Článek
V roce 1964, kdy spatřil světlo světa první díl minisérie, byl Louis de Funès už zkušený herec, a nejen to, také hudebník. Od konce třicátých let pracoval jako jazzový pianista v pařížské čtvrti Pigalle. Časem si získal velmi dobrou pověst, mimo jiné i tím, že při hře bavil hosty komickými grimasami.
V roce 1942 se zapsal na herecké kurzy a ve třiceti letech dostal první divadelní roli, kterou mu zprostředkoval jeho spolužák Daniel Gélin. V roce 1946 se spolu objevili ve filmu La tentation de Barbizon, kterým započala Funèsova filmová kariéra. Dalších více než deset let hrál nepatrné role v řadě filmů a současně byl klavíristou a hercem malých divadelních souborů.
Ve výraznějších rolích se Funès začal objevovat od roku 1956. Po filmu Napříč Paříží, kde hrál s Gabinem a Bourvilem, dostal poprvé hlavní roli ve filmu Smolař. Za svůj výkon byl v roce 1957 oceněn Velkou cenou smíchu. V divadle zaznamenal velký úspěch ve hře Clauda Magniera Oskar, kde se plně projevil jeho komický talent, schopnost improvizace a fyzická zdatnost. V roce 1967 byla komedie natočena jako jeden z hercových vrcholných filmů.
Zásadní životní a zejména profesní zlom pro Louise de Funèse přišel v roce 1964, kdy byly natočeny první díly dvou sérií, které jej vykoply na úplný vrchol francouzské kinematografie. Totiž Četník ze Saint-Tropez režiséra Jeana Giraulta a právě Fantomas, kterého režíroval na základě knižních předloh Pierra Souvestra a Marcela Allaina a scénáře Jeana Halaina a Pierra Foucauda režisér André Hunebelle.
Jurodivý Funès, který se choval podobně na plátně i v civilu, podle pamětníků doslova lezl na nervy představiteli dvojrole Fantomase a novináře Fandora Jeanu Maraisovi. Jemný herec, dlouholetý partner jednoho z největších francouzskáých intelektuálů Jeana Cocteaua a představitel desítek romantických rolí prostě nebyl schopen akceptovat poněkud nátlakové Funèsovo herectví a jeho údajně poněkud předměstské chování.
V hereckém kádru to ale zjevně vřelo na obě strany. Jean Marais sám absolvoval většinu kaskadérských kousků, kterých bylo ve filmu požehnaně, a Funès ve své žárlivosti nebyl schopen přijmout vlastní limity. V jedné scéně tedy sám skočil z mostu do jedoucího vlaku. Kaskadérský kousek naštěstí proběhl bez nehod.
Horší to bylo se scénou, kdy je Funès zavěšen na jeřábu nad Paříží. Tehdy se zranil. Přestože se nacházel pouze jeden metr nad zemí, podle lékařské zprávy „některé nervové kmeny, které se tímto dlouhým visením protáhly, způsobily ochrnutí ramenních svalů“. Trvalo několik let, než se herci vrátily některé z jeho fyzických schopností.
Jean Marais ovšem nebyl jediný, komu se partnerství s Louisem de Funèsem před kamerou poněkud zajídalo. Nemohla ho vystát další velká legenda francouzského filmu a herectví vůbec Jean Gabin. S ním se Funès sešel už ve snímku Napříč Paříží v roce 1956, kde hrál menší roli, ovšem doslova dvěma kohouty na jednom smetišti se stali ve filmu Tetovaný z roku 1968, kde se oba dělili o hlavní roli.
Na druhou stranu ale byli herci, kteří se s Louisem de Funèsem měli rádi. Patřil mezi ně slavný komik Bourvil, s nímž, shodou okolností, poprvé hrál také v Napříč Paříží, nezapomenutelné kreace ovšem společně vytvořili ve velmi slavné válečné komedii Velký flám z roku 1966, která byla dlouhodobě nejnavštěvovanějším francouzským filmem vůbec. Funèse měla lidsky ráda i Annie Girardotová, jeho hlavní partnerka z filmu Jeden hot a druhý čehý z roku 1978.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Louis_de_Fun%C3%A8s
https://cs.wikipedia.org/wiki/Fantomas_(film,_1964)
https://www.csfd.cz/film/32099-fantomas/prehled/
https://www.csfd.cz/film/32115-velky-flam/prehled/
https://www.denik.cz/film-a-televize/fantomas-marais-christian-funes.html
https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/louis-de-funes.A240730_141009_filmvideo_pari
