Zajištění pohledávky - zadržovací právo a zajišťovací převod práva

Nyní se zaměříme na další dva právní instituty, konkrétně zadržovací právo a převod práva na zajištění.

Zadržovací právo nastává, když jedna osoba zadržuje cizí movitý majetek, který má u sebe, a normálně by měla povinnost vrátit ho druhé osobě. Hlavním účelem zadržení movitého majetku je zajistit splacení původního dluhu. Jako příklad může sloužit situace, kdy automechanik přijme auto od klienta k opravě, ale po provedení opravy klient odmítne zaplatit. Automechanik tak uplatní zadržovací právo a udrží si automobil, dokud klient nesplatí dluh.

Výhodou zadržovacího práva je, že má prioritu před ostatními způsoby zajištění, například zástavním právem nebo převodem práva na zajištění. S těmito výhodami však jdou ruku v ruce i přísnější podmínky pro využití tohoto právního institutu.

Osoba, která zadržuje cizí majetek, musí informovat dlužníka o zadržení a zdůvodnit ho. Obvykle stačí ústní oznámení. Výjimkou je situace, kdy má věřitel majetek na základě písemné smlouvy. V případě automechanika by to mohla být písemná dohoda mezi ním a klientem ohledně opravy vozidla. Pokud klient odmítne zaplatit, automechanik může auto zadržet, ale musí klienta písemně informovat o zadržení, i když obvykle není tato forma vyžadována zákonem.

Dokud věřitel udržuje majetek u sebe, má povinnost pečovat o něj jako o řádný hospodář. Především musí majetek chránit před poškozením, ztrátou nebo zničením. Využívání majetku je povoleno pouze se souhlasem dlužníka a způsobem, který mu nezpůsobuje škodu.

V některých případech lze zajistit dluh, který dosud není uhrazen. Takové situace nastávají, když dlužník nesplnil svou povinnost zajistit dluh jiným způsobem, ačkoliv byl k tomu zavázán smlouvou nebo zákonem. Věřitel může získat zajištění nesplaceného dluhu zadržením věci i v případě, kdy dlužník prohlásí, že nedokáže dluh splatit, nebo je jiným způsobem patrné, že dlužník nebude schopen plnit v důsledku určitých okolností. Je třeba zdůraznit, že tyto okolnosti nemohly být v době vzniku dluhu známy nebo předvídatelné věřiteli.

Zadržovací právo může být použito výhradně na movitou věc; nemůže se tedy vztahovat na pozemky, stavby nebo jiný nemovitý majetek. Taktéž není dovoleno zadržet věc, kterou má osoba neprávem u sebe. To znamená, že věřitel nemůže neoprávněně ovládat automobil či jiný movitý majetek dlužníka s úmyslem vrátit mu ho až po splnění dluhu. Neoprávněně mohou věc zadržovat zejména osoby, které se k ní dostanou násilím nebo lstí.

V případě, že dlužník, přes zadržení věci, neuhraje svůj dluh, má věřitel právo zadrženou věc zpeněžit. Pokud má dlužník více věřitelů, preferenčně bude uspokojen věřitel s právem zadržení, a to i v případě, že existuje zástavní věřitel.

Zadržovací právo zaniká například zánikem zajištěného dluhu nebo zadržené věci. Obvykle se to stane, když dlužník splní svůj dluh, a tím pádem není důvod pokračovat v zadržování věci, což vede k zániku tohoto práva věřitele. Další možností je, že se věc trvale dostane mimo kontrolu věřitele, nebo například věřitel se vzdá svého zadržovacího práva. Věřitel může toto právo opustit jednostranným právním aktem nebo dohodou s vlastníkem zadržené věci, tedy dlužníkem.

Zajišťovací převod práva může být široce využíván, zejména v případě nemovitostí. Jak název naznačuje, jde o opatření pro zajištění dluhu. Dluh lze zabezpečit převedením práva dlužníka nebo jiné osoby ve prospěch věřitele. Obvykle se jedná o dočasný převod vlastnického práva k věci z dlužníka na věřitele, doprovázený tzv. rozvazovací podmínkou. To znamená, že toto právo zanikne, jakmile dlužník splní svůj dluh. Alternativně se může věřitel s dlužníkem dohodnout na zpětném převodu práva po splnění závazku.

Co se týče převodu vlastnického práva k nemovitosti zapsaného v katastru nemovitostí, zajištění nastává až s zanesením tohoto práva do veřejného seznamu, tj. jeho veřejným záznamem v katastru nemovitostí.

Při převodu práva může docházet k předání věci věřiteli. Věřitel je pak oprávněn udržovat věc u sebe a vykonávat prostou správu, což zahrnuje zajištění, aby hodnota věci neklesla a nedošlo k opotřebení nad běžné opotřebení.

Pokud dlužník uhradí svůj dluh, zanikne důvod k pokračování zajišťovacího převodu práva a věřitel je povinen vrátit veškeré získané nebo v důsledku převedeného práva nabyté. Naopak má věřitel nárok na náhradu nákladů, které účelně vynaložil v souvislosti s prováděním zajišťovacího převodu práva.

V případě, že zajištěný dluh není splacen, převod práva se stává bezpodmínečným a věřiteli fakticky připadne věc. Pokud jde o převod vlastnického práva u nemovitosti, věřitel již nevrátí vlastnické právo dlužníkovi (kvůli nesplnění dluhu), ale věc i s vlastnickým právem k ní zůstane věřiteli. Dlužník je povinen věřiteli předat vše, co je potřebné pro plné využití převedeného práva. Pokud hodnota zajištěné věci přesahuje dluh, věřitel vyplatí dlužníkovi odpovídající rozdíl mezi těmito hodnotami.

Co když už je třeba dluh vymáhat? Jaký je postup?

To, včetně VZORU výzvy, najdete v tomto článku:

Je potřeba se bát situace změny věřitele či dlužníka?

Na co je třeba si dát pozor?

Čtěte tento článek:

Zadržovací právo, zajišťovací převod práva a zástavní právo představují instituty sloužící ke zajištění dluhu. Tímto způsobem má věřitel jistotu, že bude moci být uspokojen, pokud dlužník nesplní svůj závazek. Volba mezi těmito instituty závisí na konkrétní situaci, druhu poskytované jistoty, povaze dluhu a dalších relevantních faktorech.

S úctou váš průvodce právem

JUDr. David Pytela, MBA, LL.M., advokát

Advokátní kancelář Olomouc • Prostějov • Přerov | akpytela.cz

Zdroje:

zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění