Článek
Dnes už sice není úplnou periférií, jako před sto lety, kdy se připojila k Velkému Brnu, ale pořád - procházíte-li místními ulicemi - je vám jasné, že se tu žije trochu jinak než v centru. Pomaleji a spíš po sousedsku, ať už to znamená cokoliv.
První zmínka o vsi Husovice sahá až do roku 1264. S pozdějším kazatelem Janem z Husince tedy nemá její jméno nic společného. Podle jedné z teorií se ale opravdu mohla jmenovat po Husovi, pravděpodobně nižším zemanovi, který ji založil a dal jí i své jméno Husice ("patřící Husovi"). Obec těžila ze svého přímého sousedství s řekou Svitavou, na které byly vybudované mlýny. Patřily k ní i bohaté dvory, které se měly časem dostat do majetku zábrdovického kláštera (dnes Vojenská nemocnice v Brně).
Tím ovšem k sobě přitáhly pozornost husitů, kteří nechráněnou obec vyplenili. To se ostatně opakovalo i při výpadech Matyáše Korvína na Moravu za vlády Jiřího z Poděbrad a také při obléhání Brna Švédy během 30leté války.
Jeden z posledních, typických husovických domků, který ještě neprošel přestavbou, na rozdíl od svých sousedů.
Během 19. století se Husovice začaly pomalu měnit ze zemědělské vesnice na ulicovou zástavbu menších domků, kde žily rodiny dělníků z brněnských textilek a dalších nedalekých továren v Židenicích. Nechyběli ani drobní řemeslníci a sem tam nějaký koloniál. Za sportem se chodilo do místní Sokolovny a Orlovny, za zábavou se muselo do nedalekého Dělnického domu v sousedních Zábrdovicích.
V té době se začaly Husovice pomalu dělit na „lepší“ část kolem náměstí a kostela Neposkvrněného Srdce Páně a na „chudší“, která vznikla v lokalitě bývalé pískovny zvané Písečník. Dnes jsou obě části opticky odděleny novější výstavbou a velkým městským okruhem.
Původní dělnické domky jsou po přestavbách k nepoznání
Z původní obce o několika stech obyvatelích se na začátku 20. století stalo městečko o cca 7.000 občanech. Podmínkou k oficiálnímu povýšení mezi města ovšem bylo, aby měly Husovice vlastní kostel a farnost. Proto vznikl plán vystavět kostel Božského srdce Ježíšova. Do čela nově vzniklé Kostelní jednoty se v roce 1896 postavil kněz František Venhuda, který měl už podobnou zkušenost ze svého dřívějšího působiště.
Rodák z Chvalkovic na Vyškovsku totiž z pověření sarajevského arcibiskupa dohlížel už na stavbu kostela v Sarajevském Poli, takže všechny své postřehy mohl uplatnit i v Husovicích, kam byl přeložen v roce 1894. Autorem projektu se stal profesor české c. k. průmyslové školy v Brně Karel Hugo Kepka, který původně navrhl velkolepou novorománskou baziliku se třemi loděmi, dvěma věžemi a nepřehlédnutelnou kupolí nad křížením.
Projekt to byl nádherný, inspirovaný bazilikou ve francouzském Paray-le-Monial. Měl jedinou chybu - byl absolutně mimo finanční možnosti husovické kostelní jednoty.
Farní dům na Tomkově náměstí
Proto se muselo začít znovu. Tentokrát si vzal Kepka inspiraci z Venhudova sarajevského kostela. Ve výsledku vznikl odlehčený korpus s jednou hlavní věží a čtyřmi postranními, impozantním hlavním vstupem a secesními i byzantskými prvky.
Až po schvální projektu a začátku prací v roce 1906 se ale ukázalo, že místo nebylo vybráno zrovna nejšťastněji. Při hloubení základů narazili dělníci na nepevné podloží. Když se snažili dostat hlouběji, prokopali se na úroveň říční vody, která se provalila do základů. Tím se celá stavba výrazně prodražila. Nijak nepomohl ani příkaz stavebního úřadu, aby původně plánované točité schodiště bylo změněno na přímé.
Ačkoliv se podařilo kostel vysvětit už 5. června 1910, s jeho vybavením se muselo poměrně dlouho počkat. Dluh ze stavby se podařilo uhradit až po 11 letech, hlavně zásluhou dvou státních subvencí.
Husovický kostel vystavěný mezi lety 1906 -10.
V roce 1912 získaly Husovice konečně status města, ovšem v souvislosti s 1. světovou válkou a následným vznikem republiky přišel plán na slučování obcí kolem měst do větších celků.
Vznikla tak nejen Velká Praha (1921), ale ještě před ní Velké Brno (1919). Jeho součástí se staly i Husovice coby samostatná čtvrť, stejně jako mj. Královo Pole, Juliánov, Kohoutovice, Vejvanovice (dnes Ivanovice), Žabovřesky či Horní a Dolní Heršpice.
Celkem se Brno rozšířilo o 23 obcí a počet obyvatel mu vzrostl na bezmála 222.000, což jej řadilo na druhé místo v Československu. Pro srovnání, Praha si polepšila spojením s okolními obcemi v roce 1921 na cca 677.000, kdežto poválečná Bratislava měla pouhých 93.000 obyvatel.
Husovice zároveň dostaly i vlastní českou reálnou školu, která začínala v provizorních prostorách bývalé německé reálky. V roce 1927 se její status změnil na gymnázium, které po přestěhování do nových prostor působí dodnes.
Husovický park prochází momentálně další fází rekonstrukce
S Husovicemi je spojeno i několik významných jmen osobností, které se tu narodily. Jedním z nich je básník František Halas, kterého připomíná pamětní deska v parčíku před kostelem obsahující nejen jeho životopis, ale i jednu z jeho básní.
Další slavná rodačka pro změnu dostala nedávno park vlastní, který od loňského května zdobí i její socha v nadživotní velikosti.
Marie Restituta Kafková jako řádová sestra
Helena Kafková měla sice v rodném listě zdejší Dukelskou ulici č. 27, ale sama si z ní asi moc nepamatovala. Její rodina se i s dvouletou Helenkou rozhodla přestěhovat v roce 1896 zpátky do Vídně, odkud pár let předtím do Husovic přišla. Uživit sedm krků a rodiče, to už chtělo něco se ohánět, proto si nejspíš otec profesí švec sliboval od hlavního města Rakouska-Uherska větší odbytiště pro svoje výrobky.
O Helenině mládí je známo jen pár střípků. Po ukončení školy ve Vídni-Brigitenau si vydělávala jako služebná a kuchařka, dokonce působila dva roky coby trafikantka. Rok před začátkem války dostala místo ošetřovatelky v městské nemocnici ve Vídni-Lainzi, kde se denně potkávala se členkami Kongregace sester III. řádu sv. Františka zvanými Harmannky, podle sídla jejich kláštera.
Už opravená část parku je oblíbeným místem i pro družinu z nedaleké základní školy.
Devatenáctiletou Helenu poslání sester oslovilo a o rok později sama do kongregace vstoupila. Zde také přijala řádové jméno Marie Restituta (Obnovená). Od roku 1919 začala jako už zkušená zdravotní sestra pracovat na operačním sále a během víc než dvaceti let v nemocnici v Mödlingu se stala uznávanou autoritou.
Proto si také troufla vzepřít se po obsazení Rakouska a jeho připojení k Říši nařízení, že do pokojů nového křídla nemocnice nemají být zavěšeny kříže. Nacistický režim se totiž s vírou míjel téměř ve všech směrech, zvlášť v úctě k lidskému životu.
Marie Restituta byla jediná, která osobně zavěsila kříže všude, ale od té doby byla pod drobnohledem kolegů. Záminkou pro její zatčení se stalo udání lékaře-příslušníka SS, který měl v jejím odpadkovém koši najít průklepový papír s hanlivou básní na hitlerovské Německo.
Gestapo způsobilo pořádný rozruch, když si pro ctihodnou sestru přišlo přímo na operační sál a odvedlo ji od rozdělané práce. Ačkoliv nebylo prokázáno, že právě ona mohla být autorkou veršů, přesto si vysloužila obvinění z velezrady a 13 měsíců vazby, než soud vyřkl skandální rozsudek - trest smrti.
Pohled na park Marie Restituty od Provazníkovy ulice
Během 5 měsíců, které prožila v cele smrti, přicházely nejen z Vatikánu, ale z celého světa žádosti o milost. Ovšem vedoucí hlavní kanceláře NSDAP a pravá ruka Adolfa Hitlera Martin Bormann je měl všechny smést ze stolu s odůvodněním, že její poprava musí být důrazným odstrašujícím příkladem, aby si nikdo nedovolil snižovat význam budování Říše.
Podle svědectví přeživších spoluvězeňkyň byla Marie Restituta celou dobu nejen mimořádně statečná, ale naopak poskytovala útěchu a rady ostatním a dělila se s nimi o skromné příděly jídla. Některé dokonce obrátila svým příkladem i na víru.
Její pozemský život se naplnil 30. 3. 1943, kdy byla ve Vídni popravena gilotinou. Stala se jedinou řeholnicí, která tak zemřela během války v německy mluvících zemích.
Od roku 1988 běžel proces jejího blahořečení, který vyvrcholil o deset let později ve Vídni při návštěvě papeže Jana Pavla II. Zda se dočká i pocty nejvyšší, tedy svatořečení, to zatím není jisté.
Každopádně její rodné Husovice na ní vzpomínají a kromě parku v místě někdejšího husovického hřbitova zrušeného už počátkem 60. let minulého století, má na svém rodném domě umístěnou pamětní desku.
Kostel blahoslavené Marie Restituty v Brně-Lesné
Do třetice je v Brně ještě jedna připomínka slavné husovické rodačky stojící v nedaleké čtvrti Lesná. Přímo nad Čertovou roklí tu vyrostl moderní kostel od architekta Marka Jana Štěpána zasvěcený právě blahoslavené Marii Restitutě Kafkové, který byl vysvěcen v roce 2020.
Pro další informace:
