Jak probíhá dědické řízení?

Dnešní článek se zaměří na průběh počáteční fáze dědického řízení, známého také jako řízení o pozůstalosti, jak je stanoveno právními předpisy. Klíčovým předpokladem pro spuštění tohoto řízení je úmrtí jednotlivce, který je v právních textech označen jako zůstavitel. Hlavním cílem tohoto řízení je uskutečnění vyrovnání majetku, který zůstavitel zanechal, a jeho převedení na dědice (pozůstalé).

Samo řízení je iniciováno okresním soudem, v jehož obvodě zůstavitel obvykle měl své poslední trvalé bydliště. To se stane po obdržení úmrtního listu od lékaře. Soud na základě předem stanoveného rozvrhu práce pro dané časové období přiřadí notáře k řízení, který se bude zabývat celou záležitostí. Volbu notáře nelze samostatně provést; lze však podat námitku podjatosti, pokud existuje obava o nestrannost notáře nebo jeho zaměstnanců (např. osobních známých).

Následně probíhá samotné řízení u notáře jako soudního komisaře, který informuje osobu, která se starala o pohřeb zůstavitele, kde a kdy bude řízení probíhat. Tato osoba je uvedena na úmrtním listu jako vypravitel pohřbu a slouží jako jediný kontakt pro pozůstalé. První jednání (tzv. předběžné šetření) se proto koná pouze s touto osobou. Cílem tohoto prvního setkání není rozdělování majetku zůstavitele; pouze se zjišťuje kruh dědiců a rozsah zanechaného majetku, a ostatní pozůstalí zatím nejsou povoláváni k jednání.

Předchozí část článku se zabývá průběhem předběžného šetření v rámci dědického řízení. Během tohoto procesu vypravitel pohřbu poskytuje veškeré potřebné informace týkající se potenciálních dědiců, včetně jejich přesných jmen, dat narození, případně dat úmrtí, a adres manžela nebo potomků. V případě existence právních dokumentů pro případ smrti, jako jsou závěti, listiny o vydědění nebo odvolání závěti, či dědické smlouvy, je také nezbytné tyto dokumenty předložit notáři. Jestliže byla závěť vyhotovena ve formě veřejné listiny a uložena do centrální evidence závětí, notář se o tuto informaci postará sám.

Další část se věnuje zjišťování aktiv a pasiv v rámci dědického řízení. Při shromažďování informací o majetku zůstavitele (aktiv a pasiv) je důležité uvést, zda měl zůstavitel vlastní vkladní knížky, bankovní účty, spoření, pojistky nebo bezpečnostní schránky, a to u konkrétních institucí. Notář následně kontaktuje tyto instituce a zjistí aktuální zůstatek ke dni úmrtí, který je zahrnut do pozůstalosti.

Pokud měl zůstavitel ve vlastnictví nemovitost, není nutné zajišťovat výpis z katastru nemovitostí v rámci dědického řízení. Tuto úlohu přebírá notář v průběhu řízení o pozůstalosti. Hodnotu nemovitých aktiv lze stanovit na základě dohodnutého prohlášení dědiců, znaleckého posudku nebo vyjádření realitní kanceláře o současné tržní ceně. Pro urychlení řízení je vhodné předložit nabývací tituly týkající se nemovitosti, jako jsou kupní nebo darovací smlouvy, rozhodnutí o dědictví atd., případně si notář sám tyto doklady vyžádá od příslušného katastrálního úřadu.

Kromě toho je nutné poskytnout doklady o motorových vozidlech včetně přívěsů, o podílu v obchodních společnostech a členství v družstvech formou akcií, podílových listů nebo členských podílů v bytových nebo zemědělských družstvech a o podnikání zůstavitele jako OSVČ (např. daňová přiznání). Tyto informace jsou rovněž součástí pozůstalosti. Hodnotu motorových vozidel lze také určit na základě dohodnutého prohlášení dědiců, znaleckého posudku, nebo vyjádření autobazaru k současné tržní ceně. Ohledně ostatního majetku provede notář dotazy na příslušné instituce, které poskytnou informace o hodnotě k datu úmrtí.

Dále je potřeba uvést hotovost a případné pohledávky zůstavitele, jako jsou nevyplacené důchody nebo mzdy a přeplatky za energie. V případě, že byly účty na energie vedeny na zůstavitele, je třeba je přeformátovat na jméno jiné osoby. Po informování společností, od kterých byly energie odebírány, a přenesení na jinou osobu (pokud společnost bez přenosu neposkytne konečné vyúčtování), notář zjistí případné přeplatky nebo nedoplatky k datu úmrtí a zahrne je do pozůstalosti.

V rámci předběžného šetření dědického řízení je také třeba uvést vybavení bytu, domu nebo rekreačního objektu zůstavitele, včetně oděvů, prádla a obuvi. Tyto položky často ztratí na hodnotě nebo jsou po smrti zlikvidovány, protože byly pořízeny před mnoha lety. Kromě toho je nutné informovat o dalším majetku, jako jsou sbírky, zbraně, obrazy atd., které taktéž patří do pozůstalosti.

Do části závazků dědictví patří dluhy, které zůstavitel měl (půjčky, úvěry, atd.), a je nutné tyto informace sdělit spolu s identifikačními údaji věřitelů. Notář osloví věřitele ohledně výše případného dluhu k datu úmrtí. K této části náleží také náklady na pohřeb, a proto je zapotřebí předložit fakturu od pohřební služby a další související doklady (např. účtenky za hostinu, od kameníka atd.).

Pokud byl zůstavitel ženatý, je třeba informovat o veškerém majetku, který tvořil společné jmění manželů, tedy o majetku, který byl během trvání manželství nabyt společně s manželkou. Stejně tak, pokud manželé uzavřeli předmanželskou, nebo jinou manželskou smlouvu, je nutné tuto listinu rovněž předložit. V takovém případě je nejprve nutné vyřešit otázky spojené se společným jměním manželů, aby mohlo být následně přistoupeno k vypořádání dědictví mezi pozůstalými.

Po ukončení tohoto šetření je již znám okruh dědiců a jsou položeny výše zmíněné dotazy na instituce, které byly informovány o zůstatcích k datu úmrtí. Po obdržení odpovědí notář získá konečný přehled aktiv a pasiv pozůstalosti. Následně jsou všichni identifikovaní dědici pozváni k jednání o vypořádání dědictví.

Po získání informací o aktivních a pasivních prvcích pozůstalosti může notář, vykonávající roli soudního komisaře, rozhodnout o ukončení řízení. Takový způsob zakončení procesu může nastat ve dvou situacích. První z nich nastává, když zůstavitel nezanechá žádný majetek. V takovém případě konečné rozhodnutí ve formě usnesení není doručováno a získává právní účinnost prostřednictvím vyhlášení. Druhou situací je, když zůstavitel sice zanechá majetek, ale ten má minimální nebo žádnou hodnotu. V této situaci je tento bezcenný majetek předán osobě, která se postarala o pohřeb zůstavitele, pokud s tímto postupem souhlasí.

Rozhodnutí o ukončení řízení, vydané ve formě usnesení, nabývá právní účinnosti po jeho doručení vypraviteli pohřbu. Tímto krokem je dědické řízení oficiálně uzavřeno. Termín „majetek nepatrné hodnoty“ označuje majetek, jehož celková hodnota je přibližně stejná nebo nižší než náklady spojené s pohřbem, které vypravitel pohřbu utratil. Je důležité zdůraznit, že v těchto dvou případech nepřechází případné dluhy spojené s pohřbem na vypravitele.

Pokud zůstavitel zanechá majetek, který vyžaduje další jednání (zejména nemovitost), jsou všichni identifikovaní dědici předvoláni. Tento proces zahrnuje jak ty, kteří byli povoláni prostřednictvím právních dokumentů pro případ smrti (především závěti), tak i ty, kteří jsou dědicky oprávněni podle příslušných dědických pravidel, k účasti na soukromém setkání. Tito zákonní dědici mají právo vyjádřit se k existující závěti, zda ji uznávají za platnou. Pokud závěť uznají a povolává jiné dědice k veškerému majetku, jejich role v řízení končí. V případě, že však závěť neuznají, řízení o pozůstalosti se přeruší a dědic musí podat žalobu k příslušnému soudu, který rozhodne o její neplatnosti. Tento postup platí také v případě sporu mezi dědici ohledně toho, zda nějaký majetek spadá do pozůstalosti, nebo ne.

V obou případech jsou dědicové povoláni podat žalobu k příslušnému soudu, který následně rozhodne o předmětu sporu.

Následně jsou již povolaní dědicové informováni o právu odmítnout dědictví a o možnosti vznést výhradu soupisu. Obvyklá lhůta pro takové rozhodnutí činí jeden měsíc, ale dědic může své stanovisko vyjádřit ihned po této informaci, zda přijímá nebo odmítá dědictví, nebo zda uplatňuje výhradu soupisu.

Pokud se dědic nevyjádří v stanovené lhůtě, předpokládá se, že dědictví nepodléhá odmítnutí a výhrada soupisu není uplatňována. V případě, že dědic dědictví odmítne, přechází jeho dědické právo na další dědice podle zákonné posloupnosti, dokud někdo dědictví nepřijme nebo dokud nejsou vyčerpány všechny zákonné dědické skupiny. Na konci této posloupnosti stojí stát, který již nemá možnost dědictví odmítnout. Tímto však může být celý proces řízení neúměrně prodloužen.

Zajímá Vás odmítnutí dědictví blíže?

Čtěte:

Pokud má potenciální dědic důvodné obavy, že dědictví je zadluženo, může uplatnit právo na výhradu soupisu. V takovém případě je následně povinen hradit pouze dluhy zůstavitele do výše hodnoty nabytého dědictví. Jestliže výhradu soupisu neuvede, je zavázán hradit všechny dluhy zůstavitele v plném rozsahu. Výhrada soupisu je povinná ze zákona v případech, kdy mezi dědici figuruje osoba, která není plně svéprávná (typicky nezletilý), nebo osoba, která je neznámá či nepřítomná, nebo právnická osoba veřejného prospěchu nebo zřízená ve veřejném zájmu. Dále je taková výhrada nařízena, pokud existuje nejistota ohledně toho, kdo je skutečným dědicem, nebo jestliže věřitel zůstavitele žádá o soupis a prokáže vážný důvod pro takový krok. Stejně tak je výhrada soupisu předpokládána u osoby, která je v insolvenčním řízení s povoleným oddlužením.

Po přijetí dědictví a rozhodnutí či nečinění výhrady soupisu se přistupuje k definitivnímu uspořádání pozůstalosti. Pokud zůstavitel ve své závěti určil způsob rozdělení majetku, provede se podle této poslední vůle. Dědici mohou přijmout alternativní dohodu pouze tehdy, pokud to zůstavitel explicitně povolil. V případě absence závěti mohou dědici sami uzavřít dohodu o rozdělení, například o tom, že jeden získá veškerý majetek a ostatní na něj nepretendují. Tuto dohodu však musí následně schválit notář jako soudní komisař.

Pokud se dědici nedokáží dohodnout ohledně rozdělení pozůstalosti a zároveň není mezi nimi spor o to, který majetek patří do dědictví, notář jako soudní komisař rozdělí pozůstalost podle dědických podílů stanovených zákonem. To může přinést dědicům řadu nevýhod a komplikací, protože budou nuceni společně řešit záležitosti, jako například uzavření a zrušení bankovního účtu zůstavitele, který bude rozdělen podle dědických podílů. Toto vyžaduje společné jednání všech dědiců nebo řešení prostřednictvím plné moci.

Pokud dědic nepodá odmítnutí dědictví, může se ještě v průběhu řízení o pozůstalosti vzdát svého podílu ve prospěch jiného dědice. Je třeba však zdůraznit, že takové vzdání má účinnost pouze s výslovným souhlasem druhého dědice; v opačném případě se vzdání nepovažuje za platné. Notář jako soudní komisař vydá usnesení, které bude doručeno všem dědicům, a po uplynutí lhůty pro podání odvolání nebo vzdání odvolání všech dědiců nabude usnesení právní moci, čímž je řízení o pozůstalosti ukončeno.

Dědické řízení je poměrně složitý proces.

Určitě nezapomeňte včas a správně uplatnit svá práva

S úctou váš průvodce právem

JUDr. David Pytela, MBA, LL.M., advokát

Advokátní kancelář Olomouc • Prostějov • Přerov | akpytela.cz

Zdroje:

zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění

zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění

zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění