Článek
Současná scéna připomíná spíše přehlídku upocené snahy o šok, kde se humor měří počtem použitých vulgarismů na čtvereční metr pódia, nebo se recyklují vtipy, které byly staré už v době, kdy se stavělo Národní divadlo. A v tu chvíli se každému, kdo má v paměti aspoň jeden funkční neuron, zasteskne: „Kde je, sakra, nový Felix Holzmann?“
Felix Holzmann byl úkaz. Muž s pověstným kloboučkem, kulatými brýlemi a výrazem člověka, který právě omylem vystoupil z tramvaje na jiné planetě, dokázal něco, co dnešní „stand-up hvězdičky“ nezvládnou ani po třech kurzech kreativního psaní. Dokázal spojit lidovost s absolutní intelektuální precizností.
Holzmannovy scénky jako Včera, dnes a zítra nebo Svačina nebyly jen vtipy. Byly to matematicky přesné konstrukce postavené na genialitě českého jazyka. On nepotřeboval nikoho urážet, nepotřeboval mluvit o politice (té bylo a stále je dost v novinách) a nepotřeboval se podbízet humorem „od pasu dolů“. Stačilo mu vzít jedno obyčejné slovo, otočit ho naruby a sledovat, jak se z logického dialogu stává surrealistické divadlo, u kterého se řezali smíchy úplně všichni.
Byl to ten vzácný tmel společnosti. Jeho hlášky si ráno na šichtě u soustruhu citovali dělníci, aby si zvedli náladu, a odpoledne o nich na semináři debatovali profesoři lingvistiky, fascinováni tím, jak se dá pomocí sémantického posunu vytvořit komika nejvyšší jakosti. Učni v hospodě i docenti v aule – všichni mluvili stejným jazykem: jazykem Holzmannova „včerejška“, který je vlastně „dneškem“, protože se to hraje „zítra“.
A co máme dnes? Máme partičky lidí, kteří si myslí, že když řeknou slovo na „p“ nebo „f“ v každé druhé větě, jsou strašně drsní a „true“. Nebo tu máme nekonečné talkshow, kde se bavič směje vlastním vtipům víc než diváci, jen aby zamaskoval fakt, že pointa buď nepřišla, nebo cestou ke scénáři zabloudila v lese.
Současný komik se často tváří, že dělá humor pro „elity“ nebo naopak pro „obyčejný lid“. Holzmann tyhle barikády neznal. On byl elitně inteligentní a zároveň lidově srozumitelný. Jeho humor byl jako švýcarské hodinky zabalené do starých novin – vypadalo to obyčejně, ale uvnitř to tikalo naprosto neomylně.
Možná je problém v tom, že Holzmannova preciznost vyžadovala čas a obrovské řemeslo. Dnes se všechno peče jako polotovar v mikrovlnce – hlavně aby se to dalo nasdílet na TikTok a mělo to dost lajků dřív, než lidem dojde, že to vlastně nebylo vtipné.
Takže zatímco čekáme na někoho, kdo by dokázal aspoň vzdáleně napodobit tu lehkost, s jakou Felix řešil, jestli „sedí v akváriu“ nebo jen „stojí u rybiček“, nezbývá nám než oprašovat staré nahrávky. Protože v záplavě dnešního amatérismu je pohled na muže, který neuměl „ani za nic“ pochopit jednoduchý jízdní řád, tím nejintelektuálnějším zážitkem týdne.
