Článek
Ačkoli mám do nějakého kritika daleko a rozhodně se za něj ani v nejhlubším nitru své duše nepovažuji, protože na to nemám patřičné formální vzdělání ani zkušenosti, a konec konců, živím se úplně jiným druhem práce, a moje příspěvky na Médiu jsou ryzími blogovými texty, setkávám se při občasném pročítání reakcí u svých článků se stejným nepochopením.
Opravdu si ale nemyslím, že kvalita vždy odpovídá popularitě. Samozřejmě, jsou výjimky, v současné době spíš vzácné, kdy se obojí spojí. Platilo to často v minulých desetiletích, úplně typická byla v tomto smyslu šedesátá léta, a to třeba v populární hudbě nebo filmu. Ale není to vyloučeno ani dnes. Jako příklad z filmové branže můžeme jmenovat třeba úspěšný a kvalitní snímek Jiřího Mádla Vlny nebo z hudební oblasti poslední alba a koncerty zpěváka Michala Prokopa nebo Vladimíra Mišíka.
Vždycky, když čtu onu omylnou reakci na nějaký příspěvek, který má v sobě obsaženo hodnocení, napadají mě ty úplně nejtypičtější příklady. Například ten, kdy bratři Jan a František Nedvědové s řadou svých hostů v roce 1996 vyprodali pražský Strahovský stadion, přišlo na ně přes sedmdesát tisíc lidí. Znamená to zároveň, že Nedvědové byli nejkvalitnějšími českými písničkáři, když se nic takového žádnému jinému nepovedlo?
Můžeme sáhnout klidně do vosího hnízda a jmenovat Karla Kryla nebo Jaromíra Nohavicu, národní miláčky. Ani jeden z nich nikdy pro sedmdesát tisíc lidí zároveň nehrál. A nehrajme si prosím na „co by - kdyby“. Mám tím na mysli: kdyby Kryl vstal z hrobu a uspořádal koncert pro sto tisíc lidí, určitě by měl vyprodáno. Anebo: kdyby si Nohavica usmyslel vyprodat nikoli několik O2 arén po sobě, ale své věrné sezval na letiště v Letňanech, kolik lidí by přišlo? Prostě se nic takového nestalo. Nedvědi jsou bezpochyby českými folkaři, na které v jednu chvíli přišlo nejvíce lidí.
Opravdu jsou ale po hudební a textové stránce písně Jana Nedvěda tím bezkonkurenčně nejlepším, co v daném žánru u nás vzniklo? Zkuste se na to zeptat nějakého opravdového kritika, ale třeba i méně žhavého fanouška folku a písniček při kytaře vůbec. Každý vám vyjmenuje možná desítky lidí, kteří to tak či onak dělají lépe.
A některá jména možná uslyšíte poprvé v životě, protože jejich nositelé koncertují v malých klubech nebo čajovnách, nahrávky jim vydávají malá nakladatelství, případně si je vydávají sami. Znáte třeba jména mezi kritiky vysoko stavěných písničkářů a písničkářek, jako je Oldřich Janota, Jiří Smrž nebo Martina Trchová?
A stejně tak se můžeme bavit i o dalších oblastech umění a kultury. Ve filmu je markantní příklad populárního režiséra Zdeněk Troška. Ale mají všechna ty jeho Slunce, sena, Babovřesky a Kameňáky alespoň srovnatelnou - zdůrazňuji srovnatelnou, já osobně to považuji za úplně jinou galaxii! - kvalitu, než třeba filmy Františka Vláčila? A hraje opravdu roli, že když televize jednou za uherský rok nasadí Marketu Lazarovou nebo Údolí včel a dívá se na to zlomek diváků než na kterékoli Troškovo veledílo, že František Vláčil byl umělecký příštipkář?
Obecně vzato, samozřejmě nemá cenu nad něčím, co je populární, z principu ohrnovat noc, jen proto, že je to populární. Popularita i kvalita má svoji hodnotu. Jak bylo naznačeno, třeba ze šedesátých let, ať v hudbě nebo filmu, známe spoustu fantastických věcí, které jsou dodnes živé nejen umělecky, ale i komerčně (jasně, každého z nás asi na prvním místě napadnou Beatles). Ale argumentovat tím, že když je něco populární, musí to být logicky také kvalitní, protože „lid se nemýlí“, to je největší omyl, jakého se lze při rozčilování se nad články uměleckých kritiků dopustit.
Zdroje:
https://prazsky.denik.cz/volny-cas/zemrel-frantisek-nedved-koncert-strahov-1996.html
https://www.csfd.cz/tvurce/3313-zdenek-troska/prehled/
https://www.csfd.cz/tvurce/3323-frantisek-vlacil/prehled/
https://news.headliner.cz/novinky/nejprodavanejsi-cesky-hudebnik-roku-2024-byl-viktor-sheen-prekvapil-vladimir-misik
