Článek
Terorista, odsouzený na doživotí, se rozhodne darovat státu všechny své peníze jako projev lítosti za své zločiny. Zničit peníze získané zločinem může znít jako spravedlnost – ale možná je spravedlivější obrátit zlo v dobro. Když stát promění peníze od teroristy v pomoc obětem, dává tím jasný signál: neodmítáme hodnotu – odmítáme původ.
A místo popření zla ho přeměňujeme v nápravu. Možná tedy není potřeba peníze spálit – ale dát jim nový smysl. Zamyslete se prosím v klidu, a hlavně objektivně – nad tímto sdělením. Nenechte se zviklat davem zmanipulovaného, zuřícího stáda, nad nímž stojí toreador s rudým praporem. Ten přesně ví, kam své býky zahnat, aniž by mu jejich vyvolaný hněv jakkoliv ublížil. A právě tuhle metaforu s toreadorem, kterou jsem záměrně použil, lze skutečně spatřit v současném dění kolem bitcoinů.
Všechno zlé je k něčemu dobré
Marně jsem si myslel, že kauza kolem bitcoinů brzy vyšumí a nikdo si na ni ani nevzpomene. Překvapivě tomu tak není. Moje odpověď, proč se tato kauza v naší společnosti stále řeší, je jednoduchá: máme před sebou volby. A tato kauza je nejlepším kladivem opozice proti stávající vládě, která je v tomto případě absolutně nevinná — spíše bychom mohli říci nezkušená.
Navzdory všem rozborům, které probíhají v naší společnosti, kde se díky úmyslně vyvolanému skandálu stal každý profesionálním právníkem či dokonce soudcem, už každý přesně ví, jak by toto pochybení mělo nebo nemělo skončit.
Tak to prosím zrekapitulujme. Ještě než zde zveřejním a popíšu, co lze o tomto případu říci, dovolte mi odpovědět na některé peprné otázky, které se týkaly souvisejícího článku „Proč se pravice chová, jako by chtěla prohrát volby?“, a to svým čtenářům.
Konkrétně mi v diskusi napsal Pavel J následující:
„Představte si, že pro mnoho lidí je mravní étos strašlivě důležitý (ale jak čtu Váš příspěvek, pak nejspíše Vy do této skupiny nepatříte). A co byste chtěl prokazovat na tom, když stát prostřednictvím ministerstva spravedlnosti přijal špinavé bitcoiny s tím, že hlavním cílem této šarády bylo vyprání zbylých bitcoinů pro pana Jiřikovského?
Vy jste nečetl o tom, že při snaze pana Jiřikovského vyměnit bitcoiny za reálnou měnu, mu směnárna darovací smlouvu jakožto legalizaci nezohlednila, a akonto toho mu hodila požadavek na směnu na hlavu? A že o „špinavosti“ bitcoinů bylo dokladů požehnaně. A co se týká zbohatnutí státu o 1 miliardu - to je hodně zatím iluzorní - dá se s úspěchem pochybovat, že ti investoři, kteří citované bitcoiny od státu koupili, by si je ponechali (když nepůjdou směnit).
A víte co - napište mi, až tato částka skutečně skončí na příjmové straně státního rozpočtu. A co se týká Čapího hnízda, osobně je mi to zcela fuk (každý je strůjcem svého štěstí), uvidíme až na konci celého nekonečného (zatím 18letého) soudního procesu, jak to dopadne.“
Odpověď: Děkuji panu Pavlu J za jeho názor. Rád bych k některým bodům upřesnil své stanovisko…
Rozumím tomu, že mravní étos je pro mnoho lidí zásadní, a i já si ho vážím. Nicméně, řekněme si na rovinu – řídí se jím současní politici? Když se podívám na amerického prezidenta Donalda Trumpa, zdá se, že tento étos tam chybí. Ovšem není to chyba ani vaše, ani má, ale systému, ve kterém žijeme. Současná moc se totiž prakticky nedívá dopředu, ale pouze na přítomnost. To se však s nástupem AI může brzy změnit.
Co se týká vašich narážek na „špinavost“ bitcoinů, měl byste vědět, že bitcoin nevznikl kvůli trestné činnosti, ale aby nabídl nové možnosti finanční svobody a decentralizace. Tyto vlastnosti mohou poskytnout ochranu před některými formami státní kontroly a diktatury. Není to však univerzální lék na všechny problémy, ale silný nástroj v rukou těch, kdo chtějí mít větší kontrolu nad svými financemi. Lidově bych problémy s bitcoiny pojmenoval asi takto: „Oheň je dobrý sluha, ale špatný pán.“ To platí o každém novém objevu, který posouvá lidstvo k lepším zítřkům.
Ohledně vaší výtky – tedy tvrzení, že zbohatnutí státu o jednu miliardu je iluzorní představou, protože investoři, kteří citované bitcoiny od státu koupili, by si je údajně neponechali (když prý nepůjdou směnit) – musím říct, že jde buď o velký omyl, nebo o nepochopení fungování kryptoměn, které zbytečně přilévá olej do ohně.
Kdo se v bitcoinech skutečně orientuje, ví, že existují různé způsoby, jak s nimi pracovat — například je lze využít jako zajištění úvěrů, přesouvat mezi burzami, či používat v rámci decentralizovaných finančních nástrojů. Díky tomu mají likviditu i bez nutnosti okamžitého prodeje.
Proto tvrzení, že si je „ponechají“ pouze proto, že nejdou směnit, zjednodušuje složitost trhu. Situace se na kryptoměnovém trhu mění velmi rychle – to, co dnes může působit jako překážka, může být zítra vyřešeno novými technologiemi nebo legislativními úpravami. Jenže tohle většinou neobjektivní čtenáři slyšet nechtějí. Jak se totiž říká: „Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde.“
A co se týká Čapího hnízda, máte právo na to, co říkáte – že je vám to zcela fuk, protože jak sdělujete, každý je strůjcem svého štěstí, nicméně člověk jako vy, který se zaštiťuje mravním étosem, asi mu uniklo, že je vaše odpověď právě proti tomu mravnímu étosu učebnicovým příkladem.
Pokud netušíte, o čem mluvím – připomenu, že bývalý ministr spravedlnosti musel kvůli pouhému nařčení odstoupit, aniž by byl souzen a odsouzen. Naproti tomu v kauze Čapího hnízda už vrchní soud konstatoval, že vina je naprosto jistá.
A pak se vy, a další čtenáři – oháníte mravním étosem. To si přece dost protiřečíte!
Jak zabránit, aby nám informace neunikaly mezi prsty
Co mě na celé této kauze nejvíc štve, je skutečnost, že obyčejní lidé jsou pobouřeni tím, že náš stát získal dar v hodnotě jedné miliardy korun, který nás všechny obohatil, se pořád někomu něco nelíbí. A pokud mě někteří čtenáři označují za neobjektivního nebo zaujatého, měli by si uvědomit, že nekritizuji jen opozici, ale i současnou vládu.
O to víc mě fascinuje, že nikoho nepohoršuje nákup amerických stíhaček ani německých tanků Leopard – a to za částky, které jsou pro normálně smýšlejícího člověka naprosto nepředstavitelné.
Nikdo neprotestuje, nikdo nenaříká ani nevolá po odpovědnosti. O těchto záležitostech se sice diskutuje – veřejně i neveřejně – ale nikdo nežádá, aby padaly hlavy, jako v případě ministra Pavla Blažka. A přitom by některé hlavy padat mohly, například v kauze zjevně předraženého nákupu polních kuchyní pro českou armádu. Podle opozice jde o skandální částku – jedna jediná kuchyně má stát neuvěřitelných 65 milionů korun.
V tomto případě mohu pouze konstatovat – viděno mým názorovým pohledem, že se ze zbytečných banalit či nevědomosti vytvářejí gigantické skandály. Zato v otázkách zbrojení, na které ani reálně nemáme, se nikdo nepohoršuje. Tím nechci říct, že bychom se neměli bránit. Ale musíme si upřímně říct – proti komu budeme bojovat a proč, jinak to celé přestává dávat smysl.
Jde totiž o to, že pokud se náš stát bezhlavě zadluží jen proto, aby splnil v podstatě nesplnitelné závazky vůči NATO, nemusí domnělý nepřítel vystřelit na naše území ani jednu raketu. Stačí, když díky svobodným volbám převezmou kontrolu nad naším prostorem právě ty síly, proti nimž teď horečně zbrojíme.
A pokud už dnes nemáme finance na to, abychom lidem zajistili důstojné bydlení, důchody či základní služby – například ve zdravotnictví nebo školství – pak je naprosto zřejmé, že dojde na slova mnoha kritiků: k moci se dostanou strany, které demokracii nepovažují za svůj grál viděného světa. A něco takového přece pravicové strany snad nechtějí dopustit… nebo ano?
Abych ve vás podpořil představivost, o jak obrovských sumách tu vlastně mluvíme – tedy co ve skutečnosti znamená neuvážené zbrojení – uvedu nyní příklad toho, co všechno si lze pořídit za částku 1,412 miliardy korun:
1.Pivo pro celé Česko – 1,412 miliardy Kč
Za tuto částku by mohl každý Čech dostat čtyři piva.
2. Klub SK Slavia Praha – 1,124 miliardy Kč
Za tuto částku se můžete stát majitelem jednoho z nejznámějších českých fotbalových klubů.
3.Celý řecký ostrov – 1,269 miliardy Kč
Užijte si nerušenou dovolenou na vlastním ostrově, který se nachází mezi Lefkadou a Ithakou. Může být váš za 1,2 miliardy. A pokud toužíte po stylovém cestování, přidejte k tomu i soukromé letadlo – pořídit ho můžete už od 69 milionů.
4. 619 nocí v nejdražším hotelu na světě – 1,42 miliardy Kč
Jedno z nejluxusnějších apartmá světa navrhl nejbohatší newyorský designér Damien Hirst. Apartmá s názvem Empathy Suite, které najdete v hotelu Palms v Las Vegas, nabízí i umělecké kousky jako žraloka naloženého ve formaldehydu nebo obří bar.
Jedna noc vás vyjde na 100 000 dolarů, tedy přibližně 2,29 milionu korun. A za 1,42 miliardy si jich můžete dopřát rovnou 619.
Co je to dar?
Dar je běžná právní forma převodu majetku, která je legální a široce používaná. Může být vyjádřením lásky, přátelství, vděčnosti nebo dobré vůle. Dárce dává něco obdarovanému zdarma, bez očekávání protihodnoty. Jaký je rozdíl mezi darem a úplatkem?
Zatímco dar se dává bez očekávání protihodnoty, úplatek slouží k získání výhody, která ovlivní rozhodnutí a obchází pravidla.
Co nejjednodušeji řečeno: když někoho oceníte, a je jedno čím – musíte to veřejně oznámit, aby o tom všichni věděli. Proč? Protože pokud je dar veřejný, obdarovaný nemusí poskytovat žádné výhody, které by mohly poškodit ostatní, kteří dary nedávají. Naopak, pokud o daru nikdo neví, může to vypadat jako úplatek. A právě to je problém, který dnes nazýváme uplácením.
Pokud bývalý ministr spravedlnosti Pavel Blažek přijal dar oficiálně, tedy v souladu se zákonem, s řádnou evidencí a transparentně, pak se nejedná o úplatek.
Znovu musím zdůraznit, že v tomto případě nešlo o nelegální úplatek ani skrytou platbu, jak se snaží mnozí opoziční politici a někteří čtenáři zcela neoprávněně tvrdit. Pokud by někdo Blažkovi dokázal, že za přijetí tohoto daru obdržel finanční obnos, teprve pak bych mohl souhlasit, že šlo o korupci a skandál. Ale protože nic takového neprokazují dostupné informace, měli by se všichni „nepřátelé“ Pavla Blažka mírnit.
Každá mince má dvě strany – světlou i stinnou
Buďme spravedliví a hlavně nestranní, ať už je nám někdo sympatický, nebo ne. Co je vlastně eticky špatného na tom, když přijmeme dar třeba od teroristy nebo válečného vraha?
O tom je tento můj článek – má vyvolat veřejnou diskusi, abychom při podobných situacích věděli, co dělat, nebo spíše jak se správně zachovat. Tím bychom se vyhnuli podobným excesům, jaké vidíme v kauze bitcoinu.
Pokud s tímto mým názorem nesouhlasíte, prosím, uvědomte si, že lidská bytost se během života nějakým způsobem vyvíjí. Většinou v pokročilejším věku si své hříchy lépe uvědomujeme, a proto se naše svědomí, které dříve škodilo, snaží o nápravu. Přesně takto to alespoň popisuje kabala.
A právě těmto lidem, kteří se dokázali napravit bez vězení, vystavili opoziční politici zřejmě stopku a dokonce jim upírají právo na odškodnění – což je v tomto případě krystalicky čistý dar. Abych svá slova co nejlépe demonstroval, uvedu několik příkladů, které s tímto tématem rezonují do detailu.
1. John Newton (1725–1807)
Zločiny: Obchodník s otroky, velice krutý člověk v mládí.
Proměna: Při bouři na moři měl duchovní prozření, konvertoval ke křesťanství. Později se stal kazatelem a velkým bojovníkem proti otroctví.
Odčinění: Napsal slavnou píseň Amazing Grace – o záchraně z temnoty. Pomáhal britskému hnutí za zrušení otroctví.
2. Stanley „Tookie“ Williams (1953–2005)
Zločiny: Jeden ze zakladatelů gangu Crips v USA, odsouzen za čtyři vraždy.
Proměna: Ve vězení napsal dětské knihy proti gangům, veřejně se kál, snažil se odradit mladé od násilí.
Odčinění: Nominován na Nobelovu cenu za mír. Přesto byl popraven – mnozí ale věřili, že se skutečně změnil.
3. Michael Franzese (nar. 1951)
Zločiny: Vysoce postavený člen mafiánské rodiny Colombo v New Yorku.
Proměna: Odešel z mafie, přijal víru, začal přednášet o nebezpečí kriminality.
Odčinění: Dnes vystupuje po světě, varuje mladé před zločinem a ukazuje, že změna je možná i zevnitř mafie.
Něco málo k zamyšlení
Rád bych věřil, že jsem vás přesvědčil o své nestrannosti v otázce bitcoinové kauzy. Ta totiž ukazuje, jak se z komára může stát velbloud – což není vůbec legrace. Možná totiž zakrývá jiné, mnohem závažnější skandály, o nichž se dozvíme až po volbách, kdy si na aféru s bitcoiny už nikdo ani nevzpomene.
Co jsem tím chtěl říct? Abychom k volbám přistupovali tak, jako by se žádná kauza s bitcoiny nikdy nestala. Volili podle jasných slibů, které nám jednotlivé politické strany daly – a podle toho, zda své sliby dodržely, nebo ne.
Abychom vybírali politiky, kteří jsou schopni dostát svým slovům a otevřeně se vyslovit k tomu, jakým směrem by se naše země měla vydat – zda zůstat na Západě, nebo se obrátit k Východu, jak to učinily Slovensko a Maďarsko. A úplně poslední slova na závěr:
Hlavně abychom dokázali proměnit zlo, byť i z neprůhledných bitcoinů, na dobro – například na keramická rovnátka pro české děti a mladistvé, která stojí v průměru kolem 25 000 až 35 000 Kč.
Anketa
Zdroje:
