Článek
Smaženice, rizoto, vepřové na houbách, bramboračka… sami můžete doplnit ještě spoustu svých zamilovaných receptů. Najdou se ale i tací, kterým houby prostě nevoní a okázale je ve svém jídelníčku ignorují.
Patřil k nim donedávna i můj syn mladšího školního věku. Sníst houbu pro něj představovalo ekvivalent středověkého mučení kombinovaného s trháním zubu moudrosti.
Změna přišla v momentě, kdy nás „adoptovala“ houbařka tělem i duší. Občas s ní vyrážíme do lesa jen tak na procházku a ona tu a tam odskočí do mlází, aby se vynořila s hotovým pokladem. Ostatně, už jste se s ní mohli seznámit: Nejvzácnější houbařský úlovek se může nálezci pořádně prodražit - Seznam Médium
Jestli nic jiného, tak syn teď díky ní perfektně rozezná asi tři druhy hub. Zvlášť si zamiloval bedly. Navíc dostal tip od další sousedky na jejich rychlou úpravu - stačí rozehřát na pánvičce kousek másla, klobouk lehce zploštit, posypat ho kmínem a umístit na pánvičku a zprudka opéct po obou stranách. Solí se až nakonec.
S přirozenou skepsí jsem čekala, že si „zobne“ a zbytek odsune i s talířem. Světe div se, celý klobouk v něm zmizel, že jsem málem ani neochutnala. Bylo to výborné a už teď se těšíme na repete.
Pravda, pravověrný houbař si při pohledu na bedlu pomyslí něco o „lesním odpadu“ a raději se vydá někam dál, kde rostou ty pravé hříbky nebo jiné lesní laskominy.
Onehdá jsme se s výše zmíněnou kamarádkou vydaly jen tak vyvenčit psy, a bude-li možnost, stavit se v lesním baru na jedno čerstvě čepované. Nebývá to často, spíš se tam najdou důmyslně pod zemí ukryté plechovky s alko i nealko nápoji a sem tam něco na zub pro mlsné děti.
Tentokrát se samoobslužně točilo, což přitáhlo pejskaře ze široka daleka. A tak jsem se s našimi hafany „uklidila“ kus dál do lesa. Než se kamarádka vrátila, seděla jsem na kládách a dýchala zhluboka krásnou „houbovou“ vůni. Netušila jsem, že ona cestou k pípě a od ní objevila hned několik parádních „babek“, tak akorát do smaženice.
Chvíli před tím jsme se smály společné známé, že houbovou nadílku nesla z lesa jen tak v tričku, teď jsme si samy lámaly hlavu, jak houby odnést. Košík psí ani proutěný jsme u sebe neměly, tak jsme to vyřešily ekologicky - do prázdných půllitrů jsme sesbíraly celou rodinku a ještě jsme si pochvalovaly, že to bude „polepšená“ večeře.
I když - kdo je pravověrný houbař, asi by nás upozornil, že houby a alkohol se zrovna dvakrát nemusí.
A v čem si z lesa nebo z louky odnášíte náhodné nálezy vy?
