Článek
Tuto - dnes bychom řekli - image vybudovala Marvanovi v pozdní fázi jeho kariéry nesporně postava policejního rady Vacátka. Takový obraz bezúhonného barda české kinematografie je však do značné míry jen zkreslující pečlivě udržovanou a romantizovanou fasádou.
Marvanův životní a umělecký příběh ve skutečnosti ani náhodou není vzorem nezlomné morální integrity, ale spíše dokonalým příkladem bezvýhradného konformismu, výrazně vyvinutého pudu sebezáchovy a chladného profesního kalkulu. Jako muž, jehož jedinou opravdovou životní vášní bylo bytí na jevišti a před kamerou, dokázal bez zábran viditelně sloužit jak prvorepublikové demokracii, tak stalinistickému komunismu. A pokud bychom byli důslední, museli bychom mezi režimy, se kterými uměl Marvan najít řeč, i ten uprostřed zmíněných zřízení, nacistický protektorát.
Jaroslav Marvan strávil sedmnáct let po boku Vlasty Buriana v jeho soukromém divadle. Vytvořili symbiotickou dvojici, v níž živelný, soutěživý a dokonale improvizačně nadaný Král komiků potřeboval přesný, pedantský a civilní protipól. Marvan geniálně plnil roli takzvaného nahrávače. Dovedl zchladit Burianovy výstřelky, udržením dramatické konstrukce vracet děj do správných kolejí a nahazovat repliky tak, aby vynikla šéfova pointa.
Televizní seriál Bohéma režiséra Roberta Sedláčka podle scénáře Terezy Brdečkové pracuje s teorií, podle níž byl Marvanův odchod z divadla v roce 1943 a jeho následné poválečné chování k Burianovi čirou zradou a bodnutím nožem do zad. Historická realita je však poněkud méně jednoznačná. Marvan byl ambiciózní muž, kterého dlouholeté postavení druhého v pořadí v Burianově stínu profesně i lidsky frustrovalo.
Odchod do Divadla na Vinohradech v roce 1943 byl z jeho strany přirozenou snahou vystoupit z podřízené role a dokázat vlastní hvězdnou soběstačnost. Skutečně temný stín však na Marvana vrhají až události po osvobození v roce 1945. Když Vlastu Buriana politicky i lidsky doslova štvali zmanipulovanými obviněními z kolaborace, Marvan, který Burianovi vděčil za svůj zásadní kariérní start, nepohnul prstem na jeho obranu.
Zatímco osobnosti jako Jan Werich či Jindřich Plachta projevily odvahu a za likvidovaného komika se stavěly, Marvan nejen pasivně přihlížel, ale podle některých dobových svědectví se dokonce i aktivně podílel na intrikách s cílem získat kontrolu nad uvolněným divadlem. Pragmaticky využil kolegovy likvidace k tomu, aby mezeru na trhu okamžitě sám zaplnil a usadil se na pomyslném uvolněném trůnu české komedie.
Postoj Jaroslava Marvana během druhé světové války odhaluje jeho základní životní krédo: hrát za jakéhokoli režimu a za jakoukoli cenu (v tom byl, mimochodem, podobný jako režisér a scenárista Otakar Vávra). Zatímco někteří herci platili za své mravní postoje vězněním, perzekucí či nuceným mlčením, Marvan prošel lety okupace bez jediného šrámu a točil několik filmů ročně. Samozřejmě v žádném případě nebyl nacistou ani aktivním kolaborantem, který by účinkoval v německých filmech. Označit ho za neutrální či dokonce odbojovou osobnost by však bylo hrubým zkreslením faktů.
K zajštění nerušené kariéry a osobního bezpečí Marvan ochotně spolupracoval s protektorátním fašistickým a tiskem. Poskytoval rozhovory a odpovídal v anketách pro kolaborantské plátky jako Vlajka či Árijský boj. Vnímal to jako drobnou, nutnou úlitbu mocným, která mu umožňovala klid na práci a trvalou přítomnost před kamerou. Jeho protektorátní chování tak nebylo motivováno sympatií k nacismu, ale ryzím prospěchářstvím.
Skutečný mistrovský kousek přizpůsobivosti ovšem předvedl Jaroslav Marvan po únorovém převratu v roce 1948. Okamžitě rozpoznal novou mocenskou konstelaci a bez jakýchkoli viditelných vnitřních zábran propůjčil své jméno i tvář budovatelskému režimu. Divácky nejúspěšnějším dokladem tohoto spojení se staly komedie režiséra Bořivoje Zemana Dovolená s Andělem z roku 1952 a Anděl na horách z roku 1955.
Oba tyto snímky představují krystalickou ukázku odpudivé stalinistické agitky. Jejich primárním zadáním bylo oslavovat odborářskou rekreaci ROH, kolektivní uvědomělost, údernické hnutí a proces ideologické přeměny jednotlivce v nového socialistického člověka. Dějové schéma obou filmů je průhledně manipulační: mrzutý, pedantský a chladný pražský revizor Gustav Anděl – reprezentant starého, přežilého měšťáckého světa – se pod přímým vlivem radostného údernického kolektivu na zotavovně mění v optimistického budovatele socialismu.
Dešifrovat záludnost těchto filmů vyžaduje se nad nimi trošičku zamyslet a pokusit se pochopit jejich psychologii. Kdyby ideologický text hrál netalentovaný svazák, šlo by o zapomenutelnou barvotiskovou taškařici, kterou bychom dnes už nejspíš neznali. Režim však do hlavních rolí obsadil herce prvotřídního formátu – vedle Marvana například Josefa Kemra či Stellu Zázvorkovou –, kteří dokázali ploché propagandistické figurky polidštit. A díky jejich výkonům tyto filmy všichni známe dodnes, protože je televize stále opakují a vycházejí na všech nosičích.
Jaroslav Marvan vybavil revizora Anděla tak obrovskou mírou lidského šarmu, civilnosti a komické dokonalosti, že celou komunistickou doktrínu doslova přelakoval. Z odpudivé politické instruktáže vytvořil takzvanou hřejivou, laskavou zábavu, čímž režimu prokázal neocenitelnou službu: legitimoval jeho ideologii v očích široké veřejnosti.
Za tuto servilitu byl komunistickou mocí štědře odměňován. Získal titul laureáta Státní ceny, Vyznamenání Za zásluhu o výstavbu, titul zasloužilého umělce a v roce 1971 dosáhl na metu nejvyšší – stal se Národním umělcem. Ačkoliv se ze svérázné opatrnosti nikdy nestal přímým členem KSČ, osobní gratulace a pocty přijímal z rukou nejvyšších pohlavárů od Klementa Gottwalda až po Gustáva Husáka.
Od šedesátých let až do své smrti v roce 1974 prožíval Marvan závěrečnou fázi své kariéry, v níž se stala pozoruhodná věc. Česká společnost prošla jakousi prapodivnou amnézií. Diváci ve stárnoucím herci totiž spatřovali především živoucí symbol meziválečné éry a eleganci prvorepublikových časů. Tento mýtus definitivně zpečetila role šéfa pražské mordparty v seriálu Hříšní lidé města pražského.
Pod svrchníkem rady Vacátka se tím pádem zcela rozpustila vzpomínka na Marvanovu aktivní budovatelskou horlivost padesátých let i jeho protektorátní vypočítavost. Jaroslav Marvan tak zůstává fascinujícím příkladem umělce, jehož geniální herecký talent dokázal překrýt jakékoli charakterové selhání. Vytvořil dokonalou iluzi spravedlivého a důstojného muže, pod níž se ve skutečnosti skrýval pragmatický chameleón, schopný bezstarostně vyhovět jakékoli diktatuře, pokud mu zaručila dostatečně silná světla ramp.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Marvan
https://www.reflex.cz/clanek/kultura/77828/jaroslav-marvan-herec-ktery-proste-chtel-hrat-a-to-za-kazdeho-rezimu-a-za-kazdou-cenu.html
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/607217/proc-marvan-73-piklil-proti-burianovi-70-nechtel-hrat-druhe-housle.html
https://www.csfd.cz/tvurce/1908-jaroslav-marvan/prehled/
krajskelisty.cz/praha/obvod-praha-3/15798-potvora-ktera-zradila-pritele-za-chovanim-herecke-legendy-vuci-obvinenemu-burianovi-bylo-neco-uplne-jineho-nez-touha-po-slave-tajnosti-slavnych.htm
https://www.krajskelisty.cz/praha/obvod-praha-3/12364-nemanzelske-dite-poplatnost-rezimu-zakernost-vuci-kolegum-zahadna-smrt-mlade-milenky-charakterove-pry-jaroslav-marvan-za-svym-talentem-hodne-zaostaval-tajnosti-slavnych.htm
https://www.krajskelisty.cz/praha/15281-marvan-a-burian-objimali-se-ale-kazdy-uz-mel-v-ruce-nuz-popisuje-reziser-noveho-serialu-bohema-co-se-delo-za-oponou-spousta-veci-byla-bolestna-nechutna-kadrovani-bulvar-nebo-historie-mytu-zbavena.htm
https://www.reflex.cz/clanek/causy/88048/jaroslav-marvan-prizpusobivy-chlapik-i-skvely-herec-ktery-dokazal-povysit-i-prumerne-rezimni-filmy.html
https://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2010030017
