Článek
V roce 1975, kdy oba filmy paralelně vznikly (dějově snímek Šimon a Matouš jedou na Riviéru volně předchází filmu Šimon a Matouš), byla sláva Buda Spencera a Terence Hilla na prvním z vrcholů. Připomeňme si, že se poprvé jako dvojice představili roku 1967 ve spaghetti westernu Bůh odpouští, já ne.
Svůj styl pilovali do typického akčního komediálna mimo jiné ve snímcích Pravá a levá ruka Ďábla (1970) či Malý unavený Joe (1972) a skutečně vrcholný kousek předvedli v jednom ze svých nejslavnějších spektáklů Jestli se rozzlobíme, budeme zlí roku 1974 - tedy pouhý rok před Šimonem a Matoušem.
Na popularitu dobromyslného tlouštíka s ukrutnou ránou v pěstích a modrookého lišáckého elegána, přeborníka na fackování - to vše ovšem bez krve a bez mrtvých, což byl zásadní rys filmů Spencera a Hilla - navázal italský režisér Giuliano Carnimeo dvěma filmy, které sice nezískaly tak světovou popularitu jako jejich předobrazy, ale staly se vpravdě kultovními. Nemluvě o tom, že odrůstající děti, kterým byly originály i kopie určeny nejvíc, často házely protagonisty do stejného pytle.
Podobné v Šimonu a Matoušovi byly i dějové zápletky v bojích s gangstery, průběhy scén, kdy se mohutný Šimon chvíli musel nechat přesvědčovat k bojovému zásahu, zatímco mrštný Matouš vylétl hned, jakmile zaznamenal nepravost. A v neposlední řadě souhlasil i vztah obou protagonistů, kteří sice nešli daleko k vzájemným invektivám, ale ve skutečnosti bylo po celoou dobu příběhu jasné, že jsou přáteli na život a na smrt.
K úspěchu obou filmů přispěla zajímavá okolnost, a to hudba. Jejími autory totiž byli bratři Maurizio a Guido de Angelisové, renomovaní italští filmoví skladatelé, kteří složili chytlavý hudební doprovod k většině spencerovek-hillovek, a podobný hudební model zvolili i u Šimona a Matouše.
Mimochodem, Maurizio a Guido de Angelisové jsou autory hudebního podkresu a titulkových písniček i k desítkám dalších slavných zejména italských u nás kdysi s úspěchem uváděných filmů, ať komediálního nebo vážnějšího ražení, třeba Vůně cibule, Bonnie a Clyde po italsku nebo Tři tygři proti třem tygrům.
A složili také hudbu k legendárnímu a u nás tolik milovanému televiznímu seriálu Sandokan, jehož ústřední píseň se stala ve své době obrovským hitem (vzpomínáte si na českou verzi dua Kotvald-Hložek?). Služeb bratrské skladatelské dvojice ovšem využili i slovenští režiséři, Martin Luther ve filmu Mahulena, zlatá panna (1986) a Juraj Jakubisko ve filmu Pehavý Max a strašidlá (1987).
A koho si tedy jako imitátory stylu Buda Spencera a Terence Hilla režisér Giuliano Carnimeo vybral? Toho mohutného ztělesnil rodilý Američan Paul L. Smith, který filmoval už od konce 50. let a se svým kolegou, italským hercem Antoniem Cantaforou se sešel před kamerou už o pár let dřív ve dvojdílném filmu Karambol.
Antonio Cantafora
Smithova hvězda po roce 1975, kdy ztělesnil Šimona, rozhodně nezapadla, ve výčtu jeho filmografie zaujme slavná Duna Davida Lynche z roku 1984, o rok mladší fantasy Rudá Sonja režiséra Richarda Fleischera nebo western Maverick, kde si roku 1994 zahrál s Melem Gibsonem. Roku 1999 pověsil herectví na hřebík a o sedm let později se přestěhoval do Izraele, změnil si jméno a zde také roku 2012 zemřel.
Antonio Cantafora tak silné tituly ve filmografii sice nemá, zmínit lze snad jedině Felliniho Interview z roku 1987, ale natáčel prakticky až do své loňské smrti. Po velkou část života, a v tom pozdním obzvlášť, se ale věnoval také výtvarnému umění a stal se poměrně úspěšným italským malířem, jehož díla jsou zastoupena i v respektovaných sbírkách a dražena na aukcích.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0imon_a_Matou%C5%A1
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0imon_a_Matou%C5%A1_jedou_na_rivi%C3%A9ru
https://www.tvguru.cz/simon-matous-film-chyby/
https://www.csfd.cz/tvurce/30593-antonio-cantafora/biografie/
https://www.csfd.cz/tvurce/6397-paul-l-smith/biografie/
https://www.csfd.cz/tvurce/2061-bud-spencer/prehled/
https://www.csfd.cz/tvurce/63445-maurizio-de-angelis/biografie/
https://www.fdb.cz/film/16722-simon-a-matous
