Článek
Život v pohádce má spoustu výhod. Například není nouze o zázraky. Jeden z nich byl, že všechny čtyři kombinovaně společné mužské ratolesti si navzájem padly do oka a dodnes spolu dobře vycházejí. Další nám zařídil velkoprostorové podkrovní bydlení namísto panelové dekompresní komory v romském hudebním klubu. Pravda, temperamentní hudebníci i v nové lokalitě bydleli naproti přes ulici, ale ať kouřili sebevíc, klima na našem sociálním zařízení nedokázali ovlivnit. Taky je super to, že věci, které ostatní považují za problém, vám přijdou jako prkotina k pousmání. Třeba to, že než princezna docenila kvality svého protějšku na bílém koni, stihla v relativně útlém věku vyzkoušet svatebně-rozvodový cyklus už dvakrát. Takže když se princova rada starších dozvěděla, že kromě Třech prasátek a Třech zlatých vlasů se Špalíček rozšíří i o Tři svatby princezny Nezbedy, potřebovala tak tři láhve domácí slivovice, aby dostala emoce zase zpátky pod kontrolu. Láhve byly po ruce, a nakonec zbyla na cestě ke štěstí pouze jediná administrativní potíž. Má nastávající potřebovala na evidenci obyvatelstva provést tolik změn, že bylo potřeba u její občanky odstřihnout podstatně větší počet rohů, než vlastní běžný obdélník. To je zapeklitá úloha, k jejímuž vyřešení jsou zapotřebí paranormální logaritmické supernůžky - anebo zdravý selský rozum. Nůžky se na úřadě hledaly asi dvě hodiny, nežli přišla ke slovu druhá komodita, ale pak už nic nestálo v cestě k tomu, abych mohl s něhou v očích říci ANO svému budoucímu druhému rozvodu.
I když tomu okolí moc nevěřilo, pohádka nám pokračovala dlouhé roky. To nejrůžovější období se vymklo statistikám a odeznělo až za čtyři roky, a i světle šedé normální dny trvaly tak dalších šest. Rodina se nám mezitím rozrostla o fenku maďarského ohaře (za to jsem nemohl) a dalšího syna (za to tak trochu jo). Jediná slabina pohádky je, že když trvá příliš dlouho, začnete mít pocit, že to tak bude napořád a ani pro to není potřeba nic moc dělat. A přesně to je chvíle, na kterou život čeká, aby prověřil, jak moc si zasloužíte, aby pokračovala až na věky. Někdy to udělá tak, že přijde razantnější otřes a vy hned vidíte, že někde je chyba a jdete ji napravit. Ta horší varianta je, když je změna plíživá a den za dnem po neviditelných kouscích odebírá ze vztahu ingredience štěstí a spokojenosti. Že se překročila rozumná hranice se nejlépe pozná podle toho, že místo společných aktivit začnete najednou probírat ty individuální a pohádka se změní na transakční business. Velká škoda je, že toto zázračné uvědomění zpravidla přijde až s odstupem let, kdy už je na kdeco pozdě. Protože prozatím vše funguje dobře, je jasné, co kdo zařídí a obstará a nikomu nic zásadního nechybí. Jen ložnice je najednou místo, kam chodíte síly spíš nabrat než s nimi prostopášně hýřit. Ne, že by po deseti letech chvilka odpočinku nepřišla vhod, ale neměla by trvat moc dlouho.
V našem případě do hry vstoupily i dlouho ukryté ženské ambice. Když mládí trávíte rozvodovými radovánkami, tak na vzdělávání a seberozvoj nezbývá mnoho času. A když najednou zakotvíte ve stabilním prostředí, zjistíte, že kdeco se dá dohonit, i když je vám přes třicet. Já považuji všeobecnou vyváženost ve vztahu za rozumnou, takže jsem poměrně ochotně vytvořil prostor pro dálkové studium i pro dojíždění za zajímavější prací a sem tam jsem ke studiu přispěl i nějakou dobře míněnou konzultací či radou. Problém vysokoškolského studia je ten, že jde o poměrně dlouhodobou záležitost. To ve svém důsledku způsobí, že uspořádání života, které na začátku bylo výjimečné, se v průběhu let změní na nový standard, kdy jeden podporuje a druhý využívá. Pokud ve chvíli, kdy Karolinem zazní slavnostní tóny, dojde kromě opulentní večeře i na diskuzi o hledání společných šťastných zítřků, tak je vše, jak má být. Horší je, když se místo toho hledá, jak nové tituly co nejlépe zúročit, a nerovnováha pokračuje.
Každá dysfunkce bez konce totiž nakonec vede k nespokojenosti, frustraci a celkově špatné náladě. To jsme si naštěstí, jako vzdělaný pár, dokázali uvědomit a rozhodli jsme se, že konečně vneseme do každodenního stereotypu trochu společného vzrušení. Postavíme si dům. To je proces, který nejeden stabilní pár dohnal do soudní síně a skončil doživotní nenávistí, ale nám, co stavíme na pohádkových základech, se nic takového nemůže stát.
O tom, jak to dopadne, když pořádně zaprší a ze základů se stane blátivá louže, zase někdy příště.
