Článek
Devátý prosinec 2006 měl být v třebíčské porodnici dnem jako každý jiný. Během čtyřiadvaceti hodin tu přišlo na svět pět dětí, jeden chlapec a čtyři dívky. Jaroslava Trojanová i Jaroslava Čermáková porodily své dcery, Nikolu a Veroniku. Spolu s otci je v prvních chvílích po porodu krátce držely v náručí, než personál novorozence odnesl k očištění a zavinutí. Miminka ale nebyla řádně označena, chyběly identifikační znaky na kůži i správně nasazené náramky. Zhruba po třech hodinách sestry přinesly děti zpět na kojení. V náručí matek už ale ležely cizí dcery.
Druhý den při vážení personál zjistil, že nesouhlasí původní údaje o hmotnosti obou holčiček. Sestry hodnoty přepsaly, aniž by ověřily, jestli nedošlo k záměně. Jaroslava Trojanová s partnerem Liborem Brožou odjeli domů do Jabloňova na Žďársku s dítětem, které mělo původně patřit do Přibyslavic. Čermákovi si naopak odvezli domů dceru Brožových.
Libor měl pochybnosti od samého začátku. S partnerkou si doma říkali, že mu Nikolka není vůbec podobná. „Pořád jsem měl v hlavě tu věc s podivnou změnou údajů v nemocnici,“ vysvětlil později. Oba rodiče byli tmavovlasí, jejich dcera ale měla světlé vlasy. Podle ultrazvuku navíc čekali velké dítě, místo toho holčička vážila jen 2,6 kilogramu. I kamarádi v hospodě v Jabloňově si z něj utahovali, že dcera nemůže být jeho, protože se rodičům ani trochu nepodobá. Poslední kapka přišla ve chvíli, kdy stejný názor vyslovila i jeho matka. Liborovi to nakonec nedalo a tři měsíce po porodu se rozhodl nechat si udělat test DNA. Výsledek jeho pochybnosti potvrdil. „Rozlepíte obálku a na papíře stojí, že Nikolka není vaše dcera. To byla fakt studená sprcha.“
První, co ho napadlo, bylo, že ho partnerka podvedla. Rozčílilo ho to. „Jednal by snad jiný chlap jinak? Nikdy ale nebylo ve hře, že bychom se měli rozejít,“ řekl Libor. Jaroslava věděla, že mu nevěrná nebyla. „Bylo mi jasné, že se někde stala chyba.“
Hledání biologické dcery
Libor podal k soudu žalobu na popření otcovství. Jaroslava ale dál trvala na tom, že mu nevěrná nebyla a že je otcem dítěte, které společně vychovávají. Na řadu tak přišla i ona. Soud jí nařídil test DNA, který v září 2007 podstoupila.
Výsledek byl jednoznačný, Nikola není její biologickou dcerou. V tu chvíli bylo jasné, že si z porodnice nepřivezli vlastní dítě a že jejich dceru vychovává někdo jiný. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou pak žalobu na popření otcovství zamítl. Nemocnice začala prověřovat čtyři páry rodičů, kterým se toho dne narodily holčičky. 4. října 2007 vyšlo najevo, že Jan a Jaroslava Čermákovi z Přibyslavic také vychovávají dívku, která není jejich. Tím se potvrdilo, že v porodnici došlo k záměně Nikoly a Veroniky.
Nemocnice Třebíč
Brožovi s Čermákovými se poprvé sešli v Jihlavě. Schůzku sledovaly i sociální pracovnice a psycholožka. „Naše dcera vypadá tak jako já, že nepotřebuji žádné testy DNA, abych věděl, že je moje. Pozná se to na první pohled,“ řekl po setkání Libor. Na utajované schůzce se obě strany dohodly, že si dcery vymění.
Spolupráci s psycholožkou následně ukončily. Vadilo jim, že je nutila k příliš rychlé výměně. Psycholožka matkám doporučila, aby dětem na zahradě vykopaly symbolický hrob. „Holčičky jsme si navzájem pochovali a vyfotili. Vyměnili jsme si navzájem telefonní čísla a další schůzky si již budeme organizovat sami,“ řekl Libor. Dohodly se, že si děti budou postupně předávat tak, aby každá z nich měla obě děti zároveň a holčičky si mohly zvyknout jedna na druhou i na nové prostředí. Oba manželské páry odjely do penzionu v Kadově ve Žďárských vrších. Pod vedením klinické psycholožky Olgy Hinkové tam řešily, jak samotné předání zvládnout a jak se na něj připravit. „První den byl zaměřený na smíření maminek se samotným faktem předání dětí. Rodiče se pak navzájem informovali o zvycích dětí a jejich denním režimu,“ uvedla psycholožka. V nemocnici mezitím pokračovalo vyšetřování.
Nemocnice přiznala pochybení
Vedení nemocnice oznámilo, že za záměnu novorozenců nesou odpovědnost dvě zdravotní sestry a dalších pět pracovníků oddělení. Pochybení se týkalo především manipulace se zdravotní dokumentací. Mezi těmi, kdo se na tom podíleli, byli i lékaři z porodnického a gynekologického oddělení.
Případ se snažili držet mimo veřejnost. Vedení podle rodin vyvíjelo tlak, aby o celé záležitosti mlčely. Rodiče se s tím ale nechtěli smířit a dožadovali se vysvětlení i vyvození odpovědnosti.
S jedním ze zdravotníků nemocnice ukončila pracovní poměr, další dva byli převedeni na jiné pozice a ostatní dostali kázeňské postihy. Česká televize tehdy natáčela i se zdravotní sestrou, která chybu v dokumentaci přiznala. „Jen jsem zaměnila dokumentaci, ani jsem je nenesla matkám,“ odpověděla na otázku, zda to byla ona, kdo děti vyměnil.
Výměna po deseti měsících
Večer, kdy se paní Čermáková dozvěděla, že Verunka není jejich dítě, si pamatuje velmi přesně. „Přijeli a řekli nám, že Verunka není naše. Holčička ve druhé rodině je prý naše skutečná dcera. Měla jsem pocit, že všechno, o co jsem se deset měsíců snažila, je pryč,“ říkala později.
V prosinci 2007 proběhlo předání dětí za přítomnosti psychologů. Obě holčičky se tak poprvé ocitly u svých biologických rodičů. Rodiny původně zvažovaly, že holčičkám pouze prohodí jména, nakonec se rozhodly jinak. Dnes nesou jména Nikola Veronika Brožová a Veronika Nikola Čermáková.
Jaroslava Trojanová u soudu vypověděla: „Nespím, stýská se mi po Nikolce, kterou považuji za svou dceru. Se svou vlastní dcerou to není ono. Mám sny o tom, že Čermákovi Nikolce ubližují.“
Psycholožka Jitka Jeklová upozorňovala, že právě ona nesla celou situaci velmi těžce. Nejprve čelila podezření z nevěry, pak zjistila, že holčička, o kterou se starala, není její. „Muselo to pro ni být mimořádně těžké. Podle mě ještě víc než pro samotnou holčičku, o kterou bylo v druhé rodině dobře postaráno,“ řekla. Rodiny spolu po výměně zůstaly v kontaktu, telefonovaly si a dál se setkávaly. „Holky se vídají o Vánocích i o narozeninách. I když se to po letech trochu usadilo, těžké je to dodnes. Když od nás Nikolka odjíždí, bývá smutná, a Verče se od nich také nechce. Pořád je to takové zvláštní,“ popisovala Jaroslava Trojanová několik let po události. Nepravou maminku holčičky oslovují teto. Soudní spory se ale ještě několik let táhly.
Vedení nemocnice i kraje Vysočina se oběma rodinám za pochybení omluvilo. Třebíčská nemocnice nejprve nabídla rodinám 300 tisíc korun jako odškodné za chybu, rodiče to ale odmítli. Libor už dříve říkal, že za každý měsíc výchovy cizího dítěte bude požadovat milion korun, celkem tedy deset. Po několikaletých soudních sporech se případ v roce 2011 dostal až k Nejvyššímu soudu, který zamítl dovolání nemocnice a potvrdil dřívější rozsudky vrchního a krajského soudu. Rodinám přisoudil odškodnění v celkové výši 3,2 milionu korun. Jedna z rodin získala 2,1 milionu, druhá 1,2. Rozdílné částky soud zdůvodnil rozdílnými dopady celé události na jednotlivé členy rodin.
Vysočinská redaktorka České televize Blanka Poulová natáčela s oběma rodinami při předávání dětí. „Musím se přiznat, sama jsem to obrečela. Když vidíte oči dětí a maminek, jak milují své dítě i přesto, že není jejich biologické. Bylo to strašně složité, toužily jak po svém biologickém dítěti, tak i po tom, které vychovávaly,“ řekla. S oběma rodinami zůstala v kontaktu. „Na to, čím si musely projít, se s tím krásně vypořádaly. Holčičky si předaly, to muselo být obrovsky náročné, jako máma si to nedokážu vůbec představit,“ dodala.
Dnes už mají obě rodiny další děti. Brožovým se v listopadu 2010 narodil syn Daniel. Jaroslava Trojanová ho tentokrát rodila v Ivančicích. „Tam to bylo úplně jiné, daleko lepší přístup personálu. Ale když se mě ptali, jestli se chci vyspat, že mi kluka na noc odnesou, nedala jsem ho. Ta obava ve mně podvědomě byla,“ řekla.
Čermákovi mají dceru Terezu. Obě rodiny zůstaly pohromadě, dál se navštěvují a jejich děti se vídají. Holčičkám, které si porodnice před lety spletla, bylo v prosinci 2024 osmnáct let.
Zdroje: svetzeny.cz | dotyk.cz | ct24.ceskatelevize.cz | idnes.cz | novinky.cz | cs.wikipedia.org | english.radio.cz
