Karel Veliký, otec Evropy

Je známo, že Karel Veliký byl franský král. Je pro něj bohužel charakteristické, že se o něm dochovalo jen málo písemných zdrojů. Jeho datum narození je nejisté, ví se den – 2.4., neví se, zda 747 nebo 748. Také se neví, kde se narodil: asi na území Belgie, severní Francie nebo Severního Porýní-Vestfálska. Narodil se jako starší ze dvou synů franského krále Pipina Krátkého. Pipin Krátký umřel, když bylo Karlovi okolo dvaceti, a zanechal své království v této rozloze:

Jak je vidět, franská říše se rozkládala skutečně především na území Francie, velké části Západního Německa a Beneluxu. Tedy sice byla rozsáhlá, ale přecijen se o ní nedá mluvit jako o celoevropském fenoménu. A zpočátku Karel nevládnul sám. O moc se dělil s mladším bratrem Karlomanem, jejich říše byly rozdělené takto:

Příhodně pro Karla, Karloman poměrně brzy umírá (přirozenou smrtí). Karel tedy přebírá vládu i ve zbytku franské říše. A jeho cílem se stává dobytí království Langobardů (Lombardie), Saska a Bavorska.

Boj proti Sasům je veden ve jménu křesťanství. Sasové jsou totiž pohané, uctívají staré germánské bůžky (např. Wotana). Zároveň nemají žádnou centrální autoritu ani hlavní město, tedy boj s nimi je velmi rozptýlený, nejednotný a brutální. Nebojují spolu armády a jejich velitelé, jde o vzájemné přepady a vraždění civilního obyvatelstva. Mezi Sasy se přece jenom objeví jeden velitel jménem Widukind. Ten vede odpor celých osm let, ale roku 885 se Karlovi podrobí a přijme křest. Tenhle moment je velmi významný, zejména pro Karla, ačkoliv tím boj se Sasy nekončí. Karel nakonec Sasko připojí ke své říši, jako letopočet se uvádí rok 897. 

Boj Franků se Sasy mají dozvuk ve 20. století. Někteří nacisté se vztahovali k těmto předkřesťanským tradicím a bohům, a také dezinterpretovali odpor Sasů vůči Frankům jako německý odpor vůči Francouzům. Jednu událost nacisté zneužili velmi symbolicky: u dnešní vesnice Verden an der Aller se Frankové dopustili genocidny, kdy povraždili přes 4500 Sasů. O asi 1160 let později, na památku tohoto masakru, nechali nacisté na místě vztyčit 4500 balvanů v rámci památníku Sachsenhain (Saský háj). Kolem památníku a otázky pojetí Karla Velikého se míjely postavy jako Heinrich Himmler, Joseph Goebbels nebo Alfred Rosenberg. Nicméně, Karel byl nakonec vzat na milost a roku 1942 se ve Třetí říši slavilo výročí 1200 let od jeho narození (ačkoliv se dnes uvádí rok 748).

Avšak zpět do Karlovy doby: další směr expanze byla Itálie. První krok provedl už roku 774, když se Karel stal králem Langobardů po asi roční kampani a dobytí hlavního města, Pavie. Ačkoliv se v tomto bodě může zdát, že měl Řím v tuto chvíli na dosah, uplynulo ještě 26 let, než byl Karel korunován císařem. Bylo několik důvodů této dlouhé prodlevy: především, tou dobou římský císař jako titul neexistoval. Papež byl již chráněn světským vládcem, a to císařem východořímským (byzantským). Tato ochrana však byla stále méně spolehlivá, i kvůli vzdálenosti Říma od Cařihradu a kvůli tomu, že vliv Byzanci na Apeninském poloostrově značně zeslábl. A tak papež Lev III. korunoval Karla na římského císaře 25.12.800 (což je naštěstí dobře zapamatovatelné datum, Vánoce kulatého roku!)

Zde si pro přehled ukažme, jak se území franské říše v čase vyvíjelo, a to od jejího ustavení roku 481 až do Karlovy smrti:

Zatím jsme mluvili jenom o boji a expanzi. Musíme nicméně zmínit i kulturu, která je pro Česko asi to nejdůležitější z Karlova odkazu. Na popud Karla vzniklo písmo karolínská minuskula. To se stalo standardem v době, kdy byly různé typy písem. Navíc karolínská minuskula zavedla některé prvky, které používáme dodnes – například velká a malá písmena nebo mezery mezi slovy. Aby tedy bylo jasno: písmo zvané latinka existovalo už dávno před Karlem, karolínská minuskula latinku standardizovala ve středověké Evropě a obohatilo ji o některé prvky jako velká a malá písmena.

Karel je vnímán spíš jako dávná legenda než živá historie (na rozdíl od například Římské říše nebo Karla IV.) Pravděpodobný důvod je, že po sobě nikde nezanechal významnější památky. S jednou výjimkou.

Místo, kde Karel Veliký stále připomínán, jsou Cáchy, které budoval jako své sídelní místo. Je to trochu podobné jako vztah Prahy a Karla IV. Centrálním místem karolínské tradice je Aachener Dom, katedrála Panny Marie v Cáchách. V ní se nachází trůn, na němž byli němečtí králové korunováni až do roku 1562. Dál se v dómu nachází relikviář s ostatky Karla Velikého, což je podobně spektakulární objekt jako náš relikviář svatého Maura.

Karel Veliký tedy položil základ jednotné Evropy, a to hned v několika směrech: zaprvé založil říši, která přetrvala tisíc let, do roku 1806, a sjednocovala německojazyčné země, Itálii a Česko. Ironií osudu z tohoto útvaru vypadla Francie, která měla k původní franské říši svým jménem nejblíže.

Dále Karel umožnil vznik písma v podobě, v jaké se používá v celé západní a střední Evropě.

A konečně svými výpady proti pohanům přiblížil Evropu ke sjednocení v křesťanství.

V odkazu Karla jako zakladatele dynastie proti sobě stojí dvě tendence: jednak nedělitelnost říše a císařské koruny, druhak franský zvyk dělit vládu mezi syny rovnoměrně. Karel sám měl několik synů, všechny je však přežil s výjimkou jediného – Ludvíka Pobožného. Ten se tedy stal samotným císařem obrovské říše. Sice ji nijak nerozšířil, ale samotný fakt, že ji dokázal udržet pohromadě, zaslouží uznání. Ludvík Pobožný měl tři syny: Karla Holého, Lothara I. a Ludvíka Němce. Po smrti Ludvíka mezi bratry okamžitě vypukl boj o dědictví, nehledě na otcovy plány a uspořádání. Boj trval tři roky, než byl ukončen Verdunskou smlouvou, která říši rozdělila tímto způsobem:

Tedy, západní část připadla Karlovi Holému, východní Ludvíku Němci a prostředek Lotharovi I. Lotharova část tedy zahrnovala císařská města Řím a Cáchy a navíc se Lothar stal také římským císařem. Lothar tak napohled působí jako vítěz celého dělení. Jenže ve skutečnosti západní i východní díl byly životaschopné, kompaktní celky z nichž později vzniknuly Francie a Německo. Prostředí pás byl sice největší a nejprestižnější, ale také velmi nesourodý a po Lotharově smrti se dále rozpadl. Do dneška jediný odkaz na Lothara je území anglicky zvané Lotharingia, německy Lothringen, česky Lotrinsko, a jedná se o dnes francouzský region u hranic s Německem okolo města Metz (Méty).

Karlův odkaz otce Evropy vyplývá z jeho role v založení římské říše, která se vyvinula ve Svatou říši římskou. V té sehrál roli Karel IV., který ji svou Zlatou bulou dal právní rámec; o tom se víc dočtete v tomto článku:

Říše dál existovala až do roku 1806. Tehdy byla rozpuštěna, aby se jejím císařem nestal Napoleon. Na straně státní na ní dále navázalo Německé císařství a dnešní Německo. Na straně politické potom francouzsko-německá integrace, probíhající od konce Druhé světové války, započatá Robertem Schumannem a Konradem Adenauerem. Od Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) až po dnešní Evropskou unii s jednotnou měnou a bezcelním prostorem.