Článek
Nedávno jsem četl článek o tom, jak v Česku všechno upadá – vesnické hospody mizí, bytů je nedostatek, potraviny jsou předražené a nekvalitní. K tomu nárůst kriminality, neustálé zvyšování daní, jako by to nikdy nemělo skončit. Katastrofa a hrůza, prostě horor! Tyto pravdivé argumenty nijak nezpochybňuji, a proto bychom měli mluvit o tom, že situace u nás není ideální a vždy je co zlepšovat. Nicméně, abychom nezůstali jen v slzavém údolí a dokázali se také usmát, stačí se rozhlédnout po světě. To, co u nás nazýváme hrůzou a katastrofou, by jinde považovali doslova za ráj.
Vím, že mnoho věcí lze zkreslit nebo zjednodušit, protože ne každý se narodí do milionářské rodiny, a tak se u každého jeho světonázor vyvíjí jinak. Nicméně těm nejhlasitějším křiklounům bych doporučil čtrnáctidenní výlet do nějaké diktátorské země – možná by pak pochopili, že demokracie, kterou tak často kritizují jako vládu „zlých politiků“, je ve skutečnosti zárukou naší svobody slova a prosperity. Společnost bez názoru je jako orel bez křídel – nikdy neokusí let v oblacích, tu nepopsatelnou nádheru lehkosti a svobody. Žijeme v digitálním věku, a proto bychom od této proměny měli očekávat nové životní příležitosti, vyšší životní standard, čistší životní prostředí – zkrátka vše, co souvisí s naším krátkým lidským bytím. Problém však spočívá v tom, do čích rukou se tyto „magické technologie“, jako je například umělá inteligence (AI), nakonec dostanou. Zamyslete se – proč by měly mít diktatury a nedemokratické režimy přístup k nejmodernějším technologiím?
Digitální peklo
Myslím si, že Čína a její lid patří k nejmoudřejším a zároveň nejskromnějším národům tohoto světa, což Číňané dokazují i v našem digitálním věku. Tento věk vnímám spíše jako příležitost než jako budoucí hrozbu – i když historie ukazuje, že špatně uchopený pokrok se může obrátit proti lidem. Stačí si vzpomenout na kultovní film Terminátor, který nám připomíná, kam až může technologie zajít, pokud se dostane do špatných rukou.
V tomto ohledu si připomeňme slova Konfucia: „Cesta dlouhá tisíc mil začíná jediným krokem.“ Krok k prosperitě však vede pouze skrze svobodnou vůli. Potlačovaná vůle je naopak jako myšlenková věznice uvnitř vlastního těla – a takový stav nepřináší organismu ani dlouhý, ani spokojený život.
Řekněte sami – jak byste se cítili ve vlastním bytě, kdyby ve všech místnostech byly kamery neustále sledující váš každodenní život? To bychom už nemohli nazvat životem v soukromí.
Jistě si říkáte, že něco takového je nepředstavitelné – nelidské. Nicméně systém sociálního kreditu v Číně je v podstatě založen na podobném principu. Čínské obyvatelstvo je hodnoceno na základě sociálního kreditu, který monitoruje a hodnotí chování občanů podle různých kritérií, jako je platební morálka, dodržování předpisů či aktivity na sociálních sítích. Ti s nízkým skóre mohou čelit omezením, například při cestování nebo přístupu k určitým službám.
Dovedete si představit, že byste nemohli vycestovat do zahraničí jen proto, že jste svého premiéra označili za hlupáka poté, co natočil srovnávací video v Německu? V něm zjistil něco, co čeští spotřebitelé dávno vědí – že Nutella je tam levnější a kvalitnější. Není divu, že video sklidilo kritiku a posměch na sociálních sítích, přičemž terčem zesměšnění se stal především jeho autor Petr Fiala.
Jenže kdyby někdo v Číně označil své politické představitele tak nevybíravě jako Petra Fialu, třeba jako Profesora Nutellu, mohl by přijít o svůj sociální kredit a možná by mu hrozil i trest smrti zastřelením. U nás se premiér tomu jen zasmál, s nadhledem uznal chybu a omluvil se. Není tohle důvod k zamyšlení? Neměli bychom být rádi, že žijeme v zemi, kde se za názor neplatí sociálním kreditem, vězením nebo dokonce životem?
Je pravda, že v Číně zatím nemají kamery ve všech domácnostech a bytech, jak jsem naznačoval výše, ale kdo ví? Na druhou stranu tam funguje rozsáhlý systém sledování obyvatel pomocí bezpečnostních kamer s technologií rozpoznávání obličejů, která umožňuje sledovat pohyb jednotlivců v reálném čase. Tento systém, známý jako projekt „Sněhová záře“, slouží k monitorování a kontrole obyvatelstva.
Na těchto příkladech je zřejmé, že cesta k přirozené a ničím nespoutané svobodě nebude pro lidstvo snadná. Bohužel ani nejmodernější technologie nejsou zárukou volnomyšlenkářství. Naopak, pokud se nejvyspělejší AI dostane do nesprávných rukou, může to mít katastrofální důsledky, jak si ukážeme v následující části.
Čína už staví armádu terminátorů – a co na to Západ?
Obávám se, že si současná civilizace stále plně neuvědomuje význam umělé inteligence. Dnešní svět se tak dostává do závodu o to, která velmoc bude vlastnit nejvyspělejší AI, nebo alespoň nejvýkonnější čipy potřebné k jejímu vývoji. Proč se vše ubírá směrem k automatizaci? Slova, která jsem před devíti lety pronesl, se začínají naplňovat.
Vskutku, nejsilnější armády budou postaveny na čipech a umělé inteligenci, o tom dnes není pochyb. Snad proto nikoho nepřekvapí, že Čína plánuje vybudovat armádu terminátorů (robotů) s vysokou inteligencí. Asiaté se chystají nasadit více než milion robotů, kteří by pokryli všechna odvětví společnosti, od domácností až po továrny. O vojenských robotech se zatím mlčí, ale nikdo nepochybuje o jejich utajovaném vývoji, což otevírá novou kapitolu lidského vývoje, o níž nikdo neví, jak asi dopadne.
Amerika konečně pochopila, že pokud chce zůstat světovou velmocí číslo jedna, nemůže si dovolit nechat své super-výkonné čipy bez dozoru. Domnívám se, že vynikající plán, který měl z Česka vytvořit lídra ve vývoji umělé inteligence, nakonec nebude v naší zemi realizován. Důvody jsou zřejmé – jde především o riziko technologické krádeže, před kterým ani naše země nemůže Američanům, respektive americkým firmám, poskytnout dostatečné záruky.
Anebo za touto nedůvěrou stojí obavy související s odklonem Slovenska a Maďarska od prozápadního kurzu, přičemž blížící se volby v ČR mohou u Američanů vyvolat stejné obavy, jaké se objevily na Slovensku a v Maďarsku. USA mohou omezit vývoz čipů v oblasti AI, což by se dotklo i Česka.
Nikdo si to neuvědomuje, ale v tomto oboru jde opravdu o hodně, protože AI již dnes dokáže simulovat složité fyzikální procesy. Urychluje samotný vývoj ve všech možných odvětvích, a proto ve vojenství vyhraje ta velmoc, která bude používat nejvyspělejší umělou inteligenci. Přirovnal bych to k období po druhé světové válce, kdy v Americe byl zájem o německé vědce, kteří sestrojili například super raketu V-2 (německy Vergeltungswaffe – zbraň odplaty 2). Díky těmto vědcům, jako byl například Wernher von Braun– tvůrce rakety Saturn V, která byla použita v programu Apollo k dopravě astronautů na Měsíc, dosáhla Amerika významného pokroku v kosmickém výzkumu.
S tím souvisí otázka: proč Číňané dosud vojensky neobsadili Tchaj-wan? Dalo by se říci, že jde o malý a bezvýznamný ostrov o rozloze 36 197 km², srovnatelný s Moravou (22 713 km²). Anebo proč by USA byly ochotny jít do vojenského konfliktu s Čínou kvůli ostrůvku, který nemá žádnou strategickou polohu? Odpověď je nasnadě. Ve skutečnosti jde o současné „zlato“ – čipy, bez nichž by se dnešní svět zastavil. Tchaj-wan se podílí více než 60 % na světové výrobě polovodičů a více než 90 % na výrobě těch nejpokročilejších čipů (7nm a menších). V designu čipů je celosvětově na druhém místě, v balení a testování na prvním. Není jednoznačnějšího důvodu, proč je Tchaj-wan pod vojenskou ochranou USA.
Tento příklad jasně ukazuje, že si mnohé velmoci uvědomují nesmírnou důležitost vývoje a výroby čipů – nejen pro svou obranu, ale i pro budoucnost jako takovou. Musím však zdůraznit, že největší nebezpečí těchto technologických závodů mezi Západem a nedemokratickými režimy spočívá v nekoordinované kontrole. Ta by mohla přehlédnout něco nepředvídatelného, co by ohrozilo bezpečnost naší civilizace při používání umělé inteligence. Nejde jen o scénář podobný příběhu Terminátora, ale také o otázku duchovního soužití – porozumění mezi člověkem a robotickou inteligencí.
Velkou neznámou zůstává, jak se dohodnout s diktaturami na společných ochranných mantinelech, i kdybychom dopředu věděli, že některé experimenty s umělou inteligencí mohou vést k ohrožení – například k destabilizaci AI systémů. Zvlášť když pro tyto režimy lidský život nepředstavuje absolutně žádnou hodnotu.
Kdo s koho?
Musím se přiznat, že největší radost by mi udělalo, kdyby se na vývoji nejvyspělejších čipů podílela EU. Současný vývoj v oblasti produkce a vývoje čipů však nelze označit jinak než za čirý boj. Když připomenu, že v některých zemích, díky technologickému pokroku, žijí lidé podle sociálního kreditu, není těžké se dovtípit, kterou velmoc bychom v tomto klání měli podporovat.
V posledních dnech se ve Spojených státech stalo něco, co by nás mělo znepokojit i zde v Evropě. Nejstahovanější aplikací v USA se totiž stal čínský chatbot DeepSeek. Ten je nejen úspěšný, ale podle dostupných informací i extrémně levný. To vyvolává logické obavy mezi investory ohledně směru, kterým se ubírá vývoj západních umělých inteligencí.
Na tomto rozvoji není znepokojivé jen to, že se čínský chatbot svou kvalitou může srovnávat s původním americkým OpenAI, ale především fakt, že společnost DeepSeek uvedla, že zaujímá přední místo v žebříčku modelů s otevřeným zdrojovým kódem a soupeří s nejpokročilejšími uzavřenými modely z celého světa.
Není divu, že DeepSeek vyvolal poprask na světových burzách, zejména proto, že jeho úspěch způsobil prudký pokles evropských akcií. Navíc ukázal, že revoluční AI model lze vytvořit i s nižšími náklady a využitím starších AI čipů od Nvidie.
DeepSeek také prohlásil, že Číňané jsou schopni vyrobit AI model za pouhých 5,6 milionu dolarů, což je ve srovnání s miliardami, které do umělé inteligence investují američtí technologičtí giganti, zcela minimální částka. V současnosti se cena za trénink pokročilého AI modelu postupně blíží jedné miliardě dolarů (tedy asi 25 miliardám korun), takže se logicky nabízí otázka: co by DeepSeek dokázal vytvořit, kdyby měl stejnou finanční podporu jako americké technologické špičky v oboru AI?
Největší obavou spojenou s vývojem čínského startupu DeepSeek je otázka, zda jsou jeho pokroky v oblasti umělé inteligence skutečně natolik významné, že by mohly vést až k sesazení USA z pozice světové jedničky ve vývoji AI a dalších digitálních technologií. Proč jsou tyto zprávy pro nás Evropany tak znepokojivé?
Pokud komunistická Čína dokáže nejen vyrábět, ale i vyvíjet špičkové technologie za zlomek ceny – a přitom překonat i nejvyspělejší americké inovace, znamená to jediné: diktátorský režim Číny začíná na poli vědy a techniky porážet svobodný svět.
A to rozhodně není dobrá zpráva pro nikoho z nás. Pokud by se totiž Západ ocitl v nevýhodě, mohly by i další státy, včetně EU, začít uvažovat o „efektivnější“ cestě, kterou nabízí ekonomicky rostoucí Čína. A to i se všemi nelidskými opatřeními, o nichž jsem mluvil na začátku tohoto článku.
Než se dopracujeme k výsledku, měli bychom vědět…
Kdo s koho, to je skutečně nesmírně důležitá otázka pro celý svět, neboť v tomto soupeření je skryt vhled do budoucnosti, která může z dnešního úhlu pohledu vypadat jako ráj, anebo jako peklo, pokud se globálních otěží ujme země, které nezáleží ani na vlastních lidech, natož pak na cizích obyvatelích a kulturách obohacujících náš bujarý svět i život. Čeho se máme tedy obávat? Tak zní otázka, na kterou odpoví přicházející čas. Je to scénář šitý na míru zmiňovanému Terminátorovi, nebo diktatuře, která chce mít z lidí poslušné „roboty“, což ve svém důsledku představuje stejný výsledek jako Terminátor?
Dva světy
Zdroje:
