Článek
„Ty cvičíš jógu? Vedeš lekce? A stavíte se tam na hlavu? Tak to já neudělám, já se na jógu vůbec nehodím.“ říkala mi kdysi jedna známá. Vysvětlila jsem jí, že na hlavu se nestavíme a ani si nedáváme nohu za hlavu. „No, ale podívej se na mě, jak jsem tlustá. Tam jste určitě všichni hubení. To bych se styděla.“ oponovala mi dál. Popsala jsem jí několik těl účastníků, aby si mohla udělat představu. „Cože, tam jsou i chlapi? No tak to už vůbec nejdu!“ přítomnost mužů na lekci společně se ženami už vůbec nemohla pochopit. Debatovaly jsme spolu ještě dlouhou dobu, až ke mně na lekci přišla. A před tím dostala pár instrukcí…
Protože cvičím ve venkovských studiích a sálech, nevím, v jakém oblečení se chodí na jógu ve městech a velkoměstech. U nás chodíme klidně v teplákách a tričku. „Vezmi si cokoli, co ti bude pohodlné. Legíny nebo tepláky. Jestli je ti často horko, tak radši volné a kratší. A tričko nebo tílko. K tomu mikinu, ponožky.“ Lepší je se svlékat, když je vám horko, než nemít nic na sebe, když je vám zima. „Budou mi hrozně vidět špeky.“ hlesla. „Ano, budou, ale to neřeš, neboj se, nebudeš v tom sama. Hlavně, ať ti tričko nepadá v předklonu přes hlavu.“
„Víš ty co, mám doma takovou tu pěnovou podložku, bude mi to stačit?“ Bylo mi jasné, že kvůli zkušební lekci si žádnou novou jógamatku nekoupí. Na první lekci jsem jí půjčila jednu ze svých, pak si - ano, začala chodit pravidelně - koupila svou novou. Nejprve obyčejnější a záhy, po Vánocích, přišla s krásnou, tlustou, potištěnou, úplně úžasnou podložkou.
Víte, ono vybrat správnou, úžasnou, pohodlnou jógamatku není jednoduché. Na výběr je totiž takřka nekonečno možností. Materiál, rozměr, tloušťka, potisk ano nebo ne, neklouzavost, hmotnost, a v neposlední řadě cena. K tomu ručník - s protiskluzovou vrstvou nebo bez? S potiskem, bez potisku? Vyperu ho na 60? A když už si jógu zamiluji a nemůžu bez ní být, potřebuji také cestovní podložku, krásně se složí do tašky, dokonce jde vyprat. A potřebuji na to tašku, vak. Nejsem „značková“, mám podložky i ručníky kvalitní, hezké, vše ve střední cenové relaci.
„Nejedla jsi, viď? To by ti nebylo příjemně.“ ptala jsem se pro jistotu před naší společnou první lekcí. Před lekcí jógy se dvě až tři hodiny nejí, maximálně třeba banán nebo jogurt, malá svačinka. „Vezmi si s sebou lahvičku s vodou, kdyby ses potřebovala napít.“ Vodu měla, nejedla, tak nádech, výdech, a jdeme na to.
Vězte, že když si k obědu dáte čočku, kapustu či zelí, lekci pravděpodobně proprdíte. Tělo sevřené, budete se bát uvolnit. Budete doufat, že když už si prdnete, nikdo nic neuslyší ani neucítí. Opak bývá pravdou. Stává se, že jogíni ještě před začátkem lekce informaci o tom, co „hrozí“, radši řeknou všem. Je to tak v pořádku, máme okna, všechno zvládneme.
Do sálu postupně přicházejí jogíni, ženy i muži různého věku, postav. Často mají svá oblíbená místa. Přicházejí usměvaví i unavení, mluvní i nemluvní, různých profesí. Na podložce je vše jedno, všichni jsme jedno, spolu. Novou účastnici každý omrkne, co komu proběhne hlavou nevím, ale všichni pak zavřou oči a všímají se jen sebe.
"Byla jsem nervózní, ale ta hubená holka se také skoro neohnula. A ta paní vedle mě, byla fakt dobrá, přestože je ještě tlustší než já. “ sypala ze sebe další a další informace, které při své první lekci jógy zjistila. Celou dobu totiž nezavřela oči, cvičila a při tom pozorovala ostatní, občas se hlasitě projevila. Smála se sobě, divila se tomu, co ostatní dokážou.
„Bolí mě celé tělo,“ poslala mi druhý den smsku „ale cítím se dobře a ráda bych šla příště zase.“ Byla jsem ráda, také mi mohla poslat smsku, že už nepřijde. I to se stává.
Než se někam opravdu přihlásíte, využijte možnost zkušební lekce, okoukněte lektora/ku, poslechněte si jeho/její instrukce, rozmyslete si, zda je vám lidsky příjemný/á, jaký má hlas. Vnímejte své pocity z celé lekce. Nebojte se hledat a nenechte se odradit případným prvním neúspěchem. Jóga je přínosná, jogíni přátelští.
