Článek
Velkou průřezovou výstavu Baroko v Bavorsku a Čechách hostí ještě do 8. května 2024 historická budova Národního muzea v Praze, kam se většina exponátů přesunula z loňské části výstavy v Domě bavorských dějin v Řezně.
Celá výstava je rozdělena na čtyři tematické celky. Začíná poněkud pochmurnou atmosférou, která v Čechách zavládla po bitvě na Bílé hoře, útěku „zimního krále“ Fridricha Falckého a návratem Habsburků na český trůn.
Dobová obrazová „reportáž“ o popravě 27 odsouzených, která se odehrála v Praze v roce 1621
Následujících 30 let si sice z dějepisu pamatujeme jako permanentní válku mezi katolíky a protestanty, ale neznamená to, že by se bojovalo pořád a po celé Evropě.
V úvodu nás čeká kromě výpravného obrazu s detailními scénami z popravy 27 vzbouřenců proti císaři na Staroměstském náměstí i zrušený (rozřezaný) Rudolfův majestát, koňská hlava či výlet do zámoří.
Další část výstavy je věnována tématu duchovního života, prvních i posledních věcí člověka a vnímání jeho samého ve společenství dalších lidí. Krásným dokladem jsou třeba šaty pro sošku Panny Marie vyrobené z bohatě zdobené svatební róby Marie Anny hraběnky Deymové nebo oltářní obraz zaplacený lékárníkem Lochmairem, v jehož spodní části je vyobrazen on sám s celou rodinou. Prostě dotyčný zaplatil pro spásu duší svých blízkých do kostela obraz, jehož součástí bylo „family photo“, které se nám dochovalo přes všechna staletí.
Detail z oltářního obrazu Archanděl Michael potírá ďábla - rodina lékárníka Lochmaira - vlevo osobně donátor, vpravo jeho žena a tři dcery
V této části výstavy jsou shromážděny vůbec důkazy, že lidé nezapomínali kromě všedních starostí ani na svou duši. Ostatně, věřit na věci mimo prosté vnímání a modlit se patřilo k jejich každodennímu životu, stejně jako jíst, dýchat či mluvit. Ne nadarmo jde o dobu, kdy jak na katolické tak i protestantské straně vznikají nejzajímavější artefakty a stavby - se všudypřítomným „memento mori“.
Kdo chtěl dostat zakázku na morový sloup, oltář nebo rovnou celý kostel, musel investorům nejdřív ukázat jeho dřevěný či sádrový model - předchůdce dnešních 3D
Smrt byla ostatně „všední“ záležitostí a lidé se jejímu zpřítomnění nijak nevyhýbali ani ji nevytěsňovali, jak to máme ve zvyku dnes. I díky tomu je součástí výstavy pro někoho možná šokující náhrobek zobrazující napůl lidské tělo - napůl kostru.
Příjemnější upomínkou na věci mezi nebem a zemí je Pražské jezulátko. Zázračnou sošku věnovala bosým karmelitánům v roce 1628 Polyxena z Lobkovic, která ji získala jako svatební dar od své matky - španělské šlechtičny Marie Manrique de Lara. O jejím pozitivním působení byla Polyxena hluboce přesvědčena, zvlášť když se po letech modliteb a dvou manželstvích dočkala ve svých 43 letech konečně jediného dítěte - vytouženého dědice rodu Lobkoviců.
Kopie Pražského Jezulátka ze slonové kosti vyrobená pro soukromé modlitby, dnes ve sbírkách Národního muzea
Baroko ale nebylo jen dobou zbožnosti symbolizované buclatými andělíčky „putti“. Naopak se lidé dokázali radovat a užívat si každé příležitosti. Divadlo, živé obrazy, vodní představení, slavnosti v moderně upravených zahradách či ohňostroje - to vše zpříjemňovalo pozemský čas našich předků.
Na pražskou část výstavy sice nebyl zapůjčený jeden z minima dochovaných exemplářů ohnivého psa (dřevěné sochy o velikosti loveckého psa, kterému z útrob vylétaly rachejtle), který byl k vidění vloni v Řezně, ale zase se můžeme pokochat třeba kostýmem Pallas Atheny z českokrumlovského zámeckého divadla nebo hudebními nástroji nezvyklých tvarů a tónů.
Barokní zámecké divadlo v Českém Krumově je světovým unikátem v počtu zachovalých kulis i kostýmů - v Národním muzeu jej zastupuje Pallas Athena
Nesmíme zapomenout ani na jezuity. Zatímco u nás se po léta tradovalo, že byli proti knihám a vzdělanosti, opak je empiricky dokázanou pravdou. Nejenže členové Tovaryšstva Ježíškova budovali školy a knihovny, ale zároveň stáli u zrodu prvního matematického muzea otevřeného pro širokou veřejnost v roce 1722 v Klementinu - dřív, než vzniklo slavné British Museum.
Ve své době šlo o mimořádnou sbírku, která se částečně dochovala v Národním technickém muzeu. Na výstavě Baroko v Bavorsku a Čechách je z ní k vidění mimo jiné unikátní mechanická želva z jezuitského matematického muzea v Klementinu.
Baroko bylo také časem nových hudebních forem a nástrojů
Nejen želva, ale třeba i pastička na blechy, kterou dámy nosily pod parukou či pod šaty, patří mezi 218 exponátů svezených ze 100 lokalit ilustrujících život v barokní periodě. Zapomeňte, že to byla doba Temna jako od Jiráska a běžte se o tom přesvědčit do Národního muzea.
Pokud chcete nasát atmosféru baroka, pusťte si filmy Králova zahradnice s Kate Winsletovou či Farinelli nebo si rovnou naplánujte výlet na některý z českých barokních skvostů, kterých nemáme málo - namátkou Buchlovice, Červený Dvůr nebo vzpomínané barokní divadlo na zámku v Českém Krumlově.
Pro další informace:
Baroko v Bavorsku a v Čechách - Národní muzeum (oficiální web s informacemi o výstavě)
Zámecké barokní divadlo - Český Krumlov (oficiální web)
