Článek
Celý rok se těším na letní lekce v přírodě. Ráda cvičím se slunečními paprsky dopadajícími na kůži. Jsem opalovací typ, užívám si příjemnou sluneční lázeň. S některými jogíny cvičím venku již od jara, pokud nám to počasí dovolí, to je pak kolem nás příroda v rozpuku, všude svěží zelená barva, krásná, tvořivá, jarní energie. Cvičíme až do podzimu, s výhledem na nádherně probarvenou stráň plnou listnáčů v různých fázích podzimního zbarvování a opadávání. Oči z té krásy přechází. Slunce má ještě sílu, energie kolem nás je zralá, příroda se pomalu chystá k zimnímu odpočinku a my do vnitřních prostor. Ale zpět k letním lekcím.
Milovníci venkovních lekcí si užívají energii prostoru, čerstvý vzduch, měkkost země pod sebou, milou kulisu v podobě zpěvu ptáků, rybích tlamiček lapajících nad hladinou jezírka, u kterého cvičíme; nenechají se odradit neustálou přítomností zvědavých hmyzáčků na dece, na podložce, na tričku, ve vlasech, na rukách, ve vzduchu, prostě všude.
Naopak milovníci lekcí vnitřních sice mají rádi čerstvý vzduch, ale vadí jim nerovnost podložky, veškeré zvuky z okolí i občasní okukující zvědavci, ruší je hmyz, mají strach ze štípanců a kousanců, na každém stonku trávy vidí sedět klíště.
„To je nádhera, to místo je kouzelné, ta energie!“ dnes nám také parádně vyšlo počasí. Slunce svítilo, ale na obloze se potulovaly i obláčky, které ho sem tam zastínily. Na našem místě je již od začátku lekce alespoň pár stinných míst, poskytují nám je okolo rostoucí stromy. „Hurá, jsem tu první, budu krásně ve stínu!“ jásá první příchozí. Ano, bude ve stínu celou lekci a s ní ještě několik dalších účastníků z prvních příchozích. Ti ostatní si od slunečních paprsků odpočinou postupně, v průběhu lekce, až je nakonec celý prostor ve stínu. Kolem nás je ticho, pofukuje větřík, poletují a prozpěvují ptáci, občas projde nebo se i zastaví tichý chodec.
„Slyšíte mě i vzadu dobře? Pojďte blíž, ať nemusím křičet. Vidíme na sebe všichni? Chci vás všechny vidět a chci, abyste všichni viděli na mě. Udělejte si kolem sebe asi takovýto prostor,“ rozpažím do široka pro představu všech „ať kolem sebe máte dostatek místa.“ Přesouvání, posouvání, okukování, usmívání. Jsem spokojená, všechny vidím, lekce může začít.
Letní lekce v přírodě je otevřená všem příchozím, někteří mě znají, jiní jsou v okolí na prázdninách a chtějí se protáhnout, uvolnit. Paleta účastníků je pestrá. Ti, kdo se mnou cvičí pravidelně, si plynou v rytmu svého dechu a mého hlasu. Ti, kdo se mnou cvičí náhodně, si plynou a občas se zadrhnou, když potřebují pochopit, co mají právě udělat. Všichni plyneme spolu a zároveň každý sám, v jedné energii, pohodově, usměvavě.
Závěrečná relaxace je ozdobena šuměním listí stromů, které nám celou dobu poskytují stín, poletováním a prozpěvováním ptáků, okolním tichem. Na druhém konci našeho krásného prostoru zvědavě vykukuje zajíc. Vysoko na nebi letí letadlo do dálky, možná veze nějaké jiné jogíny na dovolenou. Sluníčko se schovalo za stromy, stín se položil na celý prostor. Kéž nám i v dalších týdnech přeje počasí!
