Článek
Rodinný vztah k hlavě státu, které se podařilo odejít do emigrace a vést exilovou vládu, se stal osudným pro většinu příbuzných druhého československého prezidenta. Někteří se nevrátili, třeba jako rodina dalšího z Edvardových bratrů Bedřicha. Jeho manželka Marie a dcera z prvního manželství Jarmila byly internovány v Osvětimi, kde obě zemřely.
Jiří byl synem Václava, nejstaršího ze čtyř bratrů Benešových. Ten se stal učitelem a v podstatě prošlapal cestu ke vzdělání a k zájmu o politiku i svým mladším sourozencům, kteří se postupně narodili v druhé polovině 19. století do rodiny kožlanského rolníka Matěje Beneše.
Václav byl mluvčím učitelstva a po angažmá v České straně pokrokové a Realistické straně, kde se zasazoval o všeobecné rovné hlasovací právo, nakonec zakotvil v České straně sociálně demokratické, za kterou kandidoval i do Říšské rady v roce 1911. Kromě syna Miroslava, který padl na frontě v roce 1918, měl ještě další dva další syny - diplomata Bohuše a právě novináře Jiřího.
Jiří Beneš se narodil v roce 1898. Po absolvování gymnázia na Královských Vinohradech pracoval mezi lety 1921 - 1925 na pražském magistrátu. V roce 1925 se stal generálním tajemníkem Národní strany práce a začal působit jako redaktor Lidových novin.
Od roku 1929 vydával v národně socialistickém nakladatelství Melantrich České slovo, Telegraf a později i A Zet. V letech 1934-1936 byl jejich zpravodajem v Moskvě, odkud svému strýci prezidentovi dodával nezávislé politické i ekonomické informace. Po svém návratu pokračoval v publicistické práci, kdy vydal nejprve knihu o Sovětském svazu a poté i o nacistickém Německu. Sám už ale působil jako úředník Lidové pojišťovny.
Poprvé byl zatčen gestapem v roce 1940. Byl internován na Pankráci a při výsleších v Petschkově paláci byl dotazován především na činnost prezidenta a představitelů národně socialistické strany. Po řadě výslechů byl ale ještě propuštěn.
Pozůstatky po tajné podzemní továrně na V-1 a V-2 v bývalém táboře Dora
Podruhé byl zatčen v lednu 1943 a do května 1945 byl vězněn v německých koncentračních táborech Osvětim (Auschwitz), Buchenwald a Dora, kde byl mj. svědkem výroby „tajných zbraní“ - raket V-1 a V-2 v podzemních laboratořích. Právě od nich si Hitler sliboval, že se mu podaří zvrátit nepříznivý vývoj války ve prospěch Německa, což se i díky sabotážím pracujících vězňů a nedostatku surovin naštěstí nepodařilo.
Na rozdíl od své tety a sestřenice se Jiří po válce vrátil do Československa, byť s podlomeným zdravím. Ihned zúročil své zkušenosti v knize „V německém zajetí“, která vyšla během pár měsíců po osvobození a podávala syrové líčení dění ve všech táborech, kterými jako vězeň prošel. Byla jedním z prvních svědectví o životě i vraždění v německých koncentračních táborech a jako zdroj informací byla použita mj. při Norimberském procesu s válečnými zločinci.
Benešova kniha se dočkala celkem tří dotisků - dvou hned v letech 1946 a 1947, ale po komunistickém převratu byly všechny její volně dostupné výtisky v knihovnách zničeny, protože neodpovídaly komunistickému pohledu na druhou světovou válku. Poslední dotisk vyšel v roce 2010 zásluhou Společnosti Edvrada Beneše.
Na rozdíl od svého bratra Bohuše, který už před válkou působil v USA a po únoru 1948 se do Ameriky vrátil, se Jiří Beneš rozhodl zůstat v Československu. Komunisté se mu „odměnili“ tím, že ho sesadili z místa ředitele Lidové pojišťovny a stal se řadovým likvidátorem škod. Tak působil dalších 10 let, než odešel do důchodu.
Jiří Beneš zemřel v červnu 1966.
P.S. Článek vznikl na podnět pánů Jaromíra Janoucha a Jiřího Prvního v diskuzi u článku Bratr demokratického prezidenta Edvarda Beneše Bedřich byl zámeckým pánem - Médium.cz (seznam.cz) Děkuji za inspiraci.
Pro další informace:
