Článek
A zdá se mi, že je to týden za týdnem horší a horší. Osobně se snažím politickým příspěvkům na sítích vyhýbat, svůj okruh přátel mám už dávno vyčištěný od všech, kteří se mě snažili přesvědčit, že zářnou budoucnost a prosperitu přinese Babiš nebo Okamura (příznivce soudružky Konečné a jejího spolku jsem tam nikdy neměl a nebylo tedy koho mazat). A proč tedy do své bubliny psát to, na čem se se svými internetovými přáteli z velké části shodnu?
Jenže člověk občas neodolá, přijme třeba členství v nějaké facebookové skupině, která se mu zdá sympatická, a ta má i tisíce členů, je otevřená a má široký dosah. Anebo jako čtenář a jen výjimečný diskutující sleduji příspěvky jiných. A právě tam stále častěji nacházím komentáře, nad kterými mi zůstává rozum stát. Často od lidí, u kterých jsem si jist, že bych se s nimi v hospodě u piva shodl na většině životních postojů. Nejde o žádné programové trolly nebo dezoláty, nýbrž o lidi s podobnou životní zkušeností, s podobnými zájmy. Některé myšlenkové pochody a odchylky mi ale občas dokážou zkazit den.
Příkladné v tomhle je sledování oficiálního facebookového profilu premiéra Petra Fialy. Ano, je zde spousta pochval, spousta díků, stejně jako nenávistných výpadů, ty jdou zejména od profilů se zjevně vymyšlenými jmény a bez jakýchkoli doplňujících informací, tedy zjevně účelových výrobků trollích farem. Ale mezi nimi přibývají i ty, za nimiž zjevně stojí lidé z masa a kostí. Často píší takové to „ano, ale“ - na které jsem stále alergičtější. Příkladně: „Volil jsem vás, ale rozvrátili jste celou zemi, nahrabali jste si, už vás volit nebudu a k volbám nejspíš nepůjdu, protože to nemám komu hodit.“
To je ukázkový příklad „rádobydemokrata“, který se zčásti nechal zmasírovat opoziční propagandou, zčásti si řeší svoje frustrace a hlavně: je přesvědčen, že když „to někomu hodí“, dotyčná strana musí ve svém volebním období udělat všechno jen podle jeho přání. Neuvažuje o světovém i domácím kontextu, ve kterém musí vládnout, neuvažuje o tom, že každý člověk je originál a má jiné představy o světě, neuvažuje o možnostech, které dává zákonem dané volební období - za které se prostě logicky nedá stihnout všechno, co si vláda předsevzala.
Jedním ze zaklínadel těchto lidí je, že už zásadně „nebudou volit nejmenší zlo“. Jinými slovy: budou čekat, dokud se na politické scéně neobjeví strana, která do puntíku nevyplní veškerá přání toho jednoho konkrétního voliče. Jako třeba když se v Maďarsku před lety zaregistrovala Strany dvouocasého psa, která měla ve volebním programu jediné dva sliby: věčný život a pivo zadarmo. Do vlády se nedostala a jak to v Maďarsku vypadá teď, dobře víme.
Už to nespočítám, kolikrát jsem v životě byl u voleb, ale vlastně asi nikdy jsem nevolil stranu, která pro mě slibovala maximální dobro, a už vůbec ne takovou, která by splnila úplně všechno, co měla v programu. A přesto můžu s uspokojením říct, že při pohledu zpátky nedocházím k jedinému zjištění, kdy bych získal pocit špatné volby. Vždy to bylo podle mého svědomí to nejlepší, co jsem mohl se svým hlasovacím lístkem udělat.
Takže ano, vlastně to vždycky byla, a letos také bude, volba nejmenšího zla. Ale každá z nich - a v podstatě mám v tuto chvíli jen dvě možnosti, mezi nimiž se rozhoduji a nejspíš budu rozhodovat ještě ve volební místnosti - bude vedena především tím hlavním, totiž naplněním demokratické podstaty vedení této země, její prozápadní orientace, tržní ekonomiky, solidní sociální politiky a jasného proukrajinského postoje. Tedy toho, co je ve většině bodů pravým opakem programu politického uskupení, které si v tuhle chvíli už pucuje vítězné červené čepice s nápisem ANO, bude líp.
Zdroje:
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/parlamentni-volby-2025-kampan-koalice-spolu.A250325_141332_domaci_rtn
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-madarska-strana-slibuje-vecny-zivot-a-pivo-zdarma-263916
