Článek
Tento příspěvek reaguje na článek: „Česko nepochopilo, že elektromobilita je naší budoucností. Za tuhle chybu můžeme draze zaplatit!“ Reakce se zaměřuje na negativní komentáře čtenářů, kteří stále nepochopili, že nežijeme ve 20., nýbrž v 21. století, což není doba páry, ale velká éra nově vznikající umělé inteligence. Ta už nyní vylepšuje vývoj všech možných produktů, které běžně používáme. Pokud necháme naše konkurenty z řad nedemokratických států, aby nás v pokroku a inovacích předstihli, tvrdě za to zaplatíme. I takový je obraz dnešního světa, který se rychle mění a směřuje k neznámé budoucnosti.
Cla nás před pokrokem nezachrání
A je to tady, vážení čtenáři. Když jsem nedávno napsal a publikoval článek o elektrických vozidlech, zejména o tom, že EU nesmí podcenit vývoj a masovou podporu elektromobilů, obdržel jsem za tuto pro někoho nepřijatelnou pravdu pěkných pár kritických komentářů. Samozřejmě se v průběhu článku pokusím reagovat na tyto (negativní – nepochopené) diskusní názory.
Nyní se ale zaměříme na to, co se v oblasti elektromobility v Evropě událo. Evropská unie totiž zavedla předběžná cla až ve výši 37,6 procenta na dovoz čínských elektromobilů. Tato cla začala platit od pátku 5. července. Je sice pravda, že se jedná o dočasná cla, která jsou již v platnosti, avšak nezdá se, že by EU dosáhla nějakého průlomového řešení ve spolupráci s čínskými úřady. Spolupracující automobilky budou platit méně. Evropská komise stanovila individuální cla, která budou v případě čínské automobilky BYD činit 17,4 procenta, u automobilky Geely 19,9 procenta a u automobilky SAIC pak 37,6 procenta.
Skutečně je pravda, že čínské elektromobily zvýhodňuje cena a státní subvence, ale také další zákaznická kritéria, jako je bohatá výbava a nápaditý design. To z čínských elektrických vozidel učinilo „neporazitelnou“ konkurenci, které se zalekly i Spojené státy, jež uvedly, že zavedou na dovoz elektromobilů z Číny sto procentní cla.
Jestliže Čína dotuje elektrické vozy všemi možnými prostředky, tak musí vědět, proč tak činí. Elektromobily jsou nejen čisté a nehlučné, ale i moderní, tak proč je nekupovat, když jezdí očividně laciněji, že?
Fakt, že se spustila zatím tichá obchodní válka v tomto automobilovém segmentu, jen naznačuje, že komunistická Čína má na tomto poli oproti svým západním konkurentům jednoznačně navrch. Posuďte sami, proč tomu tak je… Čínský elektromobil BYD Dolphin v Německu vychází v přepočtu na 37 439 dolarů (cca 881 tisíc korun), zatímco v Číně se cena pohybuje okolo 16 524 dolarů (cca 389 tisíc korun).
Kritikům elektrických vozidel bych chtěl vzkázat, že elektromobily do 300 000 korun už nejsou jen drahé hračky pro bohaté skupiny obyvatel. Navíc lze očekávat, že ceny budou u elektromobilů výrazně klesat a technické parametry se budou stále zlepšovat. Již teď jsou na trhu elektromobily, které na jedno nabití mohou ujet až 832 km. Klidně se vsadím, že do pěti let budeme mít takové technologie, které tuto slušnou vzdálenost ještě zdvojnásobí.
V tomto duchu a nadšení jde výše popisovaná automobilka BYD příkladem, protože hodlá představit revoluci v elektromobilitě. Ta se týká nové generace baterií Blade, které jsou založeny na fosforečnanu lithném (LFP). Tato nová baterie bude schopná využívat tzv. technologii 6C, což znamená, že může být nabíjena výkonem šestkrát vyšším než je její kapacita v kilowatthodinách. Pro řidiče to znamená, že úroveň nabití 80 % dosáhnou již po 10 minutách.
Pozn. První obří baterie bez lithia má energii pro 200 tisíc lidí. Předpokládám, že Číňané budou chtít tuto technologii promítnout také do autobaterií, což jednou umožní elektromobilům dosáhnout, bez nadsázky, sci-fi dojezdu, tedy asi 10 000 km na jedno nabití. Tuto zatím fantazijní představu uvádím proto, aby běžný čtenář pochopil, že všechny současné neduhy omezující dominanci elektromobilů ve světě jsou pouze dočasného rázu.
Jaké jsou příčiny toho, že tato asijská velmoc evidentně v cenové politice vyhrává, a to nad zkušenými a tradičními automobilovými značkami? Sice jsem se zmínil o dotacích, jimiž Čína podporuje svůj exportní průmysl, nicméně za tímto rozdílem, tedy cenovou konkurenční převahou, nestojí pouze subvence. Jsou tu i jiné okolnosti, které Číně umožnily stát se světovou jedničkou ve výrobě elektromobilů.
Musíme si uvědomit, že tento asijský tygr má neomezený přístup ke zdrojům, disponuje řadou výrobců, má nízké náklady na práci i energie, využívá vlastní inovativní technologie, jako jsou pokrokové AI systémy, a mnoho dalšího. Vskutku, vše výše uvedené jen podtrhuje, že se Čína svých ambicí převzít kontrolu nad evropským automobilovým trhem jen tak nevzdá.
EU ochrana
Zmiňovaná cla na dovoz elektromobilů z Číny nám z dlouhodobého hlediska nepomohou, pokud tohoto obra z Asie neporazíme ještě vyspělejšími technologiemi a pozitivním přístupem k elektromobilitě. Nicméně, Evropané se nesmí přít o maličkostech. Musíme vstoupit rovnou nohou do 21. století, kam už rudá Čína, na rozdíl od nás, dávno vstoupila.
Co hlava, to názor!
A nyní se znovu vrátím ke komentářům čtenářů, kteří stále nepochopili, že elektromobilita je v současné době jediným možným řešením, jak přesedlat od spalovacích motorů k čistějším elektrickým vozidlům. Proč si něco takového dovolím tvrdit?
Protože zatím nemáme jinou a efektivnější náhradu za elektrické motory. Oponenti budou sice tvrdit, že vodíkový pohon neřekl své poslední slovo, ale i tato technika, pokud nevíte, funguje na principu elektromotoru, s tím rozdílem, že elektřina pro tyto elektromotory není získávána z baterie, ale z palivového článku, který vytváří elektřinu reakcí mezi vodíkem a kyslíkem. Takže vodíkové auto je v podstatě elektromobil!
Vozidla na stlačený vzduch sice nabízejí určitou alternativu, ale pokud někdo kritizuje malý dojezd u elektromobilů, určitě nepřesedne na tento druh pohonu, který je limitovaný nižším dojezdem než u elektromobilů: 200 až 300 km. Dlouhé dobíjení: Plnění nádrží stlačeným vzduchem trvá déle než nabíjení baterií, což může být nepraktické pro každodenní použití. Je zřejmé, že žijeme v době, kdy už máme za sebou éru parních strojů. Proto je nezbytné nahradit spalovací motory technologiemi, které odpovídají ekologickým normám a pokroku současnosti. Například Tesla Model 3 je elektromobil střední třídy, který dokáže ujet 350 až 560 kilometrů na jedno nabití.
Na otázku: „Kde mám večer na pražském Jižním Městě zaparkovat, abych ráno přišel k autu a bylo nabité? Mám natahovat z okna šestého patra tři sta metrů kabely?“, odpovím asi takto: „Vozový park se musí postupně obměňovat. S ohledem na obrovský počet vozidel se spalovacími motory není možné ze dne na den vyměnit staré auto za nový elektromobil. Proto jste sám odpověděl na svoji otázku – pokud bydlíte v paneláku bez dostupné dobíjecí infrastruktury, není pro vás pořízení elektromobilu reálné. Zatím si elektromobily pořizují převážně bohatí lidé s vlastními domy a garážemi, kde mají přístup k dobíjecím zařízením, ale i to se bude postupně měnit k lepšímu, pokud se nebudete bránit pokroku.“
Nechci nikoho urazit, ale na počátku 20. století, kdy se automobilismus začínal rozvíjet a byl ještě v plenkách, jezdili s motorovými vozidly převážně bohatí kapitalisté, zatímco střední třída používala k přepravě především koňskou sílu. Tankování bylo možné jen ve větších okresních městech.
S masovou výrobou automobilů se situace postupně zlepšila. Podobně tomu bude i u této automobilové revoluce (transformace), která se sice neobejde bez problémů, ale nakonec bude dovršena vyspělou technologií, která řidičům umožní dojezd na jedno nabití třeba až 10 000 km, jak jsem uvedl výše.
Další výtka čtenáře se dotýká podstatného problému, a to dostatku či nedostatku elektrické energie. Ta může v důsledku zvýšení počtu a spotřeby elektromobilů chybět jinde, třeba v domácnostech. Bylo mi napsáno toto: „Tendenční článek, autor zřejmě opomenul detail, z čeho se baterie vyrábí. Také zamlčel, že v Číně je většina elektrické energie z uhelných elektráren. Co už ale neví, že v Číně je to jen fashion (dočasná móda), nic víc. Pro mě na krátké trasy po městě proč ne. Ale nemáme dostatečné zdroje elektrické energie a ani mít nebudeme. Nestabilní zdroje to nezmění. A za B, EV (elektrické vozy) mají být alternativou, ale nemohou nahradit variabilitu spalovacího motoru, to je prostý fakt.“
Na otázku, z čeho se asi baterie do elektromobilů vyrábí, předpokládám, že čtenář naráží na skutečnost, že se jedná o kobalt a lithium. Tyto kovy se těží v dolech, kde jsou nedostatečné bezpečnostní opatření a toxické odpady unikají do půdy a vody. Dokonce i dětská práce je spojena s těžbou kobaltu.
Tyto argumenty záměrně nezamlčuji, ale porušování zákonů a lidských práv nesouvisí s tím, jestli budeme používat spalovací motory nebo elektromobily. Pokud bychom posuzovali věci z tohoto úhlu pohledu, nemohli bychom používat ani současná vozidla na benzín či naftu, a dokonce ani mobilní telefony a mnoho jiných výrobků, protože v každém z těchto produktů mohou být obsaženy problematické zmiňované kovy.
To samé platí o problému s nedostatkem elektrické energie, který logicky může nastat, kdyby nyní všechna auta začala jezdit jen na elektřinu. Jsem přesvědčen, že postupné zavádění elektromobilů do našeho života následně přinese i potřebná řešení, na která si nyní neumíme odpovědět.
Podpora a pozvolné přijímání elektromobilů nás nutí hledat inovativní řešení, která nakonec poskytnou odpovědi na otázky, jak zajistit dostatek elektřiny pro provoz elektromobilů, elektrických letadel a dalších strojů v dohledné budoucnosti.
Kdybychom se nesnažili o změnu spojenou s pokrokem, možná bychom dosud jezdili na koních. Ale tím, že jsme ochotni čelit i leckdy neřešitelným výzvám, dochází k určitému mentálnímu posunu, který bych nazval přirozeným vývojem. Až budou v našem světě jezdit pouze elektrická vozidla, nikdo si na tuto diskusi ani nevzpomene.
Samozřejmě netvrdím, že mám ve všem pravdu, ale na druhou stranu nebudu z nějakého důvodu strkat hlavu do písku před čistou budoucností, kterou nám elektromobily mohou nabídnout. Tento příspěvek zakončím citátem od Nikoly Tesly, který prohlásil: „Kdyby se vaše nenávist dokázala proměnit v elektřinu, rozsvítila by celý svět.“
Teslova budoucnost a vize v elektromobilitě - dnes jde o skutečnost
Zdroje:
