Článek
Pokud jste nečetli příběh z prvního nepovedeného rande naslepo, tak ve stručnosti šlo o to, že jsem se setkal s dívkou ze seznamky, ale bohužel to nevyšlo. Článek zde. Seznamka ale nabízela bezplatnou možnost druhého pokusu, pokud rande napoprvé nevyšlo.
Asi po třech dnech přišel email s potvrzením termínu a místa další schůzky. Místo bylo tentokrát určeno v Mosteckém Centralu. Napadlo mě, že dotyčná byla nejspíše z Mostu, protože systém nejspíš upřednostnil příjezd muže za ženou. Čas byl stanoven na sobotní odpoledne, což mi vyhovovalo, jelikož na víkend jsme neměl žádný jiný zajímavý plán. Protože jsem v té době ještě neměl vlastní vůz, půjčil jsem si jej se svolením od mé sestry. Třicet minut před schůzkou jsem vyrazil z domova a přemýšlel, jaké to tentokrát bude.
Počasí moc nepřálo. Po několika horkých dnech bylo slunce schované za mraky a vypadalo, že každou chvilku sprchne. Když jsem dojížděl k parkovišti, začínalo pomalu krápat. V tu chvíli jsem byl rád, že místo bylo stanoveno tak šikovně - pod střechou. Při vystupování z auta mě napadlo, jestli nekoupit nějakou pěknou květinu v místním květinářství. Nebyl jsem si jist, jestli je to dobrý nápad a po předchozí zkušenosti jsem nechtěl tahat kytku zpátky domu, případně kdyby byla alergická a tak…
V místním baru jsem si koupil jahodový šejk a sedl si ke stolu, kde byl hezký přehled o dění kolem. Na stůl jsem položil modrý mobil jako poznávací znamení a čekal, co se bude dít. Pár minut ještě zbývalo do termínu setkání, a tak jsem něco hledal na internetu, abych nevypadal jako čumil, který jen sedí a okukuje zvědavě své okolí.
Koutkem oka jsem stejně sledoval, co se kolem děje, jestli se náhodou nikdo neblíží. Netrvalo dlouho a v dálce jsem postřehl jednu slečnu, která se dívala směrem ke mě. Podíval jsem se tím směrem a najednou začala mávat. Myslel jsem, že je to ona, tak jsem se už zvedal, že jí půjdu naproti. Ale najednou vidím, že se k ní blíží nejspíš její kamarádka a taky na ní mává a vítají se. No, tak nic. Posadil jsem se zpátky a čekal dál.
Nastala hodinka H ale slečna stále nikde. Uběhlo pět minut, deset. Už mi začínalo být jasné, že tu květinu bylo opravdu zbytečné kupovat. A protože jsem se opravdu nudil a neměl co dělat, pustil jsem se zase do surfování po netu.
Najednou mi telefon začal vibrovat v ruce. Nějaké Bluetooth připojení a požadavek na spárování. Potvrdil jsem a čekal, co se bude dít. Letmo jsem přejel pohledem kolem dokola své okolí a pak přišla zpráva: „Rozhlédni se pořádně :D“ Vstal jsem od stolku a rozhlížel se. Asi to vypadalo dost divně. Pocit, že jsem někým pozorován, ale já nikoho nevidím, bylo docela skličující. Pak přišla další zpráva: „Dole u toho vystaveného auta :D“. Naklonil jsem se přes zábradlí a už jsem ji viděl, jak na mě mávala. Blondýnka v modrém tričku - její poznávací znamení. Vzal jsem si kelímek se zbytkem koktejlu a vyrazil za ní.
„A je to tu,“ říkal jsem si. Pocity jsem měl smíšené, a byl jsem napjatý, jak to bude pokračovat.
„Ahoj, já jsem Petra,“ usmála se a šla mi spěšným krokem naproti. „Ahoj, já jsem Honza.“
„Sedneme si do Caffé baru?“ hned se zeptala. Dosrknul jsem rychle zbytek kelímku a přikývl na znamení souhlasu. Byla příjemná, dala si latté, já si dal horkou čokoládu, protože kafe nepiju.
Dozvěděl jsem se, že dělá u nějaké telefonní společnosti, takže proto mě uměla najít takhle přes mobil. Musím říct, že to bylo opravdu originální, že nepřišla ke mě, ale v podstatě si mě přitáhla k sobě. Blondýnka s modrýma očima, ve stejném znamení jako já. Byla skutečně z Mostu, jak jsem předpokládal, a měla zpoždění, protože se ještě vracela pro deštník. Povídalo se s ní pěkně, byla veselá a povídala spíš ona a já poslouchal a občas něco dodal. Čas plynul, ale bylo to fajn.
Rozhovor neprobíhal ani v tom smyslu, že by mě balila, nebo já ji. Zkrátka, obyčejný rozhovor s upovídanou dívkou. Hodně se smála a mě bylo příjemné, že to není žádná stydlivá tichá myška.
Pak mi řekla, že už musí jít, ale nechce se jí. Tak jsem ji řekl, ať nechodí, ale ona že už musí, že jí přítel hlídá roční dcerku a že musí do práce. Zarazilo mě to. Za celou dobu se o tom ani nezmínila, že by měla dítě a přítele? Proč by se tedy hlásila do rande? Pozorovala mě, jak zareaguju. Když můj pohled byl asi hodně ztuhlý, začala se smát a omlouvat se. Prý mě chtěla jen postrašit. Dítě opravdu ještě nemá, ale přítele ano. Když jsem se jí zeptal, proč se tedy hlásila do tohoto projektu, řekla, že jen ze zvědavosti a že s přítelem mají volnější vztah, takže se nemusím bát, že by na mě někde čekal za rohem s baseballovou pálkou jako v americkém akčním filmu. Celé toto setkání ukončila slovy, že jsem fajn kluk, takže nebudu mít problém si najít někoho jiného.
Upřímným pohledem jsem se na ni usmál, poděkovali jsme si za pěkné odpoledne a rozešli se každý svou cestou.
Já byl rád, že jsem nevyhodil peníze za květinu, že jsem si udělal výlet do Mostu a vytáhl paty z domu, že jsem získal další zkušenost a také že jsem nezmokl protože jsem jel autem a ne vlakem. Cestou domu jsem pak ještě přemýšlel, jestli investovat další pětikilo…
