Článek
Mnohokrát jsem řešila, jak vybrat dobrou školu pro své děti. Někdy se mi to totiž nepodařilo. Nechtěla jsem velkou sídlištní školu, jedou tam drogy a šikana. Tak syn chodil na malou vesnickou, šikana tam jela též. Drogy asi ne, byl to první stupeň. Ale stejně. Zároveň se zkušenostmi i stárnu: nezdá se mi důležité, co děti umí, ale jak se cítí; jestli mají chuť objevovat, jestli je něco zaujme.
Včera jsem četla zajímavý článek Barbory Havlové na denik.cz o tom, jak připravit dítě do školy. V podstatě šlo o rozpor mezi tím, co si rodiče myslí, že bude dítě potřebovat, a tím, co prý opravdu ve škole potřebuje. Článek odkazuje na studii jedné kanadské univerzity, podle které mají děti zvládat toto: Kreativitu, flexibilitu, sebekontrolu a disciplínu. Protože mám dva starší syny už odrostlé a nejmladší bude po prázninách nastupovat do první třídy, přemýšlela jsem o textu hodně. Máme prý s dětmi trénovat exekutivní funkce. Hrozný název. Dovolím si nyní z článku citovat, co paní autorka píše:
„Flexibilita je pro nástup do školy velice důležitou vlastností. Mění se prostředí, spolužáci, kamarádi, učitelé i systém dne. „Syn měl s přizpůsobením se novému tempu problém. Přišlo najednou hodně změn. Brzy začaly chodit poznámky, že je pomalý,“ vypráví Klára. „Podle paní učitelky měl problém se přizpůsobit. Když se přecházelo na jinou činnost, chtěl si dodělat to svoje. Pak zase nestíhal další práci a už měl rozhozený celý den,“ popisuje maminka synovy potíže.“
A napadlo mě, jestli je tohle pravda, nebo si to někdo vycucal z prstu. Že by učitelka psala prvňáčkovi poznámky za to, že je pomalý? To si někdo dělá srandu. Studii samotnou jsem nečetla, ale popisovaný případ se mi nezdá…
Kdyby se podobná záležitost stala mému dítěti, určitě bych to nevnímala jako jeho chybu. Učitelky prvňáčků moc dobře vědí, že pracují s dětmi v úplně novém prostředí a jiným způsobem, než byla školka, a mají pro ně pochopení. Paní v článku píše, že syn měl rozhozený celý den. Z čeho? Že nestihl jednu činnost a před přechodem ke druhé ji chtěl dokončit? To je naopak znak vyspělosti dítěte.
V závěru článku je uvedeno, že „Disciplínu zase snadno natrénujete během her jako Cukr, káva, limonáda nebo piškvorky.“ Jakou disciplínu? Aby dítě na povel zmrzlo, nebo aby hrálo do zblbnutí piškvorky, i když je to nebaví? Svět je fakt divný. Já bych takovou školu pro své děti nechtěla. V článku se píše i o tom, že děti mají být kreativní. Disciplinace dítěte kreativitu zabíjí. Popisovaný případ chlapečka, který chtěl dokončit nestihnutou práci, je jasným důkazem. Sám tvořil, sám se rozhodl dokončit. Bude mu učitelka trhat sešit od ruky?
A jakou školu bych pro děti tedy chtěla? Rozhodně ne takovou, co vyžaduje po prvňáčcích disciplínu, sebeovládání a exekutivní funkce. Nejlíp se děti učí nápodobou, hrou a zábavou. Klidně můžou běhat po třídě a hledat písmenka pro sestavení slov. Nebo ležet na koberci a počítat si kuličky. Nebo cvičit jógu a povídat si při tom o zvířátkách. V první třídě jde o pohodu, která navodí celkový vztah ke škole. To není olympiáda, kde musíte drsným odříkáním dosahovat vrcholových výsledků.
Aby ve škole vzniklo příjemné prostředí, je potřeba mít paní učitelku s laskavým srdcem a malý počet dětí ve třídě. Tak, aby její laskavé srdce mohlo všechny „její“ prvňáčky pojmout. I bez exekutivních funkcí.
