Článek
O tom, že Vídeň byla v poválečném světě rejdištěm špionů z obou stran železné opony, nepochybuje nikdo, kdo se alespoň okrajově zajímal o dění během tzv. „studené války“.
Ale blízké vztahy s Ruskem si alpská země zachovala i po roce 1990. Důkazem je někdejší ministryně zahraničí Karin Kneisslová, která se do obecnějšího povědomí dostala tím, že Vladimír Putin kvůli ní přerušil v roce 2018 cestu za tehdejší německou kancléřkou Angelou Merklovou. Důvodem byla Kneisslové svatba, kam jí ruský prezident přijel pozdravit a vyzvat k tanci.
Karin tou dobou už nebyla žádné poupátko, ale zralá 53 letá žena. Jako dítě vyrůstala v Jordánsku, kde působil její otec jako pilot krále Husajna I. Později se rodina vrátila do Rakouska, kde se dívka z dobré rodiny rozhodla při studiu práv a arabistiky pracovat coby dobrovolnice v Amnesty International a Greenpeace. Už tehdy se projevovala její jistá protisystémovost, která se v té době ale ještě dala přičíst na vrub mladické horlivosti.
Po dokončení vzdělání nastoupila na rakouské ministerstvo zahraničí, ale v roce 1998 odešla a stala se nezávislou novinářkou s vyhraněnými názory na Evropskou unii.
Svými sympatiemi k Rusku se netajila už v době, kdy se jako nestranická kandidátka za populistickou Svobodnou stranu Rakouska (FPö) stala v roce 2017 ministryní zahraničí. Svobodní už tehdy otevřeně spolupracovali s Putinovou stranou Jednotné Rusko, se kterou o rok dřív podepsali smlouvu o spolupráci. Tehdy - už po obsazení Krymu - si pochvalovali, jak díky ní získává jejich strana na mezinárodním vlivu. Rakouská opozice se proto nezdráhala označit FPö za „Putinovu pátou kolonu“.
Vláda Svobodných skončila v Rakousku v roce 2019 po skandálu s údajným pokusem o koupi deníku Kurýr za černé, rusko-turecké peníze. S nimi zmizela v propadlišti dějin i Karin Kneisslová. Tedy alespoň to nějaký čas tak vypadalo.
Někdejší političce se nevedlo nijak skvěle - přišla nejen o práci, ale rozpadlo se jí i manželství. Kneisslová se chtěla vrátit opět k novinařině a žít ve Francii, ale ani jedno jí nevyšlo.
Překvapivě o sobě dala vědět vloni, kdy se ukázalo, že tráví „dovolenou“ v ruské obci Petruševo. Zajímavé bylo, že své volno na ruském venkově sdílela i se dvěma svými poníky a psy, které si přivezla s sebou. Později pronikla na veřejnost zpráva, že se z Petruševa přesunula do Petrohradu, ale ten jí nevyhovoval, bylo to na její vkus příliš velké město.
Nyní se prý hodlá přesunout dál na východ, někam na venkov, kde by si pro sebe a své čtyřnohé miláčky postavila dům a usadila se ve „svobodné zemi“, jak sama Rusko nazvala, natrvalo.
Když měla nedávno charakterizovat Putina, rozplývala se nadšeně, jaký je to dokonalý gentleman a otázky položené na válku s Ukrajinou i na represe proti odpůrcům boje vysloveně bagatelizovala. Je zřejmé, že si takovým lakováním Ruska do růžových barev vydělává prostředky, které jí k vybudování nového hnízda i k existenci poslouží…
Není bez zajímavosti, že jde patrně o jediného západního politika, který se rozhodl neukončit s Ruskem po napadení Ukrajiny spolupráci, ale naopak ho veřejně chválí a vyzdvihuje. Ti ostatní se snaží, aby veřejnost raději zapomněla, že si kdy Putinův režim chválili a ochotně s ním spolupracovali.
