Štrasburk, spojení nejlepšího z Německa i Francie // Jak objevovat Německo

Na úvod se sluší napsat, že Štrasburk je samozřejmě součást Francie. „Jak objevovat Německo“ ale Štrasburk řadí do série článků, v nichž nabízím různé úhly a různá místa, skrz něž lze Německo objevovat, a pokaždé trochu jiným způsobem. A Štrasburk za svou více než tisíciletou historii patřil pod Svatou říši římskou, Německé císařství a krátce i nacistickému Německu; nacisté (naštěstí) žádné trvalé stopy nezanechali, ale první dvě období německé nadvlády dodnes určují podobu Štrasburku; a většina památek, které turisté rádi navštěvují – počínaje katedrálou – byla vystavěna za německé nadvlády.

I v době po Druhé světové války, kdy se Štrasburk vrátil pod správu Francie, jde o místo integrované s Německem tak, jako málokteré pohraniční město: například jezdí ze Štrasburku tramvaj do německého města Kehl. A že zde sídlí ty nejvýznamnější instituce Evropy, to celý tento fakt jen podtrhuje a navíc rozšiřuje tak, že každé evropské zemi patří malý kousek Štrasburku. Zemím EU obzvlášť. Ale díky Radě Evropy i těm ostatním.

Ze zkušenosti velmi doporučuji noční vlak ČD, Eurocity 458 Canopus. Z Hlavního nádraží v Praze vyráží v 18:31, do Offenburgu přijíždí v 5:46. Z Offenburgu do Štrasburku vás potom vezme jeden z osobních vlaků, které tuto půlhodinovou trasu obsluhují každou chvíli. (Mimochodem, nadšence do vlaků jistě potěší, že evropská TV stanice arte.tv natočila dokument „Noční vlaky Evropy“, který je převážně o vlaku Canopus. Odkaz je zde.)

Autem se do Štrasburku dostanete snadno po dálnici: dálnice D5, A6 a A5 vás přivedou z okraje Prahy až k Sandu, který je v Německu, ale pouhých 13km od Štrasburku. A auto nechte raději někde na předměstí. Město je poměrně malé a dobře obsloužené tramvajemi.

Pro přehled si řekněme, že turisticky nejzajímavější části má Štrasburk čtyři: katedrální čtvrť, Petite France, Neustadt a evropskou čtvrť. Tím vším protéká řeka Ill. Projížďka turistickou lodí je dobrý úvod pro přehled o městě.

Tato část zahrnuje katedrální čtvrť a Petite France. Petite France, neboli „malá Francie“, se tak jmenuje proto, že tu byl hospic, kde pobývali lidé nakažení tzv. „francouzskou nemocí“, neboli syfilidou.

Celá tato část města je neuvěřitelně malebná a romantická, tedy si vyhraďte pár hodin a jen tak se procházejte.

Hlavní zajímavosti se nachází na okraji: na jihu Vaubanovy kryté mosty, pozůstatek městského opevnění, dále ramena řeky Ill, náměstí Place Kléber a samotná katedrála.

Katedrálu stojí za to vidět nejen zevnitř, ale i vystoupit na terasu mezi věžemi. Nebo, „věžemi“ – katedrála je zvláštní tím, že má jen jednu věž, ta druhá nebyla dostavěna a zůstal po ní zaslepený pahýl, který přeci jenom přesahuje onu terasu o pár metrů.

Z terasy máte celé město jako na dlani, a navíc se v dáli tyčí pohoří Vogézy. Vnitřek katedrály je podobný jiným gotickým katedrálám. Je však pár zvláštností, které stojí za to vyhledat: na prvním místě je to orloj, na rozdíl od toho staroměstského umístěný v interiéru. Chcete-li vidět defilující postavy, musíte přijít v konkrétní čas a zaplatit vstupné; jinak je vstup do katedrály zdarma. Další quirk je soška psa, kterou si již staletí turisté hladí pro štěstí. Potom tu je socha škodolibého, skeptického architekta, který nevěří, že stavba zůstane stát. A naopak „nejsilnější muž katedrály“, postavička, která „podpírá“ jeden ze sloupů. Mimochodem, ta byla doplněna až ve 20. století při konsolidaci základů.

Neustadt začíná na sever od katedrály. Popravdě, tato čtvrť je celá poměrně moderní, možná zaujme víc nadšence pro archtekturu, ale pro nás, architektonické mudly tam jsou dvě opravdu mimořádné stavby: kostel sv. Pavla a Egyptský dům.

Jinak tam jsou široké bulváry a velkoryse pojaté stavby, to ano, ale také se nabízí vyrazit tramvají B nebo E na stanici Wacken, od které je to jen pár set metrů k evropské čtvrti a konkrétně jeho nejbližší stavbě, Evropském parlamentu.

Evropský parlament je budova, kterou asi viděl každý, kdo čte noviny nebo se dívá na televizní zprávy. Do parlamentu je možné jít na prohlídku, což vřele doporučuji. Před prohlídkou je sice vstupní kontrola, při které však dostanete visačku se jménem a vy jste najednou trochu jako delegáti své země v evropském parlamentu.

Štrasburk se prezentuje jako evropské město s německou tradicí. Tedy by jeden očekával, že se domluví německy nebo anglicky (nehledě na dalších jedenadvacet jazyků Unie). Není to tak docela pravda, přeci jenom je Štrasburk ve Francii. A tak se sice všude setkáváte s německými nebo poloněmeckými názvy – Neustadt, Maison Kamerzell, Place Kleber –, ale místní, ti jsou především Francouzi.

Pokud jde o gastronomii, telegraficky: croissanty a pain-au-chocolat jsou samozřejmostí v každé kavárně. Káva s výjimkou hipsterských podniků je spíše ucházející. Zákusky obecně jsou francouzské, tzn. německé Kaffee und Kuchen tam příliš není. Naopak v tradičních restauracích narazíte na špecle (Spätzle), což možná dělá ta blízkost k Švábsku. Další jídlo je choucroute, což je zkomolené německé slovo sauerkraut. A jde o kopeček zelí s kusy párku a plátcích uzeného masa. To celkem nedoporučuji a jediný důvod, proč si to dát, je to, že to je (bohužel) typické jídlo Alsaska.

Štrasburk je poměrně daleko, asi ne každý má chuť jet tam třeba na víkend. Ale dobře se dá spojit s cestou autem do Belgie nebo Stuttgartu, vlakem do západního Švýcarska nebo cestou čímkoliv do Paříže. A když ho navštívíte, určitě budete rádi, že jste tam byli.