Článek
Ledová hora. V minulých dnech hrozilo nebezpečí uklouznutí na Sněžce. My jsme měli štěstí, stejně jako ta mladá dívka, která uklouzla a sjela po zadku pět set metrů po svahu dolů a letěl pro ni vrtulník. Nic vážného se jí nestalo. Před týdnem měli polští turisté větší smůlu a dva tam zahynuli.
Není to náhoda. Sněžka v zimě, když to klouže, je hodně nebezpečná hora a obzvláště ta polská strana. Kdyby na ní člověk uklouznul, tak pojede několik set metrů dolů a nic ho v tom terénu už nezastaví, kromě kamenů, jak se stalo nedávno polským turistům.
S naší partou jsme si půjčili ski alpy a z Malé Úpy jsme se za pár hodin dostali na Sněžku. Tam jsem si dali malou svačinu, vyfotili se a snažili se dohonit rychlejší kamarády. Přestože stoupání do kopce nemiluju, cesta nahoru probíhala celkem v klidu. Poprvé v životě jsme s manželkou takto na ski alpech jeli mimo sjezdovku. Tedy já ne, v minulosti jsem na lyžích párkrát mimo sjezdovky jel, ale ona není příliš zkušený lyžař a pro ni to bylo úplně poprvé. Jasně, v pohodě, lyže mají hrany, tak to není žádný problém i na ledovce, když se do nich zapřete a jedete, čím rychleji tím lépe. Jenomže ona jako začátečník zazmatkovala a dostala strach, že podklouzne a už se nezastaví. A čím víc nad tím přemýšlela a váhala, tím to bylo horší. Nepodařilo se mi ji přesvědčit, takže v zoufalství si sundala lyže a ten kritický úsek šla po hranách bot.
Dolů jsme se pustili polskou stranou, tedy přesně tím úsekem, kde se minulý týden zřítili dolů polští turisté. Ta největší hloupost, kterou jsme mohli udělat. Ano, jistě, měl jsem jí to rozmluvit a vysvětlit, že na lyžích je ve větším bezpečí, i když není ten nejlepší lyžař, ale já místo toho, abych ji podpořil, tak jsem si lyže také solidárně sundal, vzal ještě navíc ty její a udělal jsem stejnou blbost a také se ten ledovatý úsek několik desítek metrů šoural v lyžákách s lyžemi na ramenou.
Nesmějte se mi, nenadávejte mi, neproklínejte mne, prostě jsme byli poprvé na ski alpech a já jsem v tu chvíli ztratil duchapřítomnost a chtěl jsem být psychickou oporou své ženě. Samozřejmě, že to bylo horší, než kdybychom jeli v klidu na hranách lyží, protože boty žádné hrany nemají a kdybychom podklouzli, tak dopadneme jako ti polští turisté.
Naštěstí jsme kritický úsek po botech nějakým zázrakem překonali. Pak jsme si znovu nasadili lyže a pomalu sjeli za známými do nejbližší hospody v Polsku, kde jsme si konečně vydechli. Naši kamarádi na náš tam čekali hodně dlouho a už byli prý nervózní.
„Jak byste tam mohli sjet dolů?,“ ptali se nás později známí. „Vždyť tam nahoře jsou ochranné zídky přece, zase to nedramatizuj,“ říkali, když jsem později naše „sněžkové“ dobrodružství popisovali. Jenomže nahoře bylo tolik sněhu, že ty zídky ani nebyly vidět, natož aby někoho zachytily. Ono se to nezdá, nejsou to žádné Tatry nebo Alpy ale jen Krkonoše, ale i Sněžka umí být nebezpečná a není radno ji podcenit.
Ač nejsem žádný zkušený skialpinista nebo horolezec, tak nejlepší rada zní, když se chystáte v zimě na Sněžku, zjistěte si, jaké jsou tam sněhové podmínky. Pokud cesta není doporučena, nebo je tam dokonce zákaz, tak se tam ROZHODNĚ nepouštějte. Mluvím jako starostlivá maminka, já vím, ale dělat machra někdy nestojí za to.
Zbytek cesty jsme se už doušourali potupně po značených turistických cestách a místy po sjezdovkách. Zdárně jsme dorazili do Pece pod Sněžkou, kde jsem si dal v kavárně ihned čtyři Plzně a panáka. Večer jsem se pak opil jako Dán, poněvadž jsme se podruhé narodili.
