Článek
Pokud byli během druhé světové války vězni po výslechu gestapem sídlícím v Brně v budově Právnické fakulty Masarykovy univerzity a rychlém soudu tamtéž shledáni vinnými, zpravidla vedla jejich cesta buď do koncentračních táborů, nebo rovnou na popravu. Ta se vykonávala nejčastěji ještě tentýž den.
Právnická fakulta MU se během války změnila na ústředí gestapa pro Moravu.
Jako poslední vězení a místo popravy zvolila nacistická mašinérie logicky ani ne 1 kilometr vzdálené Kounicovy koleje, které do té doby sloužily jako moderní ubytování studentů brněnských vysokých škol. Stavba byla dokončena necelých deset let před válkou a v té době poskytovala vysoký komfort v podobě dvoulůžkových pokojů a moderního zázemí.
Po vyklizení kolejí, které probíhalo od 17.11. do 31.12. 1939, tu začala od 1.1.1940 fungovat poslední stanice do „nenávratna“. Během prvního stanného práva v roce 1940 se popravovalo na zahradě kolejí - a to jak zastřelením, tak i oběšením. Traduje se, že na popravy chodili Němci jako do divadla a prý se na ně dokonce prodávaly vstupenky po 3 markách za osobu.
Kounicovy koleje dnes
Ještě týž den byla pak těla popravených odvážena do brněnského krematoria, díky jehož inventárním knihám se po válce mohly sestavit seznamy většiny obětí. Záznamy z gestapa byly z velké většiny na konci války záměrně zničeny, pálily se prý přímo před jeho budovou.
Popravených bylo dle seznamů na 700, ale patrně šlo až o 1000 osob. Nebyli to jen Češi, Moravané či Slováci, doloženi jsou i vězni z Nového Zélandu, Anglie, Francie, Ruska a Ukrajiny.
Památky na ně se nacházely ještě před patnácti lety, kdy probíhala generální rekonstrukce kolejí. Na zadních stranách skříní, mezi parketami nebo za obložením zdí se našly krátké vzkazy, špačky tužek, ale i zakázané nožíky - rybičky. Některé z nich jsou dnes vystaveny, i s ručně malovanými kartami, šachovými figurkami z chleba nebo dalšími památkami, v malé muzejní expozici. Ta je umístěna přímo v objektu kolejí a pro zájemce je po předchozí domluvě zdarma přístupná.
Expozice k válečné minulosti Kounicových kolejí
Při druhém stanném právu po atentátu na zastupujícího říšského protektora se celá mašinerie ještě zrychlila. Kromě vězňů, kterých v bývalých 2lůžkových pokojích bývalo až 6, musely být dostavěny další baráky přímo na zahradě. V té době se popraviště přeneslo do vnitřního dvora, ale na způsobu smrti se nic neměnilo - opět se věšelo a střílelo - tentokrát ironicky přímo pod freskou sv. Václava s prosbou „Nedej zhynouti nám, ni budoucím.“
Kamenné pilony na nádvoří dodnes označují místa, kde stály šibenice
S blížícím se koncem války se od ledna 1945 objevil fenomén poprav partyzánů a jejich pomocníků. Pro ně vymyslel někdejší lékař od sv. Anny efektivnější a na munici méně „náročný“ způsob - v prostoru tzv. „písečku“ byli popravováni jednou ranou do týla.
Mezi nimi byl i nejmladší z popravených - teprve 10letý Miloš Prudil, syn lesního dělníka z hájenky Karlov u Prosetína, který byl spolu s otcem a matkou odsouzen za pomoc partyzánům a zastřelen v dubnu 1945.
Památné místo v prostorách popraviště „píseček“ v Kounicových kolejích
S koncem války v Brně souvisí i jedna, neprávem téměř zapomenutá událost - atentát na Augusta Gölzera, vysokého úředníka SS, který provedli 7. února 1945 dva mladí Češi - bratranci Vladimír Blažka a Alois Bauer.
Ti se večer vydali za Gölzerem a jeho ženou a těsně před vchodem do jeho bydliště - na dnešní Nerudově ulici č. 14 - na něj čtyřikrát vypálili z pistole. Štěstí měli až při poslední ráně. Stopa po jedné z odražených kulek je dodnes patrná vedle vchodových dveří.
Postřelený SS důstojník, kterého manželka duchaplně vtáhla do domu, byl převezen do nemocnice na Žlutém kopci, kde byl sice operován, ale ještě během noci zemřel.
Pětipatrový činžovní dům v Nerudově ulici 14 se stal svědkem atentátu na SS důstojníka
Gestapo se sice snažilo celou věc utajit, ale o to usilovněji se pátralo po útočnících. Vinou jednoho ze zatčených odbojářů ze skupiny Předvoj byli atentátníci během března 1945 zadrženi a po rychlém soudu odsouzeni k smrti.
Během vyšetřování se navíc provalilo, že původním cílem atentátu měl být nechvalně proslulý kriminální rada Gestapa Otto Koslowsky, „proslavený“ svými krutými metodami výslechů. Právě on si vymínil, že Blažka a Bauera osobně popraví. Stalo se tak pouhých 12 dnů před osvobozením Brna na dvoře Kounicových kolejí v místě tzv. „písečku“.
Dodnes není jasné, kdo celý atentát naplánoval, obstaral zbraň a vytipoval oběť. Zatímco atentát na říšského zastupujícího protektora Reinharda Heydricha v roce 1942 je poměrně dobře zmapovaný a dodnes se udržuje v obecném povědomí, pozadí brněnského atentátu je obestřeno tajemstvím a dokonce - byť šlo v případě Blažka a Bauera o mladé muže levicového smýšlení - se k nim nehlásili ani komunisté.
Už 14.3. od 15 hodin proběhne v Kounicových kolejích pietní shromáždění k 85. výročí okupace Československa.
Za umožnění vstupu do památníku Kounicových kolejí a řadu cenných informací děkuji MUDr. Aleně Hejlové.
Pro další informace:
