Jak objevovat Německo: Norimberk

Praha má s Norimberkem nejen dálniční, ale také historické spojení. Tím spojením je náš Otec vlasti, Karel IV. O něm by bylo možné napsat nejen článek, ale i celé knihy. Koneckonců, tu první o sobě napsal on sám, životopis Vita Caroli.

Ví se, že Praha byla Karlovým sídelním městem, navíc místem, kam Karel hodně investoval a kde se cítil doma. Jako římský císař se však musel věnovat celé říši, která zahrnovala především dnešní Německo, Rakousko a Itálii a tyto praktické okolnosti posouvaly těžiště říše víc do dnešního Německa. Norimberk byl jeho neoficiálním hlavním městem od roku 1219, coby Svobodné říšské město,. Koneckonců, městu dominuje Kaiserburg Nürnberg, tedy císařský hrad, který ochraňoval říšské korunovační klenoty. Norimberk měl tento speciální status do roku 1806, kdy jej dobyl Napoleon a začlenil Norimberk do sousedního Bavorska.

To jsme ale hodně daleko napřed. Zlatá éra Norimberku začala ve středověku a neustále se posilovala. A v této fázi přišel na scénu Karel IV. Ten do města svolal říšský sněm a prosadil na něm svou Zlatou bulu. To byl dekret, který určoval řadu pravidel fungování říše. Především způsob volby císaře. A například také určil Norimberk jako jedno ze tří měst Říše se zvláštním statutem. Kromě volby ve Frankfurtu nad Mohanem , korunovace v Cáchách tak musel být v Norimberku svolán první sněm. A to dále posílilo už tak významnou pozici města.

Vedle této významné stopy má Karel v Norimberku také ještě jednu, poněkud ostudnou. Nehodí se k obrazu moudrého Otce vlasti, pro kterou je v Česku oslavován, a naopak vysvětluje, proč jej Němci vnímají buď vlažně nebo značně kontroverzně. Pro kontext si uvědomme, že první půlka 14. století byl zlý čas pro Německo. Prohnaly se jím kobylky, záplavy, malá doba ledová a nakonec roku 1348 mor, který zahubil až jednu třetinu (sic!) tehdejší populace. Lidé neměli pro tyto tragédie žádné vysvětlení, tak se obraceli jednak k víře, a víra jim tyto jevy vykládala jako boží trest nebo dokonce znamení blížícího se Posledního soudu, druhak ale k pověrám a hledání obětního beránka. A tím byli Židé. Žádná prokazatelná spojitost sice ani tenkrát nebyla, Židé padali za oběť moru také a mor naopak řádil i tam, kde žádní nebyli, ale přesto se celou Říší prohnala vlna pogromů. Karel jim povětšinou neměl možnost bránit, pouze místy, například v Praze, kde sám zrovna sídlil. Norimberský pogrom byl ale Karlem osobně umožněn. Impulzem byla celkem banální potřeba města Norimberk město přestavět. Místo pro nové domy mělo být získáno zbouráním domů, které vlastnili Židé. Aby se městská rada nemusela s Židy dohodnout a případně jejich domy vykupovat, rozhodli se radní místo toho podplatit Karla. Ten byl z titulu římského krále v pozici „majitele“ a ochránce všch Židů v Říši. Tím pádem mohl vyhlásit beztrestnost na povraždění Židů, které si radní naplánovali. A Karel na toto přistoupil. Město Karlovi zaplatilo, a na místě pogromu byl postaven kostel sv. Marie.

Je mi líto, že Norimberk uvádím takto drasticky, ale jde o zásadní událost.

Autobus i vlak vás přivezou buď přímo na hlavní nádraží, nebo nedaleko od něj. Pokud ale jedete autem, vřele vám doporučuji zaparkovat u hradu a začít svou prohlídku tam. Císařský hrad Norimberk je totiž pro začátek ideální. To místo dýchá historií: Karel IV. tu hostil zmíněný sněm, který vydal Zlatou bulu, a také se zde narodil jeho prvorozený syn, Václav IV. Z hradu máte celé město jako na dlani. Norimberk vypadá velmi historicky, zachovale, středověce. Překvapivě ale okolo 90% historických budov bylo srovnáno se zemí spojeneckým bombardováním, tedy téměř vše, na co se koukáte, bylo postaveno po roce 1945.  Včetně části hradu samotného, který byl těžce poškozen. Nicméně dnes tu vše opět stojí, a některé budovy jsou dokonce původní. Například hned ta první, k níž vás zvu nejdříve.

Sejděte pár set metrů do podhradí k domu Albrechta Dürera. Dürer byl raně renesanční malíř, který je považován za nejslavnějšího norimberského rodáka. Kromě muzea a přilehlé ulice se po něm jmenuje také norimberské letiště. Dürer se vyhnul nešťastnému osudu řady umělců, kteří umřeli zneuznaní a v chudobě a svět jejich díla objevil až po jejich smrti. Dürer byl naopak vyhledávaný a uznávaný už za svého života, měl svou dílnu s několika učni. V domě je také muzeum s výstavou o něm, kde je také možné vidět některá díla i jak vznikala.

V tuto chvíli by už měl být čas oběda. Naproti muzeu je restaurace Zum Albrecht-Dürer-Haus, která nabízí klasickou franckou kuchyni. Tedy není příliš zajímavá pro vegetariány nebo vegany, ale pro milovníky české klasiky lze jedině doporučit vepřové ramínko (Schäufele) s bramborovým knedlíkem.

Na zbytek dne se přesuňte dál, do starého města. Začněte tím, že projdete uličkou Weißgerbergasse, která vypadá tak historicky, že to působí až kýčovitě. Sejděte ulicí na konec, kde na vás čeká útulná kavárna s pražírnou Bergbrand. A naproti ní už máte říčku Pegnitz s historickou Zelenou věží, která říčku dosud střeží.

Odtud se nabízí jít podél řeky k Frauenkirche, kostelu, o němž už byla řeč v souvislosti s Karlem IV. Podél řeky není možné jít přímo, ale orientačně pro cestu centrem je to osa, které se dobře drží. Ve Frauenkirche si můžete povšimnout zlaté Davidovy hvězdy s letopočtem 1349, upomínajícím na zmíněný pogrom. Dalším zajímavým prvkem na kostele je orloj, na němž sedm kurfiřtů každý den ve dvanáct hodin pochoduje kolem Karla IV.

Vánoční trhy v Norimberku jsou vyhlášené, krásné, a spolu s historickým městem působí velmi romanticky. Ale o nich psal již hezky kolega Mandík ve svém článku: https://medium.seznam.cz/clanek/mandik-libor-2-norimberske-vanocni-trhy-svarak-klobasky-a-pernik-jako-jinde-ale-jinak-216103

Zde Norimberk nabízí dvě témata: zaprvé železnici, protože Norimberk byl místo, odkud se v Německu průmyslová revoluce šířila, a s ní muzeum železnice a hlavní nádraží. A zadruhé bohužel památníky nacistické éry, protože pro nacisty byl Norimberk symbolické centrum. Zde se pořádaly stranické dny a zde byly vyhlášeny diskriminační Norimberské zákony. A také tu následně probíhaly Norimberské procesy a byl to jeden z důvodů, proč bylo město tak silně bombardováno.

V železničním muzeu je k vidění například Adler (německy "orel"). To je první lokomotiva, která v Německu jezdila už v roce 1835. Pro srovnání, do Prahy první vlak přijel v roce 1845.

Temná doba třicátých a čtyřicátých let dýchá z takzvaného „Dokucentra“, což je hala původně plánovaná pro 50 tisíc lidí (a nebyla dokončená). Procházkou kolem jezírka se dostanete na Zeppelinfeld, odkud pochází nechvalně proslulé záběry Adolfa Hitlera, kterak v démonickém pološeru řeční na obří tribuně pro zástupy desítek tisíců lidí. Tribuna stojí dodnes, pláň tam je také. Protiletecké reflektory, které byly namířené proti temné obloze a utvářely „světelnou katedrálu“, už tam nejsou.

Zdroje: