Italka si vzala masajského válečníka. Narazila, když chtěla překazit svatbu 15leté neteře

Pět kilometrů. Přesně tak daleko je nejbližší studna. Ráno v savaně u paty Kilimandžára začíná už mezi půl šestou a šestou, ještě před rozedněním. Obydlí z větví, hlíny a kravského trusu je bez elektřiny. Večer se rodina zavírá za plot z trnitých akáciových větví, aby dovnitř nevnikly hyeny. Takovému ohrazenému dvorci se říká boma. Sousedy jsou žirafy, zebry a sloni. Masajskou komunitu na jihu Keni, u hranice s Tanzanií mezi dvěma národními parky, označovala Gaia Dominici osm let za svůj domov. Přivedla ji tam univerzitní praxe.

Narodila se roku 1992 v kolumbijské Bogotě a už ve dvou měsících se dostala do Janova k italským rodičům, kteří na ni čekali sedm let. Adopci spojovala s neklidem a s otázkou, kam vlastně patří. Otec, advokát a vysokoškolský profesor, pro ni chystal studium práv. Po maturitě si místo toho vzala rok volna a v osmnácti odletěla sama do Austrálie. „Co to děláš, kam jedeš, jaký to má smysl? Neztrácej čas, musíš studovat,“ přesvědčoval ji otec. Odjela tak jen s podporou matky a s předsevzetím, že se do Itálie už nevrátí. Z Austrálie zamířila do Anglie, kde studovala tiskovou a redakční fotografii. První zrcadlovku dostala od matky a chtěla se stát válečnou reportérkou. Měsíc strávila v Brazílii dokumentováním života ve favelách. Ve druhém ročníku rozeslala žádosti o zahraniční praxi do Nepálu, Indie a Keni. Vyšlo to v Keni, kde v roce 2014 fotografovala obyvatele nairobských slumů a skládek.

Na masajské území se dostala až několik měsíců po příletu, kvůli projektu o životě místních žen. Fotografovala manželku jednoho z válečníků. Ta ovšem o focení předem neřekla svému muži, a jakmile dorazil a našel u své ženy cizinku s fotoaparátem, vzniklo nedorozumění. Masajští válečníci se podle ní pohybují vždy ve dvojicích, a tak se krátce nato objevil i Ntoyiai, aby situaci probral. Téměř dvoumetrový muž s obličejem zahaleným v barevné shuce, bavlněné látce typické pro Masaje, se nechal od Gaii vyfotografovat, aby ukázal, že jí lze věřit. Sešli se znovu asi o týden později a zpřátelili se. Sama k tomu řekla: „Nebyla to láska na první pohled, bylo to spíš vzájemné poznání.“ K domluvě zpočátku potřebovali tlumočníka. Sami se dorozuměli teprve poté, co se naučila svahilsky i masajsky. Slovo válečník už neznamená muže s kopím. Dnešní moran může pást dobytek, obdělávat půdu nebo pracovat v turistice.

Univerzitu v Cornwallu dokončila v roce 2015 a další roky se pohybovala mezi Anglií a Keňou. Vztah zprvu fungoval na dálku. Měsíce práce v Evropě střídala s pobyty v savaně, kam se vracela tak dlouho, až se rozhodla zůstat. V roce 2018 se s Ntoyaiem vzali na úřadě v Nairobi. Tradiční masajskou svatbu neuspořádali, protože Gaia téměř hned otěhotněla. Doma však proběhla oslava s celou komunitou a přiletěli i její rodiče a bratr. Téhož roku se do Keni přestěhovala natrvalo. Od komunity dostala jméno Naramatisho. Označuje člověka, který se stará o druhé a na kterého je spolehnutí. Hodně jí pomohl jazyk. „Je tu spousta bílých lidí, kteří tady žijí i dvacet let a neumí ani slovo,“ podotkla. Svahilsky mluví plynně ona i její dcera. „Nikdy jsem se necítila jako cizinka,“ říkala.

Den začínal rozděláním ohně a jen příprava snídaně zabrala skoro dvě hodiny. Pak přišel na řadu dobytek. V období sucha pastevci přeháněli stáda za pastvou a vodou, kozy oddělovali od ovcí. Do nejbližšího města to trvalo třicet až čtyřicet minut na motorce. Dceru vozila k babičce do vedlejšího boma vzdáleného deset minut. Útěk od civilizace to přesto nebyl. Gaia na sociálních sítích vystupovala jako Siankiki, tedy mladá žena. Vydělávala v eurech, převážně prací pro evropské publikum, a rozjela značku Pamoja Shop, řemeslný projekt, který dává práci dalším ženám z komunity a jehož zázemí spravuje tým v Itálii. Sama to shrnula: „Je to náročný, ale i naplňující život. Nevyměnila bych ho za nic na světě.“

Masajskou kulturu přijala téměř celou, sama ale zdůrazňovala, že se přitom své identity nevzdala. Některé role žen jí přesto dělaly potíže. „Nejsem ničí zachránkyně, ale když se něco dělo uvnitř rodiny, snažila jsem se přinést jiný pohled,“ vysvětlila. Jeden z bratrů jejího muže chtěl provdat svou patnáctiletou dceru, tedy Gaiinu neteř. Gaia mu otevřeně řekla, že je proti, protože dívka potřebuje ještě vyrůst a chodit do školy. Navrhla, ať s tím počkají několik let, dívku si mezitím vezme k sobě, dá jí práci a měsíční částku, aby se osamostatnila. Odmítl. „Z dlouhodobého hlediska jsou tu kulturní a sociální rozdíly, které člověka vyčerpají,“ dodala.

Gaia otěhotněla v šestadvaceti. V roce 2019 se narodila dcera Naresiai, zkráceně Nare. Zjištění, že čeká holčičku, pro ni bylo šokem a několik měsíců podle svých slov necítila nic. Vedle ní přitom stála matka, která ji vychovala a těhotenství sama nikdy nezažila. Tep dítěte i jeho první kopance v Gaie budily pocit viny. Ještě než se stala matkou, prošla několikaletou psychoterapií, v níž se vyrovnávala i s vlastní adopcí. „Teď jsem adoptovaná dcera i biologická matka, jako by se tím vyrovnaly účty,“ popsala. Nare vyrůstala v širší rodině a ve stejném roce se narodily i dvě její sestřenice. Na mladší děti tu dohlížejí ty starší a od malička je vedou k samostatnosti. Dceru Gaia popisovala jako svobodnou malou Masajku.

„V savaně jsem znovu našla sama sebe. Po boku Ntoyaie jsem našla svůj klid,“ říkala ještě v době jejich manželství. Žili tam spolu do roku 2022. Dnes už o Ntoyaiovi mluví jako o bývalém manželovi. Tradiční masajský sňatek podle ní nemá právní platnost, a rozvádět ho proto není třeba. Žena může boma svého muže opustit, děti však zůstávají otci. „My jsme mohli manželství ukončit, protože já Masajka nejsem,“ vysvětlila. Nare přesto vyrůstá s ní v Keni. Šestiletá dcera mluví plynně anglicky, svahilsky i italsky a chodí do mezinárodní školy, kterou by si v Janově dovolit nemohla. Do místní venkovské školy dceru nedala. Vadila jí nízká úroveň výuky i tělesné tresty, které jsou sice zakázané, ale na venkově se podle ní dál používají. Do Itálie se vracejí jednou ročně v létě a rodiče za nimi jezdí o Vánocích. Trvalý návrat nevylučuje, za současný plán ho ale nepovažuje.

Do savany ji přivedl univerzitní fotoprojekt, ne muž, kterého tam potkala. V Keni zůstala i potom, co jejich manželství skončilo.

Zdroje: fanpage.it | primocanale.it | family-nation.it | womenximpact.com | africarivista.it | latela.com