Článek
Jak je to s jógou pro seniory? Krásné, jemné, veselé, radostné. Se mnou cvičí jen seniorky, žádný senior, tedy na lekcích určených seniorské generaci. Průpravná cvičení i vlastní pozice mám upravené možnostem jogínek. To je babinec! vždy mě to v dobrém napadne. Tolik mluvení, šveholení či smíchu na jiných lekcích, respektive před lekcemi, nezažívám. Můžete si být naprosto jisti, že na vesnici se všechny seniorky znají. Znají se navzájem a také znají takřka všechny lidi v okolí, příbuzenské vztahy, životní osudy, úspěchy i průšvihy. A když něco nevědí samy, rozhodně znají někoho, kdo ví nebo to umí zjistit.
Představíme si jednu z mých seniorských skupin. Jak samy říkají, jsou to holky. Holky věku v rozmezí 60 – 85 let. Starší jogínky si ty mladší pamatují coby malé holčičky ze sousedství. Mají velkou a ještě větší část života za sebou a radují se z té, kterou právě žijí. Jsou různé, každá jiná. Některé vídám jet na kole, jít s hůlkami na procházku, jiné posedět s cigaretou u pivka. Každá užívá život jinak. Na lekci jsou na hodinu všechny spolu na jedné, zklidňující a někdy bolavě protahující vlně. Postavy statné i drobné, buclaté i hubené, vzpřímené i shrbené, zdravé i různě pošramocené. Rozdělila jsem je na dvě sekce, vpravo ode mě jsou holky, které slyší špatně, což často znamená, že skoro vůbec, vlevo ty, co slyší dobře nebo mají naslouchátka.
Začínáme relaxací, uvolněním těla, zklidněním mysli. „Jéžiš, to ležení bolí, snad se pak i zvednu.“ „Chrr, chrr.“ pochrupuje některá. „Nechrápej!“ napomíná ji nejógově druhá. Občas to tak bylo, ale po měsících cvičení už všechny ví, že takto ne, učíme se i k stáru být tolerantní, umíme chrápání, chrchlání, vyzvánění mobilu přejít a vnímat jen sebe.
Společné plynutí, uvědomování si sebe, těla, mysli, nálady. Společné trojstupňové dýchání, střídavý dech, jemné protahování. Řada průpravných cviků, od prstů na nohou až k hlavě. Protože už cviky znají, stačí jim naslouchat, v případě špatně slyšících mrknout na mě či ostatní. Dávno mají zažité, co v které pozici dělat, na co se soustředit. Usmívají se. Sleduji je a vnímám. Když zahlédnu mizející úsměv z obličeje, připomínám, že je nám stále příjemně. Tak příjemně, že se můžeme přirozené usmívat.
Následují různé, vždy jiné, pro seniorský věk upravené pozice. Třeba rovnovážný Strom, hrdá Sfinga či Kobra, ladná Kobylka, pružný Tygr či Kočka. Ještě chvilku vydržíme, holky! vnímám začínající třas svalů stárnoucích těl v pozicích, které vyžadují aktivní práci svalů. A uvolníme, odpočineme si. Lekce je vždy jiná. Vždy se protáhneme, jógově tělo posilujeme, držíme rovnováhu, cvičíme ve dvojicích i samy. Připomínáme si vzájemnou úctu, důvěru, nápomoc. Smějeme se jak malé děti, když se při obličejové józe dozvíme „Mně se posunuly zuby.“ nebo když šlapeme na kole jako medvědí krasavice Dr.Nešpora a zpíváme si při tom na celý les.
Pohlazení pro mou duši: „Po lekci, na kterou se vždy velmi těším, se cítím o pár roků mladší a vitálnější.“
Někdy mi holky řeknou „Tys nás dnes tedy protáhla!“ nebo „To jsme se nasmály!“nebo „Jsem zvědavá, co vymyslíš na příště!“ nebo „Kam na to všechno chodíš?“. Loučí se, ne na dlouho. „Tak holky, pa, zítra v klubovně!“ těší se na pravidelný tvořivý babinec.
Nahrazuji „Díky za každé nové ráno!“ Haliny Pawlowské mým „DÍKY ZA KAŽDOU AKTIVNÍ SENIORKU, AKTIVNÍHO SENIORA!“ Namasté.
