Článek
Písničku napsal slavný francouzský šansoniér a ještě proslulejší bouřlivák Serge Gainsbourg v roce 1967 na výzvu tehdy velmi slavné Brigitte Bardotové, která platila za sexsymbol francouzského filmu a na vedlejší úvazek také zpívala (nutno podotknout, že nijak výrazně, hodně toho ale dohnala svým zjevem, ale i nepřeslechnutelným erotickým výrazem, který dokázala použít, i kdyby zpívala příslovečný telefonní seznam).
Píseň je vlastně rozhovorem muže a ženy během milostného aktu a jako taková byla i nahrána. Silný erotický podtext, který je explicitně zdůrazněn ženinými vzdechy, způsobil, že po nahrání Brigitte Bardotová nakonec nedala svolení ke zveřejnění nahrávky, protože se proti postavil její tehdejší manžel, německý obchodník Gunter Sachs.
Ostatně není divu, bezprostředně po nahrání se dostaly na veřejnost poměrně barvité informace nahrávacích techniků, kteří tvrdili, že autenticity milostných vzdechů nedosáhla Bardotová jen díky svému hereckému talentu, nýbrž že jí Serge Gainsbourg „aktivně pomohl“ její part před mikrofonem skutečně prožít. Tato verze vyšla až roku 1986, kdy Bardotová se Sachsem už dávno nežila.
Rok po nahrávání s Bardotovou se Gainsbourg seznámil s Jane Birkinovou, v Paříži žijící původně anglickou herečkou a občasnou zpěvačkou, která se proslavila v Antonioniho slavném filmu Zvětšenina z roku 1966. Dvojice se do sebe bláznivě zamilovala (žili spolu pak dlouhých třináct let, až do roku 1980, kdy od Gainsbourga Birkinová odešla s poukazem na jeho divoký životní styl plný alkoholu, drog a nevěr) a v roce 1969 natočila písničku Je t'aime… moi non plus znovu.
Nahrávání údajně probíhalo za podobných okolností jako vznikala nahrávka s Bardotovou, což Gainsbourg vtipně shazoval tím, že kdyby se jednalo o skutečný záznam jeho milování s Birkinovou, musela by vzniknout dlouhohrající deska a nikoli pouhý čtyřminutový singl. Ať tak či tak, vzdechy Jane Birkinové znějí bezesporu stejně autenticky jako vzdechy její blonďaté předchůdkyně. V tomto nevyhlášeném souboji budeme vítězku hledat jen těžko…
Nahrávka se stala v roce vydání, tedy 1969, obrovským hitem, který se například propracoval v Anglii na první příčku hitparády. A to přesto, že Velká Británie byla jednou ze zemí, kde bylo zakázáno takto silně erotickou píseň vysílat v rádiu. Angličané ovšem nebyli jediní, kteří byli na rádiových vlnách o tento song ochuzeni, další země, které vydaly obdobný zákaz, byly například Španělsko, Švédsko, Brazílie, Itálie či Portugalsko, a dokonce ve Francii, známé poněkud „volnějšími mravy“, bylo povoleno písničku vysílat až po 23. hodině. To, že se proti songu silně vymezil Vatikán, asi není třeba dodávat.
Samozřejmě, jako v případě snad všech úspěšných písní existuje celá řada coververzí i v případě Je t'aime… moi non plus. Mezi nejznámější patří disco verze zpěvačky Donny Summer a producenta Giorgio Morodera nebo skupiny Pet Shop Boys spolu s filmařkou Sam Taylor-Woodovou. U nás natočila parodii songu dvojice Těžkej Pokondr s textem Lou Fanánka Hagena.
Nahrávka Serge Gainsbourga s Brigitte Bardotovou:
https://www.youtube.com/watch?v=kDkRG5eP_pk
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Je_t%27aime_moi_non_plus
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jane_Birkinov%C3%A1
https://www.youtube.com/watch?v=soAnopXThDs
https://www.stream.cz/hitstory/serge-gainsbourg-jane-birkin-je-t-aime-moi-non-plus-64142047
https://plzen.rozhlas.cz/je-taime-moi-non-plus-mladezi-do-21-let-zakazano-8314686
