Na disko show Šmoulů vydělal Fanánek Hagen miliony. V prodejnosti na ně neměla Lucie ani Kabát

Ano, je tomu skutečně tak. 90. léta přála bizárům na všech možných úrovních. Točily se ujeté filmy, populární byly mnohé bizarní kapely a umělci (v širokém spektru od nejvyššího popu po underground), ostatně i politická scéna a celá společnost si snad přímo zakládala na infiltraci prapodivnými, často i velice roztomilými existencemi, které by dnes už snad ani neměly šanci.

Devadesátá léta se společně s nabytou svobodou v České republice zkrátka zapsala jako éra bezprecedentního rozvoje hudebního trhu a formování nových popkulturních struktur. Domácí scéně tehdy zdánlivě dominovaly rockové ikony, ambiciózní popové divy a metalové kapely, které plnily sportovní haly a sbíraly prestižní ocenění. Přesto se na samotném vrcholu prodejnosti celé dekády neocitla žádná z tehdejších opěvovaných hvězd dospělého publika.

V roce 1996 český trh zaplavila vlna, kterou málokdo z odborníků (na byznys, natožpak na hudbu) předvídal. Vydavatelství Monitor-EMI tehdy uvedlo na trh projekt Šmoulí super-disko-šou, který se stal naprostým prodejním monstrem a definoval komerční úspěch celé dekády. Stal se skutečným fenoménem v pravém slova smyslu, který ukázal, že nejsilnější a nejvěrnější kupní silou se v aktuálním stavu ekonomiky stali rodiče nakupující kazety a kompaktní disky pro své děti, které bezmezně propadly světu modrých skřítků.

Otázka přesných prodejů tohoto i dalších úspěšných titulů je dnes již spolehlivě zodpovězena a proto můžeme hravě srovnávat. Podle oficiálních a ověřitelných statistik se nahrávky Šmoulí super-disko-šou prodalo neuvěřitelných více než 315 000 fyzických kusů. To z ní činí nejprodávanější české hudební album v desetiletí mezi lety 1996 a 2006. Některé historické přehledy dokonce toto absolutní prvenství v rámci novodobého českého trhu rozšiřují až do roku 2016. Když toto číslo postavíme vedle úspěchů tehdejších největších hudebních hvězd, vynikne monumentalita šmoulího úspěchu v plném světle.

Legendární skupina Lucie, která byla obecně považována za nejúspěšnější kapelu devadesátých let, vydala v roce 1994 své kritikou i fanoušky opěvované album Černí kočky mokrý žáby. Za tuto desku, kterou produkoval Ivan Král, obdržela skupina diamantovou desku za překonání tehdy magické hranice 100 000 prodaných nosičů. Jejich debutové album Lucie z roku 1990 mělo prvotní výrobní náklad rovněž úctyhodných 100 000 kusů. Přestože Lucie patřila k absolutní špičce a dokázala hravě vyprodat zprvu pražskou Lucernu a později i největší české haly a stadiony, modří skřítci ji v prodejích nosičů překonali více než trojnásobně!

Podobně dramatické srovnání nabízí pohled na tehdejší diskografii rockové skupiny Kabát. Jejich debutová deska Má jí motorovou z roku 1991 zaznamenala prodej 69 000 kusů. Následující titul Děvky ty to znaj z roku 1993 dosáhl na hranici přibližně 85 000 prodaných kusů. Nejúspěšnějším řadovým albem skupiny Kabát v devadesátých letech se stalo Colorado z roku 1994, kterého se prodalo kolem 96 000 kusů. Ani jedna z těchto rockových senzací se však k úspěchu šmoulího alba nepřiblížila.

Pokud jde o tehdejší popové ikony, jako byla Lucie Bílá se svým přelomovým (a i s dnešního pohledu velmi kvalitním a v mainstreamu té doby velmi progresivním) albem Missariel z roku 1992, žádná z nich nedokázala vygenerovat tak masivní a rychlou vlnu zájmu, která by se projevila v takto gigantických prodejních číslech na tehdejším českém trhu. Stejně tak zaostávají ikony dobově milovaného folku či country jako bratři Nedvědové nebo Michal Tučný, jejichž prodeje se pohybovaly pouze v desítkách tisíc.

Mimořádnost prodejního rekordu Šmoulí super-disko-šou se plně projeví až při srovnání s pozdějšími nejprodávanějšími alby českého hudebního trhu, která toto dětské album bezprecedentně překonalo. Dokonce i extrémně úspěšná kompilační deska Suma sumárum, kterou Kabát vydal v roce 2001 a jež byla certifikována jako šestiplatinová, dosáhla na prodejní hranici 130 000 kusů, což je stále méně než polovina prodejů šmoulího alba.

Modří skřítci s přehledem porazili i největší hity nového tisíciletí. Například debutové album první české SuperStar Anety Langerové Spousta andělů z roku 2004, které ve své době spustilo nefalšované šílenství, zaznamenalo prodej pouhých 67 530 kusů. Šmoulové zanechali daleko za sebou i pozdější nejprodávanější alba roku od skupiny Kabát, jako byla deska Corrida z roku 2006 s 56 900 prodanými nosiči či Banditi di Praga z roku 2010 s přibližně 70 000 prodanými kusy.

Šmoulí nahrávku nedokázal ohrozit ani písničkář Tomáš Klus se svým nejúspěšnějším albem Racek z roku 2011, jehož prodeje se vyšplhaly k hranici 60 000 kusů. Tento obrovský odstup ukazuje, jak dramaticky se v průběhu let proměnil hudební trh a jak nedostižný zůstal rekord z roku 1996.

Pro ty, kteří obsah a podobu Šmoulí super-disko-šou už raději ze svých hlav vytěsnili, případně tehdy nebyli ještě na světě, je namístě připomenout, o co vlastně šlo. Album bylo kolekcí tehdejších největších světových tanečních a popových hitů přezpívaných do češtiny dětskými hlasy. Tyto nahrávky byly následně v pražském studiu Vintage elektronicky zrychleny do vysoké tóniny, čímž vznikl charakteristický pištivý hlas modrých postaviček.

Album nabízelo celkem patnáct skladeb. Mezi nejvýraznější a nejznámější patřily písně jako Šmoulí branný den, což byla předělávka tehdejšího hitu Drill Instructor od projektu Captain Jack, dále Makarony parodující španělskou Macarenu, či Jája postavená na základu letního hitu Coco Jamboo od skupiny Mr. President.

Zcela samostatnou kapitolou se stala skladba Šmoulí ráj. Ta si vypůjčila hudební podklad z temného rapu Gangsta's Paradise od amerického rappera Coolia, který sám navazoval na starší motiv Stevieho Wondera.

Zatímco Cooliův originál pojednával o drsném životě v pouličním ghettu plném násilí a beznaděje, česká verze nabídla veselou a hravou exkurzi do šmoulí vesnice, kde se řeší pečení dortů a zahradničení. Tento kontrast mezi temnou hudební předlohou a naivním textem vytvořil bizarní, ale nesmírně chytlavou kombinaci, která okamžitě zlidověla mezi nejmladšími posluchači

Z obchodního hlediska šlo o mimořádně promyšlený mezinárodní projekt. Vydavatelství Monitor-EMI se rozhodlo profitovat z tehdejšího obrovského boomu eurodanceové hudby a popularity postaviček belgického kreslíře Peya. Hudební základy pro nahrávání dodala nizozemská pobočka vydavatelství spolu s bruselskou organizací IMPS, která vlastnila autorská práva k licenci.

České hlasy dětí se nahrávaly pod produkčním vedením Luboše Lauterbacha a Michala Pešouta, kteří svoji hudební kariéru začínali zkraje 90. let na rodící se nezávislé rockové a popové scéně, ale včas vycítili, že peníze se vydělávají jinde než v malých klubech.

Přestože přesné finanční zisky zúčastněných stran nebyly nikdy oficiálně zveřejněny, na základě tehdejších tržních mechanismů je lze vcelku snadno a realisticky odhadnout. V polovině devadesátek se běžná cena magnetofonové kazety pohybovala kolem 200 až 250 korun a kompaktního disku přibližně kolem 400 korun. Při průměrné prodejní ceně nosiče zhruba 250 korun tedy generoval prodej 315 000 kusů celkový hrubý obrat na úrovni přibližně 78 milionů korun.

Po odečtení maloobchodní a distribuční marže, která tehdy standardně činila kolem 50 procent, zbylo pro vydavatelství Monitor-EMI přibližně 39 milionů korun. Výrobní náklady na lisování CD a MC tehdy nepřesahovaly 30 korun na kus, což pro celý náklad představovalo necelých 10 milionů korun. Po započtení nákladů na marketing, pronájem studia Vintage a licenční poplatky pro belgickou společnost IMPS lze čistý zisk vydavatelství Monitor-EMI z tohoto jediného alba odhadnout na velmi solidních 15 až 20 milionů korun.

Zajímavý pohled nabízí také finanční odhad pro tvůrce, zejména pro autora českých textů Lou Fanánka Hagena. Ten se k psaní textů postavil s pragmatismem zkušeného profesionála a později vzpomínal, že texty psal velmi rychle, často během zimní dovolené ve Francii u piva a večírků, což pro něj představovalo extrémně výhodný obchod.

Jako autor textů byl registrován u Ochranného svazu autorského (OSA). Podle oficiálních statistik OSA činí průměrná režie na pokrytí nákladů 14,5 procenta, což znamená, že celých 85,5 procenta z vybraných autorských poplatků směřuje přímo k autorům. Standardní autorská odměna za tzv. mechanické šíření hudby, tedy za pevné nosiče, se tehdy pohybovala kolem 8 až 10 procent z velkoobchodní ceny nosiče, což představuje zhruba 10 až 12 korun z každého prodaného kusu. Pro celý náklad 315 000 kusů tak autorský honorář činil přibližně 3,1 až 3,8 milionu korun.

Vzhledem k tomu, že se u coververzí autorské podíly dělí mezi původní skladatele a tuzemského textaře (obvykle v poměru 50 na 50 či 66 na 34 ve prospěch původních autorů), lze Fanánkův čistý zisk z autorských práv OSA odhadnout na 1 až 1,5 milionu korun. K tomu je nutné připočítat jednorázový fixní honorář od vydavatelství za odevzdání textů.

Tento projekt tak pro frontmana punkové kapely Tři sestry znamenal zásadní finanční injekci a vstup do hlavního proudu, což mu někteří skalní příznivci sice vyčítali, ale z komerčního hlediska šlo o naprosto geniální tah. Jako doplňující informaci, abychom si uvědomili, jak velký kasaštyk album bylo, si připomeňme, že ve druhé polovině 90. let byl český průměrný plat okolo 10 000 korun, což znamená, že všechny cifry týkající se peněz z té doby musíme vynásobit pěti, abychom dostali výdělky odpovídající dnešku.

Společenský dopad Šmoulí super-disko-šou byl v druhé polovině devadesátých let masivní a všudypřítomný. Modří skřítci se stali neodmyslitelnou součástí popkultury, zněli z dětských pokojů, školních besídek, rodinných automobilů i televizních obrazovek. Zatímco tehdejší hudební kritika nenechala na albu nit suchou a nejčastěji v souvislosti s ním používala slova jako kýč, nevkus či estetická katastrofa, dětské publikum tyto soudy zcela ignorovalo.

Portál Musicserver se v pozdějším hodnocení vyjádřil velmi skepticky s tím, že modré ostudy už bylo v české kultuře dost. A sám Luděk Staněk, který se v té době živil jako hudební kritik v časopise Rock & Pop, v 7 pádech Honzy Dědka vyjádřil naprosté znechucení tímto projektem a zvpomněl si, že vlastně cokoli z té doby na hudební scéně bylo lepší, hlavně když to nebylo modré.

Přesto se z dnešního pohledu jedná o nepopíratelný symbol dětství pro generaci narozenou v pozdních osmdesátých a devadesátých letech. Původní magnetofonové kazety a kompaktní disky z roku 1996 se navíc postupem času staly vyhledávaným sběratelským artiklem na aukčních portálech. A možná bychom se divili, které dnešní velké hudební hvězdy mezi svými památkami na dětství ukrývají kazetu se Šmouly jako svoji celoživotní guilty pleasure…

Zdroje:

https://www.youtube.com/watch?v=I7Bw1ZBOnFw (7 pádů Honzy Dědka s Luďkem Staňkem)

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0moulov%C3%A9

https://www.karaoketexty.cz/magazin/smouli-raj-byl-bizar-i-hit-fananek-ze-tri-sester-na-modrych-skritcich-vydelal-vic-nez-kdo-cekal/

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cern%C3%BD_ko%C4%8Dky_mokr%C3%BD_%C5%BE%C3%A1by

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lucie_(album)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kab%C3%A1t_(hudebn%C3%AD_skupina)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Diskografie_skupiny_Kab%C3%A1t

https://www.novinky.cz/clanek/kultura-nejvice-desek-v-cr-prodal-v-roce-2012-klus-177266

https://www.euro.cz/clanky/noty-za-miliardu-1441050/