Jak objevovat Německo? Drážďany

Ještě před tím se zastavme u dvou nejdůležitějších období v historii Drážďan. Jejich zlaté období nastalo kolem roku 1700, kdy vládl saský kurfiřt August Silný. Přizvisko Silný nepochází od úspěchů na bojištích, ale je míněno doslova - říkalo se o něm, že lámal podkovy a meče. August byl protestant, jako ostatně většina Sasů v té době. Zároveň se ale ucházel o královskou korunu katolického Polska. Polská šlechta měla podmínku, že přijme katolictví. August byl ctižádostivý pragmatik, takže katolictví bez mrknutí oka přijal. Tím si ale zároveň proti sobě popudil celé Sasko, a dokonce i vlastní manželku. Jako katolický vládce dal postavit jeden klenot Drážďan. Katolickou katedrálu Katholische Hofkirche. Druhý klenot města, Frauenkirche, postavili naopak drážďanští měšťané a šlechtici. Tyto dva svatostánky stojí pár set metrů od sebe, poněkud kontrastují, ale rozhodně společně přispívají k nádhernému panoramatu. A společně také odkazují na nejslavnější čas Drážďan i na schizma, které ten čas provázelo.

Druhým důležitým obdobím, jak by se asi dalo očekávat, je druhá světová válka. Nejtemnější moment Drážďan přišel v únoru 1945. Drážďany přežily Druhou světovou války do té doby téměř bez úhony. Zejména proto, že nepatřily k důležitým průmyslovým centrům a byly daleko od území pod kontrolou Spojenců. To se ale změnilo postupem Rudé armády do východního Německa. Začátkem roku 1945 se tak z Drážďan stal důležitý dopravní uzel přes nějž proudily jednotky i munice. A tak mezi 13. a 15. únorem 1945 nad Drážďanami postupně přeletí přes tisíc bombardérů, centrum města promění v ruiny a zahubí přes 25 tisíc lidí. Joseph Goebbels potom k tomuto číslu připíše jednu nulu a obviní spojence z masakru čtvrt milionu lidí.

Tyto dva momenty spojuje s dneškem kostel Frauenkirche. Rozestavěný za vlády již zmíněného Augusta Silného, dostavěný za vlády jeho syna, zničený v únoru 1945, potom znovu postavený v letech 1994-2005. Při jeho slavnostním znovuotevření pronesl proslov německý prezident Horst Köhler a podstatu toho místa, jeho pohnutou historii, jeho minulou i jeho obnovenou slávu vystihl takto: „Gerhart Hauptmann řekl roku 1945: ‚Kdo se odnaučil plakat, ten se na to rozpomene nad příběhem zničení Drážďan.‘ K tomu můžeme dnes [v roce 2005, pozn. autora] dodat: ‚Kdo ztratil naději, ten ji znovu získá při pohledu na obnovený kostel Frauenkirche.‘“

Proto se na průzkum Drážďan můžeme vydat ve znamení Canalettova plátna, kterému dominuje Frauenkirche, a začít u něho na náměstí Neumarkt. Doporučuji podívat se dovnitř, protože ten kostel je velmi útulný a v zimě navíc i vytápěný. Potom vystoupat nahoru, na vrcholek věže. Tam se otevírá pohled na celé město, řeku Labe a stolové hory Saského Švýcarska. Dole na náměstí se nachází ještě několik dalších pozoruhodných památek. Můžete si všimnout sochy Martina Luthera hned před kostelem. A také zajít k památníku popisující zkázu kostela. Nebo se podívat na jeho fasádu a všimnout si, že v světle žlutém pískovci jsou tu a tam tmavě šedé kvádry, někde dokonce celé kusy fasády. To proto, že při obnově kostela byl využit materiál zničené stavby, kde to bylo možné. Pohříchu ho nezbylo mnoho, ale přece jenom dost na to, aby byl dobře patrný.

Od Frauenkirche se vydejte přímo k Labi, přes Brühlsche Terasse. Hned za touto terasou začíná Augustův most. Ten má v Drážďanech podobnou prominentní roli, jako Karlův v Praze. Akorát není tak úzkostlivě chráněný a jezdí po něm tramvaje i auta, což se hodí tím víc, když most stojící opodál, Carolabrücke, je zavřený od doby, kdy jeho část v roce 2024 spadnula. Augustův most spojuje Altstadt a Neustadt, tedy pokud budete pokračovat přímo za nosem, dojdete do Neustadtu. O tom vám povím víc v další kapitole, kde navážeme přímo na místě, kde vás Augustův most přivede na pravý břeh. Ale pro kochání se panoramatem tu musíte odbočit a sejít po schodech pod most, na náplavku. U schodů je navíc zahradní restaurace, kde mohu v teplých měsících jen doporučit sednout si na jedno. A potom už jste na promenádě podél Labe. A tam je krásně, protože se procházíte před kulisami velmi podobnými Canalettově malbě.

Až se nasytíte té podívané (což, pokud prší nebo je zima, může být celkem rychlé), zamiřte ještě do muzea. Nabízí se dvě. Když se po mostě vrátíte na levý břeh, ocitnete se na náměstí s drážďanskou operou. A za operou se nachází zámek Zwinger s galerií, sbírkami porcelánu a matematicko-fyzikálním salonkem, v němž je sbírka vědeckých měřících nástrojů z různých století. Anebo je naproti Zwingeru Zelené podloubí (Grünes Gewölbe). To je zase spíš klenotnice, a je možné obdivovat tam všemožné šperky, drahokamy nebo brnění.

Pro návrat na Neumarkt se můžete vydat dvěma cestami. Pokud chcete zajít do restaurace s poctivou saskou a bavorskou kuchyní, pak běžte do Taschenbergpalais. A potom pořád dál, až na Neumarkt. Anebo tu je druhá cesta, kolem katedrály. Katedrála je velkolepá, vznešená, a na rozdíl od Frauenkirche nebyla zcela zničena. A za katedrálou vás čeká ještě jedna zajímavost. Fürstenzug, neboli Průvod knížat. Na této mozaice (z více než 20 tisíc kachlíků!) jsou zobrazena saská knížata a králové od 12. do počátku 20. století.

Labská Florencie, to byla klasická návštěva Drážďan. Ale obzvlášť je-li teplo, vřele vám doporučuji něco jiného. A tím je čtvrť Neustadt. Vraťme se nyní na pravobřežní konec Augustova mostu a pokračujme rovně. Nejprve přijdeme ke zlaté soše Augusta Silného. Postavil si ji August sám, byl to tak trochu Donald Trump barokního Saska. A potom už vejdete přímo do Neustadtu. Nenechte se odradit blokem paneláků, který se táhne od sochy. Za nimi je totiž schované lecos cenného, co stojí za návštěvu! Tak například hned po pár krocích máte po levici kostel Tří králů (Dreikönigskirche). I na něj je možné vystoupat. Oproti Frauenkirche má vyhlídka odtud tu výhodu, že z ní uvidíte Frauenkirche.

To ale pořád není ten pravý Neustadt, vraťte se tedy dolů a pokračujte dál na Albertplatz. To je jen veliká křižovatka a kruhový objezd s tramvajemi a auty, už tam ale začíná ten Neustadt, který vám chci ukázat. Jeho osu tvoří Alaunstraße, která vede až k velkému parku Alaunpark. A obzvlášť v létě za soumraku celá tato ulice i s okolními uličkami ožije a v ulicích je náhle spousta lidí, ochotných dát se do řeči. Podél Alaunstraße jsou dvě místa, která stojí za to objevit. Jedno je asi v polovině, kde se Alaunstraße kříží s druhou osou této čtvrti, ulicí Louisenstraße. A poblíž této křižovatky je Louisengarten, kam se v létě chodí na pivo a v zimě na svařák. Zpátky na Alaunstraße, když ujdete asi sto metrů, máte po pravici průchod do dvorků, kterým se souhrnně říká Kunsthofpassagen. Tam na vás čeká pohled na kreativně vyzdobené domy, trochu připomínající Hundertwassera, s barevnými fasádami, které navíc zdobí mozaiky a různé další prvky.

Ještě sepíšu několik tipů, které nepasují ani do jedné z tras, a třeba vám přijdou zajímavé:

Zdroje: