Článek
Tím, že působí na faře v Lechovicích u Znojma, je blíže lidem a není tolik ve své intelektuální bublině, jako druhý jmenovaný. Je srozumitelnější i čtenářům, kteří nechodí do kostela a nejsou klasicky věřící.
Teď cítím ten hněv některých z vás, ale skutečně je brzy šedesátník Orko Vácha moderní a pro média velmi zajímavý a přitažlivý autor. Je to takový „sexy kněz“, mediálně oblíbený a bývá hostem zejména redaktorek a moderátorek. Ale dosti bulváru, pojďme se věnovat pozoruhodné knize Když za nás Bůh netahá kaštany z ohně.
Úvodem poslušně přiznávám, že nejsem tak vzdělaný jako biolog a teolog a praktikující římskokatolický kněz Marek Orko Vácha a některá „biologická moudra o rostlinách a zvířatech“ jsem musel přečíst trošku na sílu, abych se prokousal v knize dál, až ke člověku. Je pozoruhodné, jak je autor moudrý a vzdělaný a sečtělý a na kněze má i dosti odžito.
Každý čtenář si v knize najde to své. I když nejsem klasickým věřícím a nežiju jako praktikující křesťan a katolík, mám kamarády, kteří věřící jsou, tak jsem z nějaké vyšší potřeby po této knížce sáhnul. A oslovila mne svou snahou o to, najít v životě člověka pevné body, ke kterým se může upínat. Čtenář si v knize najde to své, každý něco jiného.
Mě třeba nejvíce zaujalo jeho dobrodružství v Antarktidě a to, že málem přišel o život. Jeho úvahy nejsou žádný přepis katechismu, ale snaží se na živých a populárních příměrech, jako třeba na srovnání s hlavním hrdinou Armageddonu v podání Bruce Willise ukázat, že každý člověk by se měl snažit zachránit svět, seč mu jeho síly stačí. Z textu na vás přejde pozitivní energie a uvědomíte si, že vlastně rodina je to nejvíc, co může člověk ve svém životě mít.
Ukazuje, že hledání víry, Boha a dobra je cesta mnohdy nelehká a nejde jen o naivní zpívání náboženského folku, ale pravá víra je dost často vystavena a ověřována v situacích, které jsou těžké a složité a nemůžeme soudit nikoho za jeho činy, neboť sami jsme v těch situacích nebyli.
Z knihy na mne přechází pozitivní energie. Každý máme ve světě své místo a měli bychom se snažit udělat svou službu.
Vácha je v mých očích člověka, který hledá duchovní cestu životem, sympatický vzdělaný chlapík, který umí promluvit nejen ke vzdělaným, ale i k obyčejným lidem, takže tuto knihu si může přečíst prakticky kdokoliv. Jen se občas k některým pasážím budete asi vracet vícekrát, ale nemusíte, záleží na vás. Je mi na něm sympatické, že byl skaut a že posiluje a provozoval sebeobranný systém krav magu, stejně jako já.
Jak stojí na obálce knihy. Desatero Marka Orka Váchy o životě, lásce, sexu, církvi, přírodě a přátelství. Tato kniha vznikla při putování Podyjím, při rozjímání na zahradě jedné fary i dlouhých hovorech u vína. Když se potká novinářka, co se umí ptát, a kněz, lékařský etik a přírodovědec, který má co říct, vznikne hluboký, třaskavý a místy dojemný dialog. Něco jako dvojitá osobní zpověď. Třeba o tom, jak se nebát budoucnosti, jak vnímat svět i sebe a jak si vychutnat každou přítomnou chvíli.
Kněz Marek Orko Vácha je velmi zajímavá osobnost. Na Přírodovědecké fakultě MU v Brně vystudoval obor molekulární biologie a genetika, teologii studoval v Olomouci a v Bruselu. V letech 1997 a 2000 se účastnil dvou výprav na Antarktidu. Je přednostou Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.
Známá novinářka Renata Kalenská knize dodává vedením svého rozhovoru další rozměr a cítíme, že má také za sebou velkou životní zkušenost. Redaktorka Deníku N. dříve pracovala pro Lidové noviny, Týden, Český rozhlas Plus, TV Seznam. J.A. Pitínský z jejích rozhovorů inscenoval divadelní hru Renata Kalenská, Lidové noviny. Podílela se na filmu Evangelium podle Brabence režiséra Mira Janka, který získal cenu Trilobit. S režisérem Břetislavem Rychlíkem spolupracovala na dokumentárním filmu Bílá labuť Pavla Dostála. Získala novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky a Novinářskou cenu Nadace OSF.
