Článek
Je vlastně překvapivé, že Bedřich dělal jako král cokoliv jiného než válčil. Jeho celé dětství bylo vyplněné disciplínou a přísností, která nezřídka přecházela v krutost. Jeho otcem byl Bedřich Vilém I., který svému přízvisku „Soldatenkönig“, tedy Vojenský král, nezůstával nic dlužen ani ve své rodině. Takže se malý Bedřich musel už v šesti letech přidat k regimentu, ve své denní rutině měl na snídani pouze sedm minut, a jako dítě celkově byl ve velmi neradostném prostředí. Avšak ta největší ukrutnost přišla, když bylo Bedřichovi osmnáct let.
Tehdy se pokusil z Pruska uprchnout do Anglie. Sám. Avšak o svých plánech řekl svému příteli von Kattemu. A tak byli oba zatčeni a uvězněni v pevnosti Küstrin (dnešní Kostrzyn nad Odrou v Polsku). Nejprve hrozil samotnému Bedřichovi trest smrti. Nakonec se vojenský král rozhodl popravit von Katteho místo Bedřicha, a Bedřich musel přihlížet. Scéna to byla velmi srdceryvná, Bedřich zvolal: „Odpusť mi, můj drahý příteli, odpusť mi!“. Von Katte odpověděl: „Není co odpouštět, umírám pro tebe s radostí v srdci!“ Načež popravčí von Katteho sťal a Bedřich upadl do mdlob. Tělo mrtvého bylo vystavené před oknem Bedřichovy cely ještě celý další den.
Pamětní deska Hanse Hermanna von Katteho, pevnost Küstrin
Ani ve třicátých letech 18. stol. princ Bedřich nepůsobil jako budoucí velký dobyvatel: zabýval se literaturou, uměním a napsal esej „Antimacchiavel,“ kde se vymezil proti tehdy již klasickému dílu Vladař od N. Macchiavelliho. Především odmítl Macchiavelliho pragmatické pojetí vlády jako příliš zplošťující, a zdůraznil důležitost morálních a reputačních aspektů vlády:
Musíme si tedy uvědomit, že existují dva způsoby prosazování své vůle, jeden právem a spravedlností, druhý silou. Ten první je lidský a druhý je zvířecí. Protože se však ten první často ukazuje jako neúčinný, je třeba se uchylovat k tomu druhému. Je proto nutné, aby byli vladaři dobře zběhlí obou způsobech – lidském i zvířecím.
Mapa Pruska v rámci Evropy 1740
Roku 1740 umírá Bedřichův otec a Bedřichův život dostává nový impulz, protože se stává králem. Jeho první významný státnický čin spočívá v konfrontaci Rakouska. V roce 1740 totiž umírá habsburský císař Karel VI. bez mužského potomka. Z toho důvodu je už za jeho života přijata Pragmatická sankce, dokument, který zajišťoval nástupnictví pro Karlovu nejstarší dceru Marii Terezii. Bedřich neuzná Pragmatickou sankci, a po Karlově smrti si nárokuje a obsadí Slezsko. Přestože se Marie Terezie brání ze všech sil, Slezsko Bedřichovi už nevyrve.
Tato válka předznamenala Bedřichovu vládu jako opozici vůči habsburskému Rakousku a osobně jeho tehdejší vládkyni, Marii Terezii. Marie Terezie Bedřicha nenáviděla. Dobytí Slezska označila za „drzou loupež zlého muže.“
Po dobu asi deseti let byl mezi Pruskem a Rakouskem ostražitý mír, roku 1756 však vypukl konflikt, kterému říkáme sedmiletá válka. Byl to možná první konflikt s mezikontinentálním přesahem. V úzkém smyslu sice šlo o boj Pruska a Rakouska o Slezsko, ale dalšími účastníky konfliktu byly Anglie na straně Pruska, a Francie s Ruskem na straně Rakouska. Francie a Anglie spolu soupeřily o nadvládu v Americe, a prusko-rakouská válka byl pro ně jakýsi proxy konflikt.
Ačkoliv byla ta válka dlouhá a krvavá, ve výsledku nevedla k žádným změnám ve střední Evropě. Válka ale přinesla dva momenty, které z Bedřicha udělaly legendu. Bedřich v bitvě u Lutyně porazil dvakrát silnější rakouskou armádu, která navíc stála na kopci. Nicméně ani veškerý Bedřichův vojenský génius nedokázal zvrátit skutečnost, že Prusko čelilo ohromné přesile, která ho po šesti letech nakonec zatlačila až do Berlína. A tady se odehrál zázrak. Na ruském trůně totiž zemřela carevna Alžběta a na trůn nastoupil její synovec Petr III. Ten Bedřicha zbožňoval. Prohlásil dokonce:
Raději bych byl pruský generál než ruský car.
A tehdy ruská vojska, která stála doslova před Berlínem, dostala povel zastavit. Petr uzavřel s Bedřichem mír a navíc mu dal k dispozici kontingent 15 000 vojáků na pomoc při obraně před Rakušany. Takto zázračně tedy byl Bedřich zachráněn před katastrofální porážkou a pravděpodobnou ztrátou území.
Tím skončil boj s Rakouskem. Bedřich však mapu Evropy překreslil ještě jednou. Roku 1772 se dohodnul na rozdělení některých polských území s Ruskem a Rakouskem. Mimo jiné také proto, aby Rakousku utišil apetit po nových územích. Ale každopádně tím už Bedřich dokončil svou expanzi a také tím získal titul král Pruska, „king of Prussia“ (do té doby byl pruským králem, angl. "king in Prussia").
Mapa Pruska v rámci Evropy 1783
Bedřich jako král neměnil Prusko jenom navenek, ale také vnitřně. Sám sebe chápal jako filozofa na trůně a byly mu blízké ideály Osvícenství: s Voltairem, předním z osvícenských filozofů, ho poutalo celoživotní přátelství. Tyto ideály se přetavily v praxi především náboženskou tolerancí v Prusku, nebývalou v Evropě té doby, a podporou vzdělanosti. Tím nasměroval poněkud zaostalé Prusko na cestu humanismu, tolerance a pokroku.
Bedřich byl také celoživotním obdivovatelem umění, a obklopoval se antickými sochami, barokními malbami, a také vlastnil úctyhodné množství knih. Útočištěm celé této kulturní sbírky se stal letohrádek Sanssouci, který si Bedřich nechal postavit podle vlastního návrhu. Samotný název napovídá, že Bedřich mluvil raději francouzsky než německy, němčinu považoval za hrubý jazyk nevzdělanců. Sans souci znamená francouzsky „bez starostí.“ Rokokový letohrádek bývá označován jako německé Versailles. Navzdory tomu je Sanssouci poměrně malé, a to například i oproti Karlštejnu. Sanssouci se stalo Bedřichovým letním sídlem, jeho útočištěm, kde nerušeně tvořil coby „Filozof ze Sanssouci“ nebo také „Flétnista ze Sanssouci.“ O jeho filozofických počinech už byla řeč. Flétnista nejen proto, že uměl hrát na flétnu, ale že dokonce i sám koncertoval. A také napsal mnoho sonát, z nich asi nejznámější je Sonáta e-moll:
Na rozdíl od většiny ostatních královských dvorů té doby, společnost na Sanssouci byla nepočetná, strohá a výhradně mužská. Sestávala převážně ze šlechticů a vyšších důstojníků. Ženám byl vstup zakázán, včetně samotné královny. Ostatně, Bedřichovo manželství s královnou bylo formální a zůstalo bezdětné. O Bedřichovi se říká, že byl homosexuál. Příběh z jeho mládí s nebohým přítelem von Kattem, se také interpretuje jako tragédie dvou milenců.
Bedřichův odkaz je velice košatý. Němci sami mu říkají „alter Fritz,“ starý Fritz, i proto, že vládnul celých 46 let. Už za svého života získal přízvisko Veliký, protože zahájil přeměnu Prusko na jeden z nejvýznamnějších německých států. Tuto jeho práci završí Otto von Bismarck o necelé století později, o tom si přečtěte více ve článku Otto von Bismarck, zakladatel jednotného Německa.
A protože tento vzestup byl poháněn zejména vojenskou silou, a Bedřichovým mimořádným vojenským uměním, je dnes považován za jednoho z největších vojevůdců 18. století. A také položil některé podstatné základy pruské občanské společnosti: povinná školní docházka, Akademie věd, Státní opera, a mnohé další. Bedřich se proto řadí k osvíceným absolutistům, jako byla jeho rakouská soupeřka Marie Terezie, a její syn Josef II., který byl naopak Bedřichovým obdivovatelem (ke vzteku své matky).
Jenom pro připomenutí: Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku a Josef II. posléze zrušil nevolnictví. Bedřich sice tak daleko jako Josef nezašel, také ale byl o generaci starší. Každopádně Prusko nasměroval na cestu modernizace a liberalizace, z čehož následně čerpalo německé císařství, Výmarská republika a dnešní Spolková republika Německo.
Minulý článek:
Zdroje:
ZDF: Die Deutschen – Preußens Friedrich und die Kaiserin
https://germanhistorydocs.org/en/the-holy-roman-empire-1648-1815/frederick-ii-anti-machiavel-or-an-examination-of-machiavels-prince%20-1741
https://en.wikipedia.org/wiki/Frederick_the_Great
