Článek
Do té jsme ovšem nedostali víza a tak padla volba na Írán. V té době (rok 2009) to byla ideálně země pro začínající cestovatele. A možná vás to překvapí, ale i pro sólo cestující ženy. Írán jsem si zamilovala, takže jsem v něm strávila ty Vánoce rovnou dvoje a k tomu ještě jedno léto. A byla jsem skálopevně přesvědčená o tom, že mě moje cestovatelské srdce a duše potáhne už navždy „orientálním“ směrem.
Zároveň mě začalo celkem bavit cestovat sama. Ale když se kamarádi rozhodli pro cestu do Uzbekistánu, neodolala jsem (i když to v srpnu byl vážně špatný nápad). Ale nakonec jsem se nechala přesvědčit a vyzkoušela i jiné kouty světa. A opět se zamilovala. Tentokrát do Skandinávie…
Než jsem v roce 2016 narazila na inzerát, že parta šílenců s obytnou Avií z roku 1974 hledá lidi do posádky na výpravu po Jižní Americe, měla už jsem pár zajímavých cest za sebou, velké sny před sebou a v hlavě plno motivačních citátů z cestovatelských přednášek (které ve finále stejně nejlépe shrnul Dan Přibáň na přednášce po jeho filmu Trabantem až na konec světa na prosté: "Tak k*** jeď!").
Teď bych asi měla napsat něco o tom, jak jsem ani vteřinu neváhala a jela. Realita je taková, že jsem váhala snad týden, bála se, že jsem svoji šanci prošvihla. Dala jsem si ale dohromady všechna pro a proti a došla k závěru, že pokud odjedu, je možnost, že toho budu litovat. Pokud ale neodjedu, budu toho litovat určitě.
A tak jsem začátkem ledna 2017 seděla ve vlaku do Ostravy, ze které jsme startovali na jihoamerickou cestu, klepala se, brečela a možná jsem i v koutku duše doufala, že mě někdo zastaví. Nebo něco. Třeba závěje a zamrzlé cederomy… Nezastavil.
4 měsíce na palubě obytné Avie A30 spolu s dalšími osmi lidmi, o dost jiný level cestování, než na který jsem byla zvyklá. Uruguay, Argentina, Chile, Bolivie, Peru, Ekvádor, Kolumbie.
Měla jsem s sebou foťák, kameru a cestovní deník. Popsala jsem ho kompletně. Jen asi tak polovinu mám problém přečíst. Proč? Zkoušeli jste někdy psát v jedoucí Avii?
O 7 let později se tyhle deníkové zápisy staly podkladem pro knihu, na kterou už brzo narazíte v knihkupectvích. A protože i psaní a vydavatelský proces byla pořádná jízda, možná se o tom časem taky rozepíšu.
