Článek
Jsem setrvale šťastný, že je naše země součástí Evropské unie, z politických i kulturních důvodů. Cítím se pod deštníkem EU bezpečněji i po ekonomické stránce. A odjakživa miluji Ameriku - její historii, životní styl, a zvláště kulturu. Zejména kultura dvacátého století je pro mě primárně americká, ať je řeč o filmu, literatuře nebo hudbě.
Ale to všechno samozřejmě neznamená, že přijímám slepě cokoli, co z mých oblíbených zemí, ať Ameriky nebo evropských tahounů, pochází. Zvláště teď, o vánočních svátcích, si uvědomuji dvojnásob, že kromě kvalitních dárků, které od - zjednodušeně řečeno - takzvaného Západu máme, k nám přišlo také několik negativ. Byť je nutné zdůraznit, že jsme to my sami, kdo může za to, že jsme kultu Santa Clause (a jeho převtělení v různých zemích) podlehli.
Při předvánočních nákupech jsem vysloveně zuřil. Všechny ty cetky ve výkladech, ta barevná světýlka, parůžky na hlavách prodavaček, to se všechno dalece míjí s tradicí českých Vánoc. Odpudivé figuríny Santa Clausů, vypadajících většinou jako dědkové s pivními teřichy a bambulovitými nosy od tuzemského rumu, kterého zrovna vypili půl lahve, až jim z toho zrudl obličej, jsou něco, čeho bych se jako dítě nejspíš bál.
Vrcholem jsou ovšem zdánlivě drobné detaily, kterých si člověk na první pohled nevšimne. Zkusili jste třeba koupit nějaký balicí papír, papírovou tašku nebo obálku s vánočním motivem, a najít v té široké nabídce něco, co by nebylo jakkoli spojeno s oním santaklausovským kýčem? Já se o to snažil - a nepochodil. Dárky u nás Ježíšek tentokrát přinese v prostém balicím papíru bez vánočních obrázků.
A na úplné špičce pak stojí samotní nakupující. V obchodě s oblečením jsem viděl velmi pohlednou dívku, která si nesla k pokladně svetr s vypleteným nápisem Merry Christmas. A v potravinách viděl rodinku se santaclausovskými čepičkami - tedy nejen děti, kde bych to ještě byl schopen pochopit, ale i jejich rodiče ze sebe dobrovolně udělali šašky podle importovaného vzoru.
Ale vlastně to chápu. S ježíškovskou svatozáří by se závodilo s nákupními vozíky mezi napěchovanými regály (jichž by nejspíš nebylo, nemít naše země zaplaťbůh stále ještě prozápadní orientaci) dost těžko…
