Článek
Švédové mají 16 výborných hráčů z NHL a mají lepší obránce do ofenzívy než my. Navíc nebudou pod takovým tlakem, jako čeští hráči v domácím prostředí, které může být výhodou, ale zrovna tak ten obrovský tlak nevýhodou. Jak mi řekl bývalý hokejista Petr Hubáček (aktér vítězného semifinále s nimi před čtrnácti lety), který sledoval všechny zápasy Tre Kronor v Ostravě, takhle silné je coby televizní expert ještě neviděl.
Pořád čekám, kdy se prosadí největší hvězda David Pastrňák. Zatím je bez bodu a jeho góly by se nám v této fázi šampionátu tuze hodily, tak snad si nějaké schoval na víkend. Navíc, když bude mít v den semifinále dvacáté osmé narozeniny. Líbilo se mi, jak skromně a týmově ocenil svého spoluhráče Pavla Zachu, když řekl, že má velkou radost i za něj, za ten vstřelený šťastný gól USA. Malou komplikaci mu způsobuje nepřítomnost milované přítelkyně, s dcerkou, která řeší údajně rodinné problémy v zemi našich sobotních soupeřů, odkud pochází.
Přitom Pavel Zacha, brněnský rodák, byl před šampionátem považovaný fanoušky za „zrádce“, když v minulosti odmítl šestkrát reprezentovat, ale proti Spojeným státům dal postupový gól a vůbec byl jako centr elitní formace pořádně vidět a dobře rozdával puky svým křídlům. Ke svému životnímu gólu novinářům sdělil, že dostal pukem do žeber, že ho to zabolelo, ale byla to prý dobrá bolest a že by ji takhle bral i dál.
Jako šťastné se jeví i zapojení Ondřeje Paláta do první lajny, která opravdu soupeře svým napadáním a střelami soupeře zlobí. Teď si jen přeju, aby to tam spadlo i Davidovi, který se tak snaží a je pilný ve střelbě. Zdá se, že máme spolehlivou brankářskou jedničku a když opět zachytá Lukáš Dostál jako proti Američanům, mohlo by to třeba vyjít. A návrat Romana Červenky, kterému se na turnaji daří, ke svým původním parťákům v útoku, se zdá být také dobrým řešením.
Z Radko Gudase se stává pomalu národní hrdina. Zatímco zpočátku turnaje mu mnozí vyčítali jeho přílišnou hrubost a „řezničinu“, ve čtvrtfinále se nám hodila. Nutno ovšem poznamenat, že při jisté benevolenci rozhodčích, kteří ho za to škrcení soupeře nevylučovali, což by přísnější rozhodčí klidně mohl udělat. A klobouk dolů, jak se vrhal tělem do soupeřových střel, a to nebyl jediný z našich beků. Jen tak dál pánové a třeba se podaří dosáhnout na tu nejvyšší metu, i když nás čeká ještě hodně práce.
Při této příležitosti si dovoluji osobní vzpomínku na naše poslední památné vítězství v semifinále mistrovství světa proti stejnému soupeři v roce 2010, tedy kdy naši hokejisté získali naposledy zlatou medaili. Osm sekund před koncem základní hrací doby vyrovnal legendární střelou Karel Rachůnek a Robert Záruba (mimochodem s Jakubem Voráčkem vytvořili úžasnou komentátorskou dvojici plnou hlášek, které fanoušci sdílejí na sociálních sítích) tehdy vykřikl památnou větu: „Rachna, kachna, to to letělo…“.
Tenkrát jsem měl vsazeno několik desítek tisíc korun na postup našich do finále a už jsem se s nimi najisto loučil. Když vtom padl ten neuvěřitelný gól těsně před koncem. Málem jsem dostal infarkt, spadl jsem ze židle a v restauraci na zemi (vidím to jako dnes) jen bláznivě nesrozumitelně halekal. Díky tomu jsem tenkrát několik desítek tisíc naopak vyhrál. Tentokrát už nemám ty nervy, abych si znovu vsadil tolik peněz, možná pár drobných mincí, ale vůbec bych se nezlobil, pokud by zápas skončil remízou a pak v prodloužení nebo nájezdech se naši hráči prosoukali do finále.
Na závěr uctěme památku zemřelých hrdinů v letadle, kteří se tenkrát v semifinále proti Švédsku přičinili svými góly boji o zlato, a kromě již zmíněného Karla Rachůnka, připomeňme vítězný nájezd mezi nohy druhého zesnulého Jana Marka. Čest jejich památce.
Hoši bojovat!
