Článek
Hudební základ jedné z nejbizarnějších smoulích písní vychází z hitu Gangsta’s Paradise od amerického rappera Coolia z roku 1995, který sám čerpal z motivu starší skladby Pastime Paradise. Tu v roce 1976 nahrál zpěvák Stevie Wonder pro své dvojalbum Songs in the Key of Life. Wonder v ní tehdy kritizoval sklon moderní společnosti utíkat k nostalgickému vzpomínání namísto práce na lepší budoucnosti.
Pro nahrání doprovodu Wonder použil tehdy velmi nákladný elektronický klávesový nástroj Yamaha GX-1, s nímž napodobil zvuk smyčcového orchestru. K nahrávání navíc přizval gospelový sbor a zpěváky z hnutí Hare Kršna, čímž skladba získala svůj typický sborový charakter, který o čtyři roky později inspiroval i Boba Marleyho v jeho písni Pimper’s Paradise.
V roce 1995 si tento motiv vybral producent Doug Rasheed. Melodickou část zpíval Larry Sanders pod jménem LV, hlavní postavou písně je ale rapper Coolio. Ten také napsal text. Trvalo mu to prý jen jediný večer, přičemž úvodní řádky inspirované biblickým žalmem o kráčení údolím stínu smrti složil zcela spatra. Píseň následně doprovodila film Nebezpečné myšlenky s Michelle Pfeiffer.
Stevie Wonder zpočátku odmítal dát k použití své melodie svolení, protože nechtěl, aby se jeho vážné duchovní téma spojovalo s drsným rapem plným vulgarismů. Situaci zachránila Cooliova manželka, která kontaktovala Wonderova bratra a domluvila osobní schůzku. Wonder nakonec souhlasil pod podmínkou, že Coolio z textu odstraní veškeré vulgarismy, a sám získal 95 procent z podílu na autorských právech. Píseň se následně stala obrovským světovým hitem.
Hudební vydavatelství Monitor-EMI se rozhodlo využít trendu obliby taneční hudby a také zájmu dětí o svět kreslených postaviček Šmoulů. V roce 1996 představilo projekt Šmoulí super-disko-šou. Šlo o výběr zahraničních hitů přezpívaných do češtiny dětskými hlasy, které byly následně elektronicky zrychleny do vysoké tóniny.
Hudební základy pro nahrávání dodala nizozemská pobočka vydavatelství a bruselská organizace IMPS, která vlastnila práva na postavičky kreslíře Peya. České hlasy se nahrávaly na podzim roku 1996 v pražském studiu Vintage pod vedením producentů Luboše Lauterbacha a Michala Pešouta. Nazpívali je vybraní dětští zpěváci, kteří tak propůjčili své hlasy modrým skřítkům.
České texty napsal Lou Fanánek Hagen (vl. jm. František Moravec), frontman punkové skupiny Tři sestry. Samozřejmě se v žádném případě nedržel originálů, využil v textech z animovaných filmů známý šmoulí svět, zároveň ale do písniček implantoval svůj svérázný humor, nadsázku a hru se slovy a podivnými rýmy.
Později Fanánek Hagen vzpomínal, že tyto texty psal velmi rychle, často během zimní dovolené ve Francii u piva a večírků, což pro něj představovalo výhodný obchod. V případě písně Šmoulí ráj nahradil pochmurné vyprávění o přežití v ghettu popisem života ve šmoulí vesničce. Celý projekt byl zásadním Hagenovým vstupem do hlavního proudu, který mu měla řada fanoušků jeho kapely za zlý.
Tuto písničku je ovšem nutné odlišit od starší skladby se stejným názvem Šmoulí ráj z roku 1989, kterou nazpívala Iveta Bartošová. Píseň Bartošové byla českou verzí jiné původní belgické melodie a s verzí na motivy Coolia neměla nic společného.
Album zaznamenalo neuvěřitelný úspěch a s prodejem přes 315 000 kusů se stalo nejprodávanějším českým hudebním albem v desetiletí mezi lety 1996 a 2006. Pro tehdejší generaci dětí představuje symbol dětství a dodnes jsou původní kazety a kompaktní disky ceněným sběratelským artiklem.
Kritika samozřejmě nenechala na projektu nit suchou, nejčastější slova spojovaná se šmoulími písničkami zněla kýč a nevkus. Hudební portál Musicserver se v pozdějším hodnocení vyjádřil skepticky s tím, že modré ostudy už bylo dost. Naopak příznivci oceňovali Hagenovu textařskou obratnost, humor a hravost, která děti bavila. Mnozí dospělí dnes nahrávky vnímají s nostalgií jako úsměvný symbol tehdejší doby.
Píseň Šmoulí ráj nebyla jedinou dětskou verzí Cooliova hitu. Protože modří skřítci jsou celosvětovou značkou, vydávalo ústředí v Bruselu stejná alba s upravenými texty v mnoha dalších zemích. Ve stejném roce vznikla švédská verze Alla Smurfars Paradis s textem Moniky Forsberg. V Norsku vyšla skladba pod názvem Smurfeparadis a stala se populární součástí tamního trhu s dětskou hudbou.
Němečtí Šmoulové pak představili verzi Picknick-Tour s textem Michaela Ricka, která pojednává o balení svačiny a společném výletu. V exotických jazycích sice přímé dětské verze této písně nevznikly, ale samotný šmoulí svět funguje ve velkém měřítku. Oficiální šmoulí pořady jsou dnes překládány do 41 různých jazyků. Modří skřítce se zkrátka přizpůsobí každému prostředí…
Další články o českých verzích zahraničních hitů (výběr):
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Gangsta%27s_Paradise
https://en.wikipedia.org/wiki/Pastime_Paradise
https://ig.ft.com/life-of-a-song/pastime-paradise.html
https://kesq.com/entertainment/cnn-entertainment/2022/09/29/coolio-died-on-the-anniversary-of-the-stevie-wonder-song-that-made-gangstas-paradise/
https://storyofsong.com/story/gangstas-paradise/
https://en.wikipedia.org/wiki/The_Smurfs
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0moulov%C3%A9
https://grokipedia.com/page/The_Smurfs_music
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lou_Fan%C3%A1nek_Hagen
https://pisnicky-akordy.cz/smoulove/smouli-raj
