Článek
VELKÉ MATEMATICKÉ VĚTY
Vede se mnoho řečí, často vět bezobsažných. Anglický filosof a teolog ze čtrnáctého století William Ockham říkával: „Šetřete slovy, odřežte nepotřebné, odstraňte zbytné, volte nejjednodušší řešení. Já si na to nabrousil břitvu“. Od té doby se používá sousloví „Ockhamova břitva“, pokud chceme být struční a výstižní. Chceme-li publiku něco říci, co má hlubokou myšlenku, nesmíme ho unavit dlouhou přednáškou (jen slovy, slovy, slovy). Zejména ne v matematice.
Mějme dvě přirozená čísla, označme je písmeny X a Y. Písmenem X označujme ženský pohlavní chromozom (živel), písmenem Y mužský pohlavní chromozom. I takto lze schematicky označit dvě odlišná lidská pohlaví. Symbol X (deset) napovídá, že je „půlitelný“ beze zbytku na dvě shodné kvality ve tvaru písmene V (římská pětka), číselně X = 10 = 5+5. Symbol Y není bezezbytku půlitelný. Dostáváme jeden symbol V (5) a druhý symbol I (1). V je děvče (klín), I je kluk (mužství), dohromady číslo 6. Je zde naznačeno, že kluk může za to, že při spojení děvčete s chlapcem se může ze svazku narodit chlapec nebo děvče.
Shrňme úvodní myšlenky. Ženské číslo X je sudé a schopné rozpadnout se na dvě bytosti. Mužské číslo Y se na zrodu potomka také nějak podílí, díky jednotce, kterou má při půlení navíc. Takto si starověcí myslitelé a matematici rozdělili všechna přirozená čísla. Věděli, že jich je v přirozené číselné řadě stejný počet a že se v ní pravidelně střídají podle zrození. (1; 2; 3; 4; 5;…). První velká matematická věta zní, že máme minimálně dvě kvality přirozených čísel.
Někteří současní matematici vám budou říkat, že máme také čísla záporná. Hledisko „polarity“ se netýká podstaty čísla, ale jeho užití. Další námitkou pak mohou být upozornění na to, že existují čísla zlomková. Tady bych upozornil na skutečnost, že celá čísla mají ve zlomku (pod čarou) jednotku, ostatní rozumná čísla mohou mít jinou jednotku (celek), třeba pětku, třináctku nebo desítku. Těm posledním říkáme desetinná čísla jen proto, že jsou zapsána v modu deset, desítkové numerační soustavě. Kdyby byla zapsána ve čtyřkové, pak bychom jim říkali „čtvrtinová“ čísla? Záznam čísla tedy nerozhoduje o jeho kvalitě. Žádné desetinné čárky ani jiná interpunkční znaménka (proporční osy) není třeba brát v úvahu. Ano, existují nerozumné(iracionálních) vztahy. Dvousložková čísla, komplexní, jsou jinou kategorií, kterou se nebudeme zabývat.
Sudost a lichost můžeme snadno rozpoznat ve dvojkové numerační soustavě. Sudá mají na první pozici zprava do leva symbol „nuly“, lichá symbol jednotky. Tyto dva symboly mají zcela výjimečnou pozici mezi hodnotami i záznamy. Podle Platona má každé číslo svoji nehmotnou duši (O). Pokud ji v záznamu čísla zapíšeme vpravo nahoře, ukáže se skutečná duchovní podstata každého čísla, kterou je hodnota Adama mezi čísly, jednotka. X0=Y0=50=1080=1. Nula, i když není číslo, představuje v řadě celých čísel pozici sudosti. Nulté mocenství čísel upozorňuje na rovnost všech číselných idejí, „potenciál nezrozených čísel“.
První mocnost čísel říká, jaký vztah má číslo k Adamovi, jednotce. Proto hodnoty dvou čísel se dají bezproblémově vzájemně sčítat, odečítat, násobit, dělit, umocňovat (někdy i odmocňovat). Například: X1+Y1 = 81+51 = 131=Z1. Z této příkladné operace s čísly (nikoli záznamů) je patrné, že výsledkem je číslo Z v první mocnině. Obecně platí varianty vztahů, vyjadřující interakci mezi děvčaty a chlapci na kamarádské úrovni: X1+Y1=Y1; X1+X1=X1; Y1+Y1=X1.
Nyní se ocitáme v situaci, kdy dochází k vzájemné hlubší interakci mezi dvěma různými pohlavími. Ta se odehrává na úrovni druhé mocniny. Kluci s kluky a holky s holkami asi nezplodí potomka. Z nabídky partnerů pak zůstává pouze jediná varianta: X2+Y2 = Y2. Tvrdit to můžeme z poznání, že pohlaví čísel (i lidí) se s mocninou (jejich rostoucí mocí) v čase nemění. K množení čísel se musí do interakce dostat zralý chlapec a zralé děvče. Zralí chlapci mají podobu T= 4.N+1 a zralá děvčata M= 4.N. Pouze Táta (T) a Máma (M) mohou mít spolu potomky. Takový je zákon od dob, kdy Pythagora objevil tuto velkou větu.
Potom přišel soudce pan Fermat a zkoušel, zda by nemohla existovat varianta, kdyby se dali dohromady vyšší formy lidství. X3 + Y3 = ?3 Více jak tři sta padesát let na tuto otázku nedokázal nikdo odpovědět. Podle zákona o neměnnosti pohlaví by pod otazníkem měl být muž. V oboru přirozených ani celých čísel se taková dvojice nenašla.
Numerická Pythagorova věta říká, že existuje nespočetné množství číselných dvojic, které jsou schopny „zplodit potomstvo“. Velká Fermatova hypotéza říká, že vyšší forma partnerství „možná neexistuje“. Prý to zjistil jistý pan Andrew Wiles z Cambridge a přeměnil tak hypotézu ve větu.
Poznámka: Důkaz je prý napsán na stech stranách papíru A4, málokdo mu po přečtení několika stran textu rozumí, neboť jeho základem jsou eliptické funkce. Přišel s nimi Adamův syn Abel (matematik) za pomoci Carla Gustava Jacoba (Izraele) Jacobiho, pruského matematika židovského původu. Co je však pozoruhodné, grafická symbolika lidství pěkně pasuje na tvarosloví genetiky (X;Y) a na „chování přirozenosti“ mezi čísly. Josef Ježek
