Článek
Z tvrdého alkoholu mě pálila žáha a bolel žaludek a těmto stavům, stejně jako bolestem hlavy ráno, jsem už nadobro odvykl. Naštěstí. Místo toho tu tady o nich píši. A raději jsem si nestanovil ani žádné datum, do kdy mám vydržet nepít, jako jsem to dělával v minulosti. Vydržel jsem třeba několik měsíců abstinovat, třeba i půl roku, ale pak jsem to doháněl, a to byla právě ta chyba. Člověk si chce rychle vynahradit, co zameškal a pije víc, než kdyby neabstinoval, ale takhle se uvažovat nemůže. Ze sázek, kdy člověk nepije jenom proto, že za to něco dostane, jsem už vyrostl.
V létě to budou dva roky, co nepiju vůbec žádný alkohol a nechci to zakřiknout, ale zatím se mi to celkem bez větších problémů daří. A poradil bych to každému, kdo se domnívá, že má s alkoholem problémy. Pro takového člověka je jednodušší nepít vůbec než pít s mírou. To, co je pro normálního běžného smrtelníka celkem jednoduché, tedy pít tak nějak rozumně, abyste se příliš neopili, ale měli jen dobrou náladu, je totiž pro alkoholika takřka nemožné. On je buď střízlivý, nebo totálně opilý, nic mezitím. A další den se opije zase a pak den dva vydrží a pak zas a zas. Nula je prostě nula a nelze se na nic vymlouvat a nic šidit, ta má jednoduchá pravidla.
Schválně si zkuste měsíc vůbec nepít a uvidíte, co to s vámi udělá. Nejhorší bude pro vás asi ten první týden. A suchý únor je k tomu skvělá příležitost, byť byste začali o pár dní později než prvního.
Boj s alkoholem není nikdy, dokud žijeme, vyhraný. Měl jsem spolužáka, který vydržel nepít osm let a pak jsem ho potkal na srazu a byl úplně namol. Prý ho opustila žena. Nebo když někomu někdo umře, to bývá také častý spouštěč k tomu znovu se napít.
Smutný byl příběh dědečka mého kamaráda, který vydržel dvacet let nepít. Už to vypadalo, že má vyhráno a že alkohol porazil. Pak přišel jednou za paní doktorkou, že ho bolí záda a sestřička mu v dobré víře poradila, aby si dal panáčka slivovice, to, že ho bolest přejde (bylo to na Slovácku a tam se, stejně jako na Valašsku pije slivovice hodně a panáček pomůže na všechno). No a ten nešťastný dědeček, jak si dal toho panáčka, tak pak se zase znovu rozpil a prý se upil až k smrti. Kvůli sestřičce, která si neuvědomila, že svou radou probudila alkoholika. „No když mi to řekla sestřička od paní doktorky, tak to ji přece musím poslechnout,“ řekl ten dědeček tomu mému kamarádovi a byl s ním brzy konec.
Na druhou stranu ale zase pokud člověk nemá s alkoholem problémy (ono je však těžké určit, kdy problémy ještě nemá a kdy už má), tak by bylo asi zbytečné, kdyby si zakazoval a odepíral ty pozemské radosti a umí-li je požívat tak, aby ho to nepoznamenalo a nemělo to vliv na jeho výkon a neomezovalo to nijak jeho chod v rodině, tak není třeba úplně přestat pít.
Mám trošku obavu o jednu známou. Začalo to nevinně, ale v poslední době už není večer, kdy by si nedala alespoň půl litru vína, častěji však celou sedmičku a někdy i panáčka a pivo. Vím proč to dělá, ona totiž není úplně spokojená a šťastná a tak proto pije, aby zapomněla, že to všechno není tak, jak si to představovala, že to bude a taky aby zapomněla na to, co dělá.
Každý má své problémy a je pochopitelné, že se mu to nelíbí. Jsou různé způsoby, jak z nich uniknout, ale pití není vhodná alternativa. To už je mnohem lepší, když potřebujete mít nějakou závislost, tak si ji vypěstovat třeba na sportu. Řekl bych, že i na sexu, ale to je takové ožehavé téma a nevím, jestli je to vždy vhodné, tak proto raději volím ten sport. A pomáhá i otužování, to vám způsobí také „motáka“, stejně jako dlouhý běh, pokud potřebujete mít ty stavy.
Co mi ale trošku chybí, když jsem úplně přestal pít, je návštěva hospod, kam raději večer také nechodím, jak jsem chodíval dřív, abych se netrápil. Ty řeči, které jsme tam vedly, někdy postrádám. Mnohdy to byly jen „žvásty“ o ničem a „mlácení prázdné slámy“, ale i ty člověku někdy pomohou, protože nepotřebujete neustále hovořit jen o kvantové fyzice nebo anatomii, že ano? Trošku si to nahrazuji posilovnou, kam chodím sice také cvičit, ale primárně si tam jdu hlavně vyslechnout ta moudra, co tam létají vzduchem. Anebo v sauně se někdy také leccos dozvím. Někam někdy večer člověk prostě chodit musí, i když je abstinent.
„A to si stěžuješ, anebo se chlubíš?“ Řekl by mi na to můj kamarád z Kroměříže zvaný Chlup, mimochodem poslední člověk, se kterým jsem se předloni v létě opil. Řekl by, ale neřekne už. V lednu jsem mu byl na pohřbu.
Ale abychom nekončili tak smutně, tak jedno moudro jakoby hospodské na závěr. Kdo chce pít, ať pije, kdo chce nepít, ať nepije. Pokud ti, co pijí neomezují ty, co nepijí, tak je vše v pořádku. Když ti, co nepijí omezují ty, co pijí, tak to je v pořádku také?
Inu, život je složitá záležitost a každý nechť si dělá, co uzná za vhodné a tato má moudra nechť laskavý čtenář promine a chápe ode mne jako jistou náhradu mlácení prázdné slámy, které mi tak chybí…
