Článek
Prozrazovat, jak to nakonec dopadlo a kdo byl vrah nebudu, abych vám nekazil zážitek. Schválně si můžete ten díl porovnat se Studnou v Majoru Zemanovi.
Příběh začíná seznámením rodičů Jelínkových jako mladých lidí (v Zemanovi se jmenovali Brůnovi). Oba jsou okouzlující a člověk by jim přál lásku, ke které mají na začátku nakročeno. Víme, že jejich vztah skončil tragicky, a tak až mrazí v zádech, když úplně stejně jako vyznával jeho otec, vyznává i syn lásku své nastávající na konci posledního dílu. Snad moc neprozradím, když řeknu, že seriál končí titulky, kolik procent lidí se léčí s duševní nemocí a kolik jich léčbu zanedbává. Geny a výchova se prostě ošidit nedá.
Postavy se pohybují v nezdravém prostředí a hlavní hrdinové jsou psychicky narušení jedinci, kteří se vzájemně ve své „normalitě“ utvrzují a co je nejhorší, vtahují do ní i jiné (manželku hlavního hrdiny). Jestli se ten příběh skutečně odehrál tak, jak jsme měli možnost vidět, tak to bylo kruté.
Tvůrcům v čele s režisérkou Terezou Kopáčovou a scénáristy Miro Šifrou a Kristýnou Májovou se ta sonda života sousedských vztahů na vesnici v průběhu čtyřiceti let povedla, byť místy působily některé scény poněkud rozvláčně a zdlouhavě.
Herci byli skvělí a to i ti, kteří neměli hlavní role. Za zmínku stojí třeba, že takový Jakub Prachař působí zcela jinak, než jak ho známe z televize, a kvůli roli musel přibrat. I ostatní menší role sousedů. Nebo Hana Vágnerová, jak byla najednou naprosto jiná než třeba v seriálu Lajna, abych odlehčil vážné téma vyostřených sousedských sporů. Ale mohl bych jmenovat další Kristýnu Ryšku v roli sestry zavražděné nebo Simonu Lewandowskou v roli neteře či slovenskou herečku Gabrielu Marcinkovou jako přítelkyni syna hlavního hrdiny a další.
Že je David Švehlík vynikající herec, který dokáže bravurně zvládnout proměnu hlavního hrdiny z okouzlujícího mladého muže v unaveného předčasně zestárlého starce, duševně vyšinutého jedince, který nenávidí svět a lidi v něm, mne až tak nepřekvapilo. Zjevením pro mě byl výkon jeho seriálového syna Filipa Františka Červenky (jaké měl svaly), kterého známe ze seriálu Most jako Luďanova synka. Tady musel celou dobu kulhat a jeho návaly zuřivosti z nuly na sto naháněly strach. Další pozoruhodný výkon předvedla jeho seriálová matka, celkem neznámá herečka Johany Matoušková. Dokázala zestárnout a zpočátku z nevinné a naivní krásky dospěla až v životem předčasně znavenou a nešťastnou ženu, která si to nechce připustit. Jak zoufale působí její sledování sousedů a jejich normálních životů malou dírkou v plotě. Uff.
Narušené sousedské vztahy jsou základním problémem a motivem soužití na malé vesnici, kde se všichni znají a postupně si dělají naschvály. A jakmile se hlavní protagonisté izolují ještě víc vysoký plotem, jejich osamění a narušení dosáhne tragických rozměrů a spěje k nevyhnutelnému závěru.
Dle dostupných pramenů u vražd žádní svědkové nebyli a přeživší syn několikrát změnil svou výpověď, ale vina mu prokázána nikdy nebyla.
„Prosím tě a o čem to chtějí hrát tak dlouho, na to přece stačí jeden díl,“ říkali mi známí, když jsem jim vychvaloval tento seriál. Tady nejde o tu samotnou scénu, kterou všichni známe z Majora Zemana a z dvacátého šestého dílu nazvaného Studna. „Otec byl toho večera poněkud neklidný,“ tak tahle věta tady nezazněla, jinak ale byly některé scény podobné.
V seriálu šlo o to, abychom se dozvěděli, proč se ta tragédie stala a jak změnila životy lidí, kteří ji přežili. Doporučuji ho ke shlédnutí. Díky skvělým hercům stojí za to, ale musíte se na něj psychicky připravit. Jak mi řekla manželka, která je chytřejší než google, neboť ví všechno: „Musela jsem se přemáhat, abych se teď, co se všude ve světě děje tolik špatného, dívala ještě na ty uchylárny v televizi…“
