Článek
Je otázkou, zda by se z Mikuláše Černáka, obyčejného kluka z vesničky Telgart v podhůří Nízkých Tater, stal jeden z největších mafiánů slovenských polistopadových časů, nebýt změny režimu. Tehdy mu bylo jen lehce přes dvacet a možná by strávil celý život na volantem autobusu, jako melouch by známým opravoval auta a s manželkou by trávil obyčejný socialistický život.
Jenže přišla velká politická změna a Miki vycítil příležitost. Nejprve to začalo nenápadně, založil si stavební firmu a navíc bezpečnostní službu Security 3. Do ní najal několik ostrých hochů a pomalu začal vydělávat na „ochraně“ podnikatelů z okolí. Odtud už byl jen krůček k první vraždě konkurenta.
Postupně si „hodný hoch“ Mikuláš vybudoval pověst toho, který dovede dalším zločincům za patřičnou úplatu odstranit z cesty „problémy“. Jeho moc i krutost rostla, postupně se ho začalo bát celé střední Slovensko. Pověstným se stal jeho chov tygrů, o kterém si konkurenti šeptali, že si je pořídil nejen jako domácí mazlíčky, ale i schopné „likvidátory“ důkazů.
To se sice nikdy nepotvrdilo, těla konkurentů spíš mizela v horách, pokud se Černák nerozhodl ke spektakulárnímu umístění hlavy bývalého policisty na kapotu auta a ještě ji nechal „ozdobit“ čepicí od uniformy. Mělo to být varování, aby se mu nikdo nepokoušel plést do jeho kšeftů. Rád se chlubil třeba fotkou, na které pózoval s tehdejším slovenským premiérem Vladimírem Mečiarem.
Svým okázalým životním stylem i vlastnictvím nočních klubů připomínal Mikuláš Černák pro změnu jiného devadesátkového „výlupka“ z Prahy - Ivana Jonáka.
Pověstným se stala zvlášť jeho oslava 31. narozenin, kde se sešli snad všichni jeho spolupracovníci i konkurenti a natáčela ji i televize. Jenže pak začalo být zle. K moci přišel po Vladimíru Mečiarovi demokrat Mikuláš Dzurinda a s ním jiné časy, které mafiánům už tolik nepřály.
Na Mikuláše Černáka byl vydán zatykač a on cítil, že by se k němu štěstí mohlo otočit zády. Proto se sám přišel v doprovodu právníka a televizního štábu vydat na policii. V první fázi se mu podařilo prokázat nemnoho a brzy vyšel ven na podmínku. Jenže pak se choval neurvale ve frontě na sjezdovku, kde předběhl a napadl několik dalších lyžařů. K jeho smůle byl mezi nimi i premiér Dzurinda, který na něj podal žalobu.
Výsledkem byl Černákův návrat do vězení, což se ukázalo jako klíčové. Jeho parťáci a posléze i on se rozhodli spolupracovat s policií. Za 7 prokázaných vražd dostal doživotí, ze kterého už má odsezeno 26 let. Od roku 2015, kdy začal víc odhalovat ze svých devadesátkových „kšeftů“, už se ví celkem o 30 vraždách, na kterých se podílel - ať už osobně nebo prostřednictvím „svých“ lidí.
Letos na jaře se rozběhl proces, při kterém by mohl být Mikuláš Černák podmínečně propuštěný. Zatím je odročený a čeká se na odborné posudky, zda je napravený a schopný zařadit se do běžného života. Podle svých slov by chtěl podnikat v cestovním ruchu a také se věnovat prevenci kriminality.
O jeho životě byl natočen dvoudílný film MIKI. První část bude k vidění do konce prázdnin i v našich kinech, druhá by se měla objevit po novém roce.
Scénárista Miro Šifra, který má za sebou třeba seriály Rédl, Zrádci nebo Kriminálka Staré mesto, se s Černákem osobně sešel a má za sebou hodiny rozhovorů jak s ním, tak i s dalšími osobami, ať už z řad zločinců či policistů. Jeho cílem nebyla oslava Mikiho, ale spíš snaha pochopit, jak se z „hodného chlapce“, který se vzorně staral o maminku a chodil do kostela, mohl stát symbol čirého zla.
Do hlavní role obsadil režisér Jakub Kroner totálního hereckého chameleona Milana Ondríka, který už má za sebou role i v u nás známých filmech, mj. Veterán, Úsvit, Bourák či v seriálu Marie Terezie. Svojí sportovní postavu musel „přiobléct“ kily navíc, aby se co nejvíc opticky podobal Černákovi, ale mrazivá je spíš jeho transformace „do hlavy“ nechvalně proslulého kriminálníka, který toužil po moci a respektu za jakoukoliv - byť i nejvyšší cenu.
Obrovský kus práce odvedli autoři kostýmů a výpravy, kteří doslova znovu stvořili devadesátky do detailů tak, jak si je pamětníci uložili v mysli. Mimochodem, autorkou kostýmů je bývalá stylistka slovenské prezidentky Zuzany Čaputové Sandra Žigová, která přiznala, že řadu oblečení z 90. let sehnala v Praze nebo ve Vídni ve specializovaných vintage obchodech, ale i v barrandovském fundusu. Celkem bylo do obou dílů filmu potřeba 800 modelů, z toho 120 jen pro hlavní postavu. Některé ikonické kousky známé z fotografií a TV záběrů Černáka se ale musely ušít znovu.
Kromě dvoudílného filmu by měla časem k divákům dorazit i TV minisérie o 4 dílech, kde budou i další, ve filmech nepoužité scény.
Pro další informace:
