Článek
V pondělí 18. května 1987 se Rudolf Herzlík vrátil do práce po čtrnáctidenní zdravotní dovolené. Podle svých slov „odpočat a s dobrou náladou“. Přivítal ho kamarád a kolega Jiří Gráf a zhruba v deset dopoledne spolu odešli do bufetu v areálu pracoviště. Tam vypili první pivo a pak si zašli na oběd do restaurace Studentská v pražských Dejvicích. Usadili se ke stolu naproti výčepnímu pultu, kde vydrželi asi do tří odpoledne. Vypili čtyři dvanáctky a „frťana slivovice“. Pak se na chvíli vrátili na pracoviště a domluvili se, že po skončení pracovní doby v 16.30 půjdou zpátky do restaurace Studentská.
Rudolf Herzlík vypověděl, že ten den brali v práci výplatu a on požádal Gráfa, kterému dlužil peníze, aby mu se splátkou ještě počkal. Za posečkání mu koupil láhev rumu a donesl ji do jejich kanceláře, kde byla později nalezena vypitá. V restauraci Studentská se pak posadili ke stejnému stolu jako předtím a pokračovali v pití piv.
Na záchodě dostal facky
V restauraci si povídali s každým, kdo si k nim zrovna přisedl. Rudolf Herzlík se několikrát dostal do slovní potyčky. Krátce nato došlo k incidentu na toaletách, který popsala servírka Věra Skleničková. Ta byla v té době partnerkou jednoho z přítomných hostů Jaroslava Šimůnka a Herzlík se měl navážet právě do ní. Šimůnek proto vyrazil za Herzlíkem na záchod, aby si s ním vše vyřídil. Podle všeho už na chodbě před toaletami značně opilý Herzlík utržil pár facek. Zůstal sedět na zemi a kryl si hlavu. Do potyčky zasáhl číšník Jiří Selement, který se ji pokusil ukončit. Podle svědectví se postavil na stranu Šimůnka, s nímž se dobře znal. Pomohli Herzlíkovi zvednout se z podlahy. Padnout přitom měla slova „zkurvený fízl“.
O tom, co se dělo dál, měli oba příslušníci StB Rudolf Herzlík a Jiří Gráf jen mlhavou představu. Tvrdili, že na ně ze všech stran létaly nadávky, až to jejich nervy nevydržely. V opilosti se pak prý rozhodli, že restauraci rozstřílí a už se do ní nikdy nevrátí. Žádný ze svědků si však nevšiml, že by pak jejich chování nějak vybočovalo. Nikomu nevyhrožovali, pokračovali v pití.
Ke zlomu došlo kolem půl deváté večer. Číšník Selement už oběma odmítl znovu nalít a s tím, že se blíží zavírací doba, je požádal o zaplacení. Bez řečí přitom obsloužil sousední stůl. Jiří Gráf se zvedl, zaplatil a odešel z restaurace. Rudolf Herzlík tam ještě chvíli zůstal, potom u pultu také zaplatil a vyšel před restauraci na roh ulice.
Prostřelený květináč
Krátce po 21. hodině se Gráf objevil na vrátnici svého pracoviště v Thákurově ulici. Prokázal se služebním průkazem, vyzvedl si klíče a otevřel trezor se služebními zbraněmi, dvěma pistolemi vzor 50 a dvěma samopaly Škorpion vzor 61. Zbraně postupně nabil. Při nabíjení z jednoho samopalu nechtěně vystřelil a střela prošla květinou v květináči a oknem ven. Samopal určený pro Herzlíka schoval pod bundu a sám si vzal pistoli. Výstřel slyšel operační důstojník na vrátnici a poslal nahoru do kanceláře pomocnou stráž, vojína základní služby, aby zjistil, co se děje. Voják našel jen otevřenou kancelář a zbylé nabité zbraně na stole. Gráf už tam nebyl, odešel bočním východem. Nalezené zbraně strážný zajistil. Víc se ale nestalo. Před půl desátou se vrátil před restauraci Studentská a tam samopal předal čekajícímu Herzlíkovi.
Gráf pak na ulici ze své pistole dvakrát vystřelil do vzduchu. Herzlík si vzal samopal, vběhl do restaurace a rovnou ode dveří dvěma dávkami zasáhl výčep. Výčepní padl k zemi a jeho kolegyně začala křičet. Všechno se stalo tak rychle, že nikdo z přítomných nedokázal přesně popsat, co se vlastně odehrálo. Jeden z hostů restaurace Zbyněk Mísař později vypověděl: „Hned jsem vyběhl ven na roh Leninovy ulice a tam jsem uviděl, že někdo běží nahoru po Leninově třídě, rozběhl jsem se za ním. U cukrárny stáli tři vojáci a já jsem na ně křičel, aby toho člověka chytili. Protože byl hodně opilý, neutíkal tak rychle jako já, takže jsem ho chytil v parku a strhnul ho za sako na zem.“ Druhý z estébáků Jiří Gráf se po střelbě v restauraci rozběhl pryč z ulice a zamířil zpět do nedaleké kanceláře StB v Thákurově ulici. Tam ho policisté zadrželi.
Ze samopalu střílel čtyřiačtyřicetiletý kapitán Rudolf Herzlík z IX. správy StB. Před restaurací stál s nabitou pistolí čtyřicetiletý nadporučík ze stejné správy Jiří Gráf. Oba skončili ve vazbě. Pět dní po střelbě přišli o hodnosti a byli zproštěni služby. Číšník Jiří Selement zemřel během převozu do nemocnice. Za měsíc by oslavil 31. narozeniny. Byl rozvedený a měl sedmiletého syna.
Rudé právo uveřejnilo 20. května v krátkém odstavci zprávu: „Obsluhující číšník byl postřelen v pondělí večer v restauraci v Praze 6 po rozepři mezi návštěvníky. I přes poskytnutí rychlé lékařské pomoci po převozu do nemocnice na následky zranění zemřel. Podezřelí dva pachatelé byli zadrženi občany a příslušníky Veřejné bezpečnosti. Vyšetřování pokračuje.“ Veřejnost se tehdy nedozvěděla nic o tom, že střílel příslušník StB. Na případ upozornila až Charta 77, která 24. června 1987 odeslala oficiální dopis Federálnímu shromáždění. Psali: „Uplynul více než měsíc ode dne, kdy ČTK i některé deníky přinesly zprávu o násilném usmrcení číšníka v Praze 6 střelnou zbraní. Výsledkem informování jsou fámy. Navrhujeme k případu vytvořit vyšetřovací komisi Federálního shromáždění.“ Charta 77 se dočkala oficiální odpovědi 27. června: „Šetření probíhá nezávisle na jakémkoliv politickém vlivu systémem padni, komu padni.“ O tom, kdo střílel, opět ani slovo.
Sami útočníci postupně měnili výpovědi. Nejprve tvrdili, že zbraň chtěli jen ukázat zvědavcům, později že si jako policisté chtěli před ostatními zjednat autoritu. Postupně se ukazovalo, že jejich výpovědi si odporují a rozcházejí se s důkazy. Rudolf Herzlík se podle vyšetřovacích protokolů během psychiatrického vyšetření „dlouze a usedavě rozplakal“, když přišla řeč na samotnou střelbu. „Takový mladý kluk, celý život ještě před sebou a já jsem ho zabil…“ odpovídal přerývaně.
Rozsudek
Soudní řízení před vojenským soudem v Příbrami bylo veřejné, o jeho průběhu ani výsledku se ale v tehdejším tisku neobjevily žádné informace. Dne 22. července 1988, tedy rok a dva měsíce po střelbě, vojenský soud uložil tresty odnětí svobody za trestné činy vraždy, napomáhání k vraždě, obecného ohrožení a nedovoleného ozbrojování. Rudolf Herzlík byl odsouzen ke třinácti letům odnětí svobody ve třetí nápravně-výchovné skupině, Jiří Gráf k pěti letům ve druhé nápravně-výchovné skupině. Nejvyšší soud ČSSR pak 25. října Jiřímu Gráfovi trest potvrdil a Rudolfu Herzlíkovi přidal rok vězení navíc.
Jiří Gráf byl pro dobré chování 7. září 1989 propuštěn s podmínkou na zbytek vyměřeného trestu. Na jeho případ se vztahovala nová amnestie prezidenta Václava Havla z 16. února 1990. Rudolf Herzlík se jí ale nedočkal, prezident mu ji zamítl. Pro dobré chování byl však v první polovině 90. let přeřazen do mírnější nápravné skupiny. Jednou za čas ho dokonce propustili z vězení na víkend k rodině, mohl například jet na svatbu své dcery. Svobody se dočkal po osmi letech vězení, 6. března 1996 byl podmíněně propuštěn.
Zdroje: seznamzpravy.cz | magazin.pametnaroda.cz | hlidacipes.org
