Článek
K dokumentárním filmům o celebritách lze jistě přistoupit mnoha způsoby, ale nejčastější a jaksi nejklasičtější je chronologický a vyprávěcí, ve kterém hovoří v první řadě protagonist(k)a, a její vzpomínky a názory doplňují další „mluvicí hlavy“ těch, kteří ji v různých etapách života provázeli. Takový přístup zvolil i Vít Bělohradský. Obecně vzato je to asi v pořádku, i tak ale výsledek jeho snažení vyvolává nějaké otázky.
Hned úvodní minuty, kdy Anna K. chodí nebo jezdí na lyžích po rodných Krkonoších, jsou k nepřečkání. Samozřejmě, je hezké, když se zpěvačka vyzná z lásky k místu svého dětství, ale to několikrát opakované „To je krása“ působí trochu jako parodie, tady se mohlo a mělo stříhat na polovinu.
V základní linii neříká více než hodinový dokument o Anně K. nic moc nového, alespoň pro člověka, který se o českou scénu populární hudby trochu zajímá. Ale některé pasáže jsou rozhodně přinejmenším zábavné. Asi nejlepší momenty celého filmu jsou ty, kdy její spolužáci z konzervatoře Václav Kopta, Michal Suchánek a Sagvan Tofi vyprávějí o společných školních letech a o svém obdivu a lásce k Anně K. (tehdy samozřejmě ještě užívající občanské jméno Lucianna Krecarová). Je to milé, zábavné, a hlavně vkusné.
Pravdě do očí se Anna K. s jistou mírou nadhledu dívá, když mluví o svém prvním albu Já nezapomínám, které sice bylo úspěšné, ale producentsky natlačilo zpěvačku někam, kam sama nechtěla, a vlastně díky opozici vůči rockovým baladám „modelu Láďa Křížek“ se posléze vymezila do svého stylu, odstartovaného výborným a dodnes pěkně znějícím albem Nebe.
Ale hudba tvoří jen jednu, a vlastně ne velkou složku filmového vyprávění. I když režisér nechá promluvit všechny členy koncertní kapely Anny K., několik témat, která by určitě zajímala diváky zajímající se o muziku, vůbec nezazní. Například jestli jim nevadí, že nedostali šanci si zahrát na jejích studiových albech, protože je většinový autor a producent Tomáš Vartecký točil hlavně úplně sám, nebo s přizvanými muzikanty ze svého okruhu.
Samozřejmě, po dost trapné medializaci loňského osobního rozchodu Anny K. s Varteckým, je asi pro běžného diváka, který se nechá nalákat na jméno celebrity, právě toto téma zásadní. Moc se tu k němu neříká, film zjevně vznikal z velké části ještě v době, kdy jejich vztah trval a po rozchodové finále (kdy z neznámého důvodu, těsně před titulky, Anna K. brouzdá po pražských Hradčanech) je dotočeno. Vartecký ve filmu vypráví hlavně o uměleckém rozměru partnerství se zpěvačkou a upřímně řečeno, vypadá u toho jak po třídenním tahu.
Jestliže Anna K. osciluje ve svém postoji před kamerou mezi různými polohami, mezi nimiž jsou jasné role pódiového „diblíka“, sympatické a skromné „holky odvedle“ a celebrity se sklonem k sebelítosti, místo, kde působí nejsympatičtěji, je to, kde vypráví o svém dvojím boji s rakovinou. Ostatně, my, kteří jsme jej v té době prostřednictvím médií, ale i kampaně, do které se odvážně coby holohlavá zpěvačka zapojila, si jistě na její statečnost, a hlavně dobrý příklad, který dávala podobně postiženým, vzpomínáme.
Film Anna K. není špatný, už proto, že Lucianna Krecarová prostě je nejen kvalitní zpěvačka s dobrým repertoárem, ale také zajímavá a mnohdy sympatická žena, ve svém věku navíc stále velmi půvabná. Výhrady ohledně filmu lze mít k slabšímu režijnímu vedení a málo nabroušeným střihačským nůžkám.
Zdroje:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/15571324396-anna-k/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Anna_K.
