Článek
Jaký vztah s Německem je v našem zájmu? Češi a Němci vedle sebe žijí po staletí. Vzájemný vztah určuje dlouhý historický řetězec událostí. Dnes na jedné straně obdivujeme jejich velikost, rozhodnost, sílu a bohatství, poměřujeme se s nimi a chceme mít to, co oni. Na straně druhé nás dělí historické křivdy, kdy nás coby silnější soused v historii několikrát semleli a dnes často platíme za jejich chyby coby jejich partneři v EU i NATO. Nemůžeme si dovolit jim 100% věřit, nemůžeme si dovolit se od nich zcela izolovat.
Momentálně jsou pro nás snad nejtřaskavější témata z Německa dvě: sudetští Němci a strana AfD. Když se objeví u nás v médiích, zpravidla se společnost rozdělí na dva nesmiřitelné tábory. Než se ale dostaneme k českému přístupu, pojďme si obě témata trochu představit.
Sudetští Němci
Poznámka: V celém textu používám označení „sudetští Němci“, je to však zkratka pro celou skupinu lidí, které reprezentuje Sudetendeutsche Landsmannschaft (SdL). To je onen „lancmančaft,“ o kterém se občas mluví v médiích. Většinou jde o potomky Němců, kteří byli z českého pohraničí ve čtyřicátých letech odsunuti. Přímých účastníků odsunu zůstává naživu málo, pachatelů nacistických zločinů ještě mnohem méně.
Odpůrci dialogu se sudetskými Němci tvrdí, že se ve skutečnosti chtějí vrátit a získat zpět majetek:
(…) když si položíte otázku, proč se sjezd koná zrovna v Brně, nenapadne vás jiná odpověď, než že může být obnovena vlna majetkových a restitučních nároků, případně dokonce i vlna návratu.
Otázka případných restitucí má dvě roviny:
- Rovinu politickou. "Lancmančaft" jako politická organizace zastupující sudetské Němce ze svých stanov roku 2015 vyškrtl usilování o navrácení majetku. Což ovšem samo o sobě nic neříká o rovině druhé, tedy
- Rovinu právní. Sudetským Němcům byl po válce zabavován majetek v souladu s Benešovými dekrety č. 12 a 108, i mimo jejich platnost. Některé historické konfiskace se proto dodnes stávají předmětem individuálních soudních sporů.
Kromě restitucí je tu ještě druhá sporná otázka. Historicky-morální. Vychází z tvrzení, že se sudetští Němci historicky vůči Čechům natolik provinili, že je nepřijatelná jakákoliv další forma dialogu. Nositelem tohoto přístupu je zejména již citovaný Miloš Zeman. Historicky nám ze strany sudetských Němců žijících v Československu bylo nesmírně ukřivděno, nesmíme to bagatelizovat a vůbec ne zapomínat. Je to fakt.
Pro nás Čechy jsou sudetští Němci pořád velmi citlivé téma. Naposledy 22.-25. 5. 2026, když proběhl v Brně sjezd sudetských Němců. Názory byly kategorické: buď nepřátelství nebo zájem o dialog a smíření. Nepřátelství burcují politici, jako Miloš Zeman, Tomio Okamura nebo Václav Klaus. Naproti tomu jsou tu lidé, kteří usilují o dialog, kteří dokonce sudetské Němce do Brna pozvali: například Milan Uhde, Tomáš Halík, Matěj Hollan nebo Pavel Kosatík.
AfD
AfD byla původně stranou euroskeptických intelektuálů, založená teprve roku 2013. Její původní orientace by se dala přirovnat k české Straně svobodných občanů. Obě strany se od svých kořenů odklonily a nasedly na vlnu národoveckého populismu.
AfD je často popisována jako pravicově extrémistická (německy "rechtsextrem"). Je pravda, že částečně se to dá bagatelizovat jako bezobsažná nálepka od politických nepřátel. Především to ale je právní kvalifikace používaná BfV, německou obdobou naší BIS. A tato služba takto AfD označila. AfD se proti tomuto označení bránila u soudu, soud předběžným opatřením zakázal označení používat a věc čeká na hlavní řízení.
AfD je oproti sudetským Němcům velmi aktuální téma. Rezonuje zejména v bývalé NDR, ale víc a víc v celém Německu, a tím se přirozeně týká i nás. V Česku tuto stranu propagují zejména Václav Klaus, Tomio Okamura a lidé jim blízcí. Hlavní důvody jejich podpory jsou přístup k Evropské unii, Euru a migraci: AfD je známá jako euroskeptická strana. AfD prosazuje opuštění eura a zásadní přestavbu Evropské unie na volnější společenství suverénních států, takzvanou Evropu národů. Ohledně migrace je její klíčový pojem „remigrace“, víceméně zrušení štědrého sociálního programu pro imigranty a jejich navracení do zemí původu. Toto v krátkosti představuje spolupředsedkyně strany Alice Weidelová v tomto krátkém videu:
Opozice vůči AfD v Česku zhruba kopíruje německou situaci: jsou v ní strany tradiční, systémové, napravo i nalevo. Hlavní sporné body jsou vstřícnost strany vůči Rusku a revizionistické snahy vůči poválečnému uspořádání. Nicméně AfD v Česku nevzbuzuje zdaleka takové vášně jako v Německu, přece jen je to pouze jedna z politických stran v jiné zemi.
Dění v Německu, tamní politika i ekonomika se nás ale bytostně dotýkají a ovlivňují naše životy. Možná situaci v Německu nemůžeme vždy zásadně změnit, ale je dobré se v ní základně orientovat. Když se „vlastenečtí“ politici sbližují s AfD, je dobré rozumět, s kým se to vlastně plácají po ramenou, dělají si selfíčka a především úzce spolupracují v evropském parlamentu.
Po druhé světové válce se zásadně změnila pravidla hry v Evropě. Zaprvé bylo rozpuštěno Prusko jako státní útvar. Zadruhé vzniknul v Západní Evropě projekt sjednocující Evropu, zprvu ve formátu Evropské společenství uhlí a oceli, který se po desetiletích vyvinul v dnešní Evropskou unii. Tím pro nás už Německo není pouze další účastník na mezinárodním kolbišti států, ale od roku 2004 také partner v budování společné Evropy.
V Evropě, jak aktuálně je, jsme si jako Češi zvolili Evropskou unii jako svou cestu do budoucna (díky Václavu Klausovi za to!) A v zájmu konzistence po této cestě jdeme dál. Nadšená podpora EU bývá zesměšňována jako „eurohujerství“. Často z dobrých důvodů. Jenže je tu problém: není možné vybudovat silnou identitu a silné partnerství na lavírování.
A zpět k AfD, tohle je přesně ten model, který nám národovci nabízejí: bavme se pouze, je-li to výhodné. Pokud jde o „vyšší“ zájmy, tak se od sebe budeme izolovat a nebude žádné sladění zájmů. Tedy AfD bude směřovat Německo k revizi poválečných ústupků a konkrétně Benešových dekretů. Konečně, kdo chce sudetským Němcům otloukat o hlavu snahu zvrátit Benešovy dekrety, měl by si uvědomit následující: bavorská parlamentní frakce AfD usiluje o zrušení Benešových dekretů. Konkrétně navrhuje bavorskému parlamentu tyto dva body:
(…) 3) naplánovat na roky 2026/27 více finančních prostředků na podporu německé kultury v bývalých německých Východních oblastech – obzvláště v Sudetech – se zřetelí na udržení německého jazyka a místních jmen 4) při každé příležitosti připomínat našim českým přátelům bezpráví Benešových dekretů a usilovat o jejich konečné zrušení
Jistě, starání se o pomníčky či zašlé nápisy je záslužné, varující je zájem o „bývalé německé Východní oblasti“ a úsilí o konečné zrušení Benešových dekretů.
Naopak sudetští Němci nabízejí unikátní příležitost budování vztahů mimo jakoukoliv pragmatickou dohodu. Jsou to lidé, kteří k nějakému místu v Česku cítí vztah. Navíc většina z nich – na rozdíl od AfD – Čechům nezazlívá odsun a nesnaží se zvrátit dějiny. Pro budování pozice České republiky ve sjednocené Evropě jsou „lancmančaft“ a potomci sudetských Němců mnohem přínosnější než celá AfD. Naopak nenávistí vůči „Sudeťákům“ se žádná historická křivda neřeší.
U sudetských Němců evidentně také je vůle po sblížení se zemí jejich předků. Letos v květnu jich pár tisíc přijelo na pozvání z české strany do Brna, pokorně se omluvili za zločiny svých předků, přátelsky pohovořili s českými protějšky a potom se vrátili domů. A tak je to správně.
Líbil se vám článek? Dejte mu lajk, sdílejte ho nebo se přihlaste k odběru!
Článek o Čechovi, který situaci v Německu zásadně změnil:
Zdroje:
