Článek
Svým životním stylem by se nový slovenský prezident měl cítit mezi liberály jako ryba ve vodě, ale rozhodl se na veřejnosti vystupovat jinak, aby si získal sympatie spíš konzervativně smýšlejících občanů.
Pellegrini politicky vyrostl v sociálně demokratické straně SMER Roberta Fica, kde stoupal od poslaneckého asistenta (2002), přes čtyřnásobného poslance, ministra školství, předsedu Národní rady a místopředsedu vlády až po předsedu vlády v roce 2018, kdy po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové nahradil právě Fica.
V té době se mu také podařilo opticky se osamostatnit, když ze SMERu vystoupil a založil vlastní, také sociálně demokratickou stranu HLAS. Do ní odvedl další nespokojené SMERáky a začal vystupovat jako sebevědomý politik, který nebude nikomu - jeho vlastními slovy - dělat „podržtašku“. Pro Fica se tím stal zrádcem, který mu bodl pomyslnou dýku do zad v momentě, kdy byl nejúspěšnější moderní slovenský politik doslova na kolenou.
Sen o svébytném politikovi se v případě Pellgriniho rozplynul v momentě, kdy se HLAS po loňských parlamentních volbách rozhodl spojit do koalice s kontroverzní národoveckou stranou SNS a právě Ficovým SMERem, byť na stole byla i možnost, kdy by HLAS mohl vytvořit vládu s dnes opozičními stranami Progresívné Slovensko a SAS.
Sídlem slovenského prezidenta je Grasalkovičův palác v centru Bratislavy
Peter Pellegrini přenechal funkci premiéra opět Robertu Ficovi a sám se „spokojil“ s rolí předsedy parlamentu. Až později se potvrdily domněnky, že cenou za koalici byla nabídka podpory při kandidatuře na prezidenta.
Tu vyhlásil Pellegrini ze své funkce předsedy Národné rady na letošní duben a byť to dlouho nevypadalo, že Fico a předseda SNS Andrej Danko svou část dohody o podpoře splní (Danko dokonce proti Pellegrinimu kandidoval na prezidenta také), nakonec oba svému elektorátu doporučili, ať jej ve 2. kole podpoří.
Výsledkem bylo vítězství nad bývalým ministrem zahraničí a dlouholetým diplomatem Ivanem Korčokem, které Peter Pellegrini završil v sobotu svou inaugurací.
Uvidíme, zda se „hodnému chlapci“, který vždy ví, co má říct, jen ne pokaždé se mu to dá věřit, podaří se ještě jednou vzepřít Ficovi a stát se suverénní hlavou státu, která se nenechá zatlačit do kouta. Pellegrini je momentálně v takové pozici, kdy by mohl překvapit i ty, co ho nevolili.
Minimálně za jednu věc si už ale rovnou zaslouží pochvalu. Pro tradiční inaugurační oběd, kam jeho předchůdci zvali lidi bez domova či seniory, se on rozhodl přizvat 15 studentů a 15 seniorů. Jejich zasedací pořádek u stolů byl sestaven tak, aby mohli komunikovat mezi sebou a hledat společná témata napříč generacemi. Jde o výrazný symbol zamýšleného sjednocování slovenské společnosti, které si dal Pellegrini za cíl.
Pokud by se mu podařilo - navzdory silně polarizované situaci mezi Slováky - alespoň částečně zahrnout příkopy neporozumění, byl by jeho prezidentský mandát navýsost úspěšný. Jen by mu v tom museli chtít pomoc i ostatní politici z obou stran názorového spektra a neházet mu klády vlastních cílů a ambicí pod nohy.
Pro kontext:
