Článek
Její osud byl možná ještě dramatičtější než ten, který dovedl oba její bratry k útěku za železnou oponu a k životu v Americe. Jejich hrdinství se počítalo na měsíce, její na desetiletí.
Zdena se narodila v Praze 7. 11. 1933, přesně 16 let poté, kdy se v Rusku spustil první komunistický převrat na světě. A jakoby tohle datum poznamenalo i většinu jejího života, bohužel nijak šťastně.
Na rozdíl od živých a pohyblivých kluků měla Zdena mnohem náročnější a bolestivější dětství. Kvůli vrozené vadě nohou ji čekalo bezmála osm let na ortopedickém oddělení na Karlově náměstí, kde musela dohromady absolvovat 16 operací. Ačkoliv to původně vypadalo, že nikdy nebude chodit, nakonec to v 11 letech překonala a postavila se na vlastní nohy. Nejspíš už se u ní tenkrát projevila mašínovská nezlomnost, která jí ještě často v životě pomohla.
Po zatčení rodičů gestapem reálně hrozilo, že skončí - na rozdíl od bratrů, kteří měli jít na převýchovu do Říše - jako mrzáček špatně. Nové Německo uznávalo jen zdravím kypící mládí, pro ostatní bylo „konečné řešení“, třeba injekcí s jedem. Zdeně doslova zachránila život babička Emma Nováková, která si bezvadnou němčinou dokázala vyjednat, že všechna tři vnoučata bude vychovávat výhradně ona.
Po válce žila Zdena s babičkou v Jeseníku, vystudovala reálné gymnázium a poté i Vyšší zdravotnickou školu. Stihla to těsně před dramatickým odchodem bratrů z Československa.
Zdena, její maminka i strýc Ctibor Novák byli okamžitě po útěku Mašínů zatčeni. Zdeně nebylo co dokazovat - o ničem nevěděla a nezlomil ji ani několikaměsíční pobyt na samotce, proto ji komunisté museli na jaře 1954 pustit.
Maminka i strýc byli následně odsouzeni ve vykonstruovaném procesu k drakonickým trestům - Ctibor dostal trest smrti, maminka sice „jen“ 25 let vězení, ale vzhledem k neléčenému onkologickému onemocnění už ani ona brány vězení neopustila živá. Oba byli pohřbeni do hromadných hrobů na Ďáblickém hřbitově, kde je Zdena po velkém úsilí našla a nechala pietně pochovat. Mezitím byla víc než 10 let soustavně sledována Státní bezpečností (StB), která jí umožnila jen podřadné zaměstnání v pozici myčky laboratorního skla.
Se svými bratry, kteří se usadili v USA, mohla být pouze v písemném styku. Poprvé se viděli až po listopadu 1989, a to výhradně za hranicemi. Ctirad i Josef se rozhodli, že dokud se Československo nevypořádá definitivně s komunismem a komunisty, nevrátí se do něj - což Radek dodržel až do své smrti v roce 2011 a Josef dodnes.
Zdena a Josef u německého Waldova, kde v roce 1953 zůstal zraněný Václav Švéda, později bohužel popravený komunisty.
V novém miléniu se Zdena Mašínová pustila i do politiky - stala se členkou Klubu angažovaných nestraníků, a dokonce kandidovala do Evropského parlamentu. V Olomouci se aktivně účastnila i protestů proti Andreji Babišovi a komunistům.
Zdena se nikdy nevzdala - po docílení rehabilitace své maminky se pustila se státní mašinerií do boje o rodinný statek v Lošanech u Kolína, odkud pocházel její otec a ukradli jej komunisté.
Po náročných a zdlouhavých peripetiích se jí podařilo zničený statek získat zpět a vloni v něm otevřela Památník tří odbojů, který důstojně připomíná jak jejího otce, tak i bratry.
Aktuální podoba lošanského statku, kde je dnes Muzeum tří odbojů
Pro mne je Zdena největší hrdinkou z celé rodiny, vypila si pohár komunistické zloby až do dna, a přece na život nezahořkla. Jsem ráda, že po řadě ocenění se jí letos dostane i toho nejvyššího od prezidenta republiky. Když se jí ptali, zda jí nevadí převzít cenu z rukou bývalého komunisty, připomněla, že Petr Pavel si svoji minulost už bohatou měrou „odpracoval“ pro demokratickou Českou republiku.
Všechno nejlepší, paní Zdeno!
Zdroje:
