V čem je MHD v Praze lepší než v Berlíně a v čem se může poučit

První dojem z pražské MHD tvoří tramvaje, které se ovíjí okolo kostry tvořené třemi linkami metra. To Prahu také pocitově zmenšuje, protože tramvaje mají zastávky blíž od sebe - v průměru pod 500 metrů. Tím jsou tramvaje vhodnější pro přesun v rámci čtvrtí, kdežto metro je vhodné pro přesun napříč čtvrtěmi.

Pár rychlých faktů:

Berlínu dominuje kostra S- a U-Bahnů, tedy městské dráhy a metra. Tramvaje jsou jenom ve východní půlce města, což je dané tím, že roku 1953 se rozhodl Západní Berlín odstranit tramvaje a nahradit je autobusy. Toto rozhodnutí bylo dokonáno roku 1967, kdy ze Západního Berlína zmizela poslední tramvajová linka. Na východě však toto rozhodnutí nepadlo. Dá se tedy říct, že východní Berlín připomínal Prahu. Měl asi 1,2 miliony obyvatel, dvě centrální linky metra, několik linek S-Bahnů, a podobně hustou síť tramvají a autobusů. Po spojení obou půlek města dominuje západní styl centru a přirozeně západu města, a tramvaje naopak dominují východním periferiím. S-Bahn i U-Bahn jsou ale nepochybně ty linky, které drží celé město pohromadě.

Berlín má dnes jednu kuriozitu – okružní linku S-Bahnu zvanou Ringbahn. Je to šikovný základ dopravy, protože kříží všechny ostatní linky metra a S-Bahnu (kromě U1).

Pár rychlých faktů:

Začněme hned příslovečným slonem v místnosti: Berlín je 2,5× větší a má 2× větší rozpočet na dopravu. To znamená víc infrastruktury a víc vozidel, samozřejmě. Zároveň to ale znamená potřebu obsloužit dvakrát větší plochu. Berlín boduje famózní sítí metra a S-Bahnu, které pokrývají periferie i centrum, a tvoří stabilní páteř hromadné dopravy:

V tomto se naopak Praha sama střílí do nohy. Sice má linky metra i linky S, nicméně stále sází na tramvaje doplněné o metro, protože toto je plánek, který standardně visí ve stanicích a metru:

Praha tedy cestujícím sděluje, že se mají kodrcat tramvajemi. Přitom by mohla použít jiný plánek, s nímž se dá rozumně dostat napříč městem:

Tímhle způsobem prezentace by se Praha posunula z kategorie měst jako je Linec nebo Kolín nad Rýnem do kategorie metropolí jako jsou Vídeň nebo Hamburk. A samozřejmě se můžeme bavit o desítkách nebo stovkách miliard investic do nových linek metra a rychlodráhy na letiště, které samozřejmě pomůžou! Ale samotná filozofie „co tvoří páteř dopravy“ Praze ubírá na kvalitě, a nové linky samy o sobě nepomůžou.

Pokud jde o páteř MHD, vítězí Berlín na celé čáře.

Když už jsme u „hrubé síly“ MHD, Berlín boduje ještě v jednom aspektu. Tím aspektem je frekvence spojů. Je pravda, že pražské metro je ve špičce na maximu vytíženosti, to jsou však jen tři linky po dobu asi deseti ze 168 hodin, co týden má. Interval samotného metra se potom o víkendu protahuje na 7 nebo častěji 10 minut. V Berlínu jezdí o víkendech a svátcích přes den spoje metra každých pět minut.

Navíc jezdí o víkendu berlínské metro a S-Bahn celou noc. Sice v delších intervalech, ale jezdí. V Praze ne. (Asi proto, že v noci v tunelech metra probíhá údržba, což se možná projevuje lepší kvalitou, viz další bod), V každém případě je ale šikovné, když člověk například přistane v jednu ráno na letišti a může dojet rychle domů.

Tím jsme Berlínu dali náskok za zcela evidentní větší objem infrastruktury a pojďme srovnat dojem cestujícího. A začněme spolehlivostí. Berlínské spoje, a to i metro nebo S-Bahn, jsou nespolehlivé. Jsou nezřídka zpožděné nebo zcela zrušené. A to radši ani nemluvím o tramvajích nebo autobusech. Pražské metro je buď 100% dochvilné, nebo nejede vůbec. Tramvaje jsou celkem dochvilné, po průjezdu centrem maximálně s pár minutami zpoždění. A linky S – na České dráhy je jistým bontonem nadávat, ale proti Deutsche Bahn (což je operátor berlínského S-Bahnu) jsou zlaté. A u autobusů je situace podobná.

Zrušené metro v Praze, to je (aspoň teď, v červnu 2026) nemyslitelné. Když cca jednou za měsíc nějaká linka stojí, bývá to dokonce i v novinách. Linky S a tramvaje jsou také zrušené zcela výjimečně.

Pražská MHD je levná. Roční kupon za 3650 Kč, tedy 10 Kč na den, to je prostě sen. Anebo i krátké jízdenky: jedna jízda s přestupem za 50 Kč* nebo 72h za 350 Kč*. Níže je tabulka srovnání Prahy nejen s Berlínem, ale pro kontext také s Brnem, Ostravou, a vybranými metropolemi Německa a Rakouska:

Tímto srovnáním chci upozornit na jednu věc: na tvrzení „pražská MHD je oproti metropoli X hrozně levná“ se obvykle odpovídá „no jo, ale srovnej si platy v Praze a v X.“ Jak je vidět, pražská MHD je cenově srovnatelná s jinými českými městy, a přitom rozsahem je bliží tm metropolím.

Dál tu máme doplněk k dopravnímu skeletu města, našemu prvnímu bodu. Ten má Berlín sice skvělý, doprava v rámci čtvrtí ale taková sláva není. Jak už bylo zmíněno, v západní polovině města chybí tramvaje úplně, takže doprava je závislá autobusech, které jsou závislé na momentální dopravní situaci (ta je obvykle příšerná). (Východní půlka Berlína připomíná Prahu. Pro celkový charakter města je ale víc určující západ.)

Pražská síť autobusů a tramvají je celkově hustší. V Berlíně má člověk zpravidla pocit, že nejlépe musí jít na metro nebo S-Bahn, aby se někam dostal. To může potenciálně být celkem daleko.

Milým bonusem pro Prahu je integrace tramvají v centru, a možnost projíždět historickými kulisami vnitřní Prahy. Koneckonců, nostalgickými vozy jezdí na lince 23 mezi Vinohrady a Břevnovem, coby hop-on, hop-off. Taková linka v Berlíně prostě nemůže existovat. V centru Berlína nejsou koleje, dost památek ani ty staré tramvaje.

Další bod navazuje na širší otázku, která obě města odlišuje, a to je infrastruktura pro cyklisty. Berlín patří k té spoustě evropských měst, která jsou pro cyklisty vybavená dobře. Praha tam sice zatím nepatří, nicméně do infrastruktury pro cyklisty je investováno hodně, některé čtvrti jsou pro cyklisty přístupné výborně, a tak je fér obě města porovnat i v tomto.

Z hlediska kol v MHD totiž srovnání zdaleka tak jednoznačně nevychází: v metru je nekomfort podobný, člověk tam s kolem překáží, místa má asi trochu víc v Praze. Nicméně pokud jde o bicykl, jsou metro nebo dokonce tramvaj naprosté „nouzovky“. V čem ale Berlín vítězí „o parník“, je přeprava kol v S-Bahnu. Jedna věc je nástup a výstup: všechny soupravy v Berlíně jsou nízkopodlažní a jezdí dostatečně často na to, aby v nich bylo místo. Naproti tomu jet motoráčkem z Bubnů směrem na Kladno je téměř traumatizující: nejprve vyvléct kolo do schodů, pak tam s ním šermovat na uzounké plošině, nakonec ho věšet na hák kdesi nad hlavou…

Dál je problém, že spojů linek S v Praze je málo, a vejde se do nich málo kol, takže o slunečných víkendech po deváté ranní je marné na místo v lince S vůbec pomýšlet.

V Praze občas narazíme na zvandalizovanou soupravu, rozbitou sedačku nebo smradlavého cestujícího. Ale. V Berlíně je tenhle nekomfort o úroveň jinde. Jedna věc, která v Praze naštěstí není vůbec, jsou žebráci táhnoucí se metrem či S-Bahnem z vagonu do vagonu, táhnoucí své pozemské statky i svůj odér s sebou. Někdy to nejsou žebráci, ale potulní hudebníci. To je sice zajímavé pro turistu, ale postupně to začne obtěžovat. Pokud nechceme poslouchat pouličního muzikanta, prostě jdeme dál. V S-Bahnu nezbývá než doufat, že na další stanici půjde pryč.

V pražské MHD se cestující cítí lépe než v té berlínské. V Berlínu by se Praha mohla inspirovat přístupem k městské dráze, tedy S-Bahnu. V Berlínu je považován za součást skeletu MHD, který cestování po městě velmi zrychluje. V Praze je zatím vlak jenom doplňkem k řádné MHD, který vozí především mimopražské.

*cena papírové jízdenky, v aplikaci je levnější

https://www.dpp.cz/jizdne/cenik-jizdneho

https://www.dpp.cz/zabava-a-zazitky/historie-dpp/historie-mestske-hromadne-dopravy-v-praze

https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_metro_systems

https://www.bvg.de/de/abos-und-tickets/alle-tickets

https://cdn.tsk-praha.cz/portal/2025/03/udi-rocenka-1995-cz.pdf

https://www.hvv.de/de/tickets/

https://www.mvv-muenchen.de/en/tickets-subscriptions-prices/digital-tickets/mvv-online-ticket/