Článek
Přesně tak jsem postupoval a první rok jsem si opravdu ani nelízl žádného pití, které by v sobě mělo alkohol a snažil jsem se nepít příliš často ani nealko piva, která jsem si někdy po sportu dopřál.
Později mi však už „otrnulo“ a dokonce jsem jednou po dlouhém výletě na kole vypil normální pivo, což mi ostatní rozmlouvali a zpětně viděno to asi byla hloupost a riziko. Nicméně mne to naštěstí „nenastartovalo“ a za celé tyto dva roky jsem to tak udělal asi čtyřikrát. Naposledy před pár týdny v cíli půlmaratonu v Olomouci.
„A to si stěžuješ anebo se chlubíš,“ řekl by mi můj kamarád Pavel, který na jaře zemřel a symbolicky tak zůstal posledním člověkem, se kterým jsem se v létě před dvěma lety v Kroměříži opil. Inu ani tak ani tak, jen konstatuji, co dělám, odpovídám do nebe kámošovi.
na oslavě s kamarádem, který už není mezi námi
Takže přísně vzato vlastně neabstinuji, ale myslím si, že když jsem za ty dva roky vypil jen čtyři piva a to ještě ne najednou, tak se za abstinenta považovat mohu a ono výročí si patřičně můžu sportem a nealko pivem oslavit (raději to nebudu pokoušet a normální si nedám, to si nechám možná až zase po nějakém pořádném sportovním výkonu za odměnu).
Pro nepití alkoholu jsem se rozhodl po zralé úvaze, kdy mi bylo okolím naznačeno, že s alkoholem mám problémy a že mne „sráží k zemi“. Musím říct, že za tu dobu co nepiju, se fyzicky cítím mnohem lépe, podařilo se mi i zhubnout, ale zase ne tolik, jak jsem si myslel, protože jsem sice přestal pít, ale nikoliv jíst.
Zatímco dříve jsem někdy nemohl vůbec spát, teď se mi spí dobře a co je na těch stavech úplně nejlepší je, že člověka druhý den vůbec nebolí hlava. Na to jsem už úplně zapomněl jaké to je trpět celý den s bolestmi hlavy a muset si dát „něco na spravení“. Tohle hodnotím jako úplně největší výhodu.
A kdy to pro mne bylo nejtěžší? Asi ten první měsíc nebo dva, když jsem přestal pít, protože jsem byl za poslední dobu si něco dát skoro každý den. A pak výjimečně na oslavách, když se zapíjelo například narození dítěte nebo na některých narozeninách. Musím říct, že jsem prakticky úplně přestal chodit do hospod a tím jsem se trošku jako velmi společenský člověk izoloval. Tohle mi maličko chybí, ta moudra u stolu a řeči o ničem. Není to nic hrozného, člověk si zvykne na vše, ale když se mám vybrat, jestli půjdu večer „ven“ anebo zůstanu doma, tak volím druhou variantu, abych zbytečně „nepokoušel osud“.
Poprvé jsem se po roce a půl napil omylem, kdy jsme byli na cyklo výletě a já v domnění, že piju nealko pivo jsem vypil, jak jsem později zjistil pivo normální. Naštěstí se nic nestalo a nespustilo to ve mně chutě, jak se říká, že by mohlo a že by se tomu měl alkoholik vyhnout. Pak jsem to učinil už záměrně, když jsem si pivo schválně objednal (opět po sportu) a čekal, co to se mnou udělá. Nic se nestalo, cítil jsem jen, jak se mi trošku motá hlava, ale pak jsem dostal strach a raději jsem tohoto experimentování zanechal.
V létě jsem si v cíli olomouckého půlmaratonu dal pivo zcela záměrně, protože jsem měl vzpomínky, že když jsem tu běžel před lety a strašně se trápil, tak jsem se pak po něm cítil povzneseně. Tehdy jsem jich ovšem vypil deset a týden jsem pak nemohl chodit, nyní jsem měl lepší boty, asi měl víc natrénováno a dal jsem si jen jedno a druhý den jsem chodil normálně a dokonce jsem se hned pak vydal na kolo, abych svaly rozšlapal. A pak jsem vypil ještě jedno pivo s kamarády na kole.
A co bude dál? Raději se alkoholu dál budu vyhýbat, zároveň ale vím, že si někdy po sportu možná jedno pivo zase dám. Nesmím to ale dělat často a opravdu jenom jedno a nepokračovat pak, tak jak jsem byl dříve zvyklý to do sebe lít v litrech. Anebo budu mít strach a už to nebudu pokoušet? Nevím.
Uvidíme, za rok zase podám report, jak na tom s alkoholem jsem, zatím je to na dobré cestě, ale člověk nikdy neví a musí se mít neustále na pozoru, je to příliš těžký soupeř…
