Článek
Brněnský rodák, bonviván a architekt-samouk Adolf Franz Karl Viktor Maria Loos se na přelomu 19. a 20. století stal jedním z průkopníků moderního stylu bydlení a do dějin architektury se zapsal naprosto revolučním „raumplanem“.
Vizionář funkcionalismu si nepotrpěl na žádné odzdůbky, všechno muselo mít smysl a logiku. Svým modernistickým kvádrem - obchodním domem Goldman & Salatsch, který si dovolil „naservírovat“ přímo před císařova okna v Hofburku, vyhlásil nesmiřitelnou válku secesi a vypustil do vídeňských ulic konečně 20. století.
Loosova vila v Hrušovanech - aktuální stav ještě s pozdějšími přístavbami na místě bývalých teras v prvním patře
Sice není tak slavný jak třeba berlínský Ludwig Mies van der Rohe, autor brněnské vily Tugendhat, ale jeho práce si s proslulejším kolegou v ničem nezadají.
Mezi takové skvosty, jako je vila Karma na břehu Ženevského jezera, Müllerova vila v pražských Střešovicích nebo také pražská Winternitzova vila či nerealizovaný návrh „zebří“ vily pro tanečnici Josephine Baker v Paříži, perfektně zapadá i velkoryse pojatý dům myšlený coby sídlo ředitele hrušovanského cukrovaru.
Součástí vily je i impozantní dřevěné schodiště do patra
V současnosti se ale jedná o tak trochu neprávem zapomenutou perlou z Loosova rýsovacího prkna, kterou pro svého přítele, rytíře a znalce orientu Viktora Bauera vypracoval nedlouho před první světovou válkou.
Z venku čistě puristická vila, která vyrostla jen pár desítek metrů od obří výrobny cukru, se na nějaký čas stala neplánovaně i bydlištěm samotného Viktora Bauera. Ten se sem nuceně odstěhoval z Vídně po rozpadu Rakouska-Uherska.
Doprovázela ho nejen jeho manželka, ale i všechny čtyři děti, které si ve velkorysé zahradě musely po ruchu ulic bývalého hlavního města připadat jako v ráji.
Původní podoba vily krátce po dokončení v době, kdy v ní bydleli Bauerovi
A právě Viktor Bauer ve svém dopise Loosovi ze dne 19. ledna 1919 napsal: „Vážený pane architekte! Možná Vás bude zajímat, že ve Vámi postavené a v horním patře také zařízené vile již nějaký čas bydlím, a sice se svou ženou a dětmi.
Teprve dlouhodobým pobytem v tomto domě jsme si uvědomili, kolik moderního komfortu jste do něj vložil. Kdyby dům nestál uprostřed kulturní pustiny, ale např. v Grinzingu pod Bellevue s vyhlídkou na Vídeň, bylo by to přirozeně ještě nesrovnatelně příjemnější. Ovšem tam působí kontrast tím spíše silněji. Životní hodnoty, které tímto způsobem člověk získává, se vůbec nedají v číslech vyjádřit."
Loosovka stojí v těsné blízkosti bývalého cukrovaru
Právě „kulturní pustina“ se pro rodinu Bauerových, kteří byli zvyklí na bohatý kulturní život a jejichž všechny děti hrály na hudební nástroje, stala důvodem ke stěhování.
Bauerovi se rozhodli vrátit vilu k jejímu původnímu účelu - pro ubytování ředitele jejich sousedního cukrovaru - a sami se odstěhovali. Nejprve se jejich staronovým domovem stal „zámeček“ na dnešním brněnském výstavišti, v sousedství cyklistického velodromu. Ten nechal na svých pozemcích, kde nechyběl ani další cukrovar nebo železniční vlečka, vybudovat Viktorův otec.
Také na „zámečku“ si nechali Bauerovi začátkem 20. let 20. století interiéry upravit podle Loosových návrhů, ale ani tentokrát se nezdrželi natrvalo.
Bauerův zámeček v areálu brněnského výstaviště
Důvodem bylo uplatnění pozemkové reformy na 60 hektarů kolem „zámečku“, které byly nuceně vykoupeny za 6 miliónů korun ve prospěch Brna a země Moravskoslezské. Ty je následně využily na zřízení výstaviště pro velkou národní výstavu pořádanou v roce 1928 k 10. výročí vzniku republiky.
Bauerovi poté definitivně zakotvili až na zámku Kunín, kde světoběžník a Evropan z přesvědčení Viktor Bauer zemřel 3. srpna 1939, těsně před začátkem 2. světové války. Dodnes jsou v kunínském zámku bohaté archivní prameny - fotografie i dopisy - které mapují život celé rodiny nejméně do roku 1945.
Tehdy všechny tři přežilé děti (nejstarší syn zemřel ještě před válkou v pouhých 27 letech na komplikace po zápalu slepého střeva) - syn i dvě dcery - odešly do Rakouska. Zůstala jen jejich matka Margareth Bauerová, která se snažila získat zpět alespoň část rodinného majetku zabaveného na základě Benešových dekretů. Nakonec i ona odešla z Československa v prosinci 1959 k synovi Hellmuthovi Viktorovi do Vídně, kde v roce 1963 zemřela.
Interiér horního patra vily
Po přestěhování Bauerových do Brna sloužilo zvýšené přízemí hrušovanské vily jako hlavní kancelář a písárna, patro pak bylo soukromým bytem až do konce války. Později byla vila konfiskována a různými stavebními úpravami přeměněna na zdravotní středisko a soukromé byty, které si jejich nájemci všemožně stavebně upravovali bez ohledu na původní koncept, a to včetně dostaveb na původních terasách.
Svévolnými zásahy utrpěla i původní parková úprava zahrady, kde vznikly svépomocí nejrůznější záhonky a improvizované skleníky ze starých oken.
Vila v čase společného bydlení několika rodin během 60. let, vepředu improvizované skleníky a záhony
Postupně si místní začali uvědomovat, že Loosova vila může být mnohem víc, než jen pomalu chátrajícím domem a přišla snaha vilu vykoupit a renovovat. Duší celé iniciativy, jak vile vrátit její půvab, jsou hrušovanští místostarostové architekt Dušan Knoflíček a zahradní architektka Pavla Dratvová, kteří také iniciovali pravidelné dny otevřených dveří do vily nazvané „Loosovka ožívá“.
Platí to i pro víkend od 8. do 10. května, kdy na návštěvníky čekají kromě několika přednášek o historii vily a zahrady také večer slam poetry, divadelní představení, irský folk, keramická dílna, zahradní hry a dokonce i symbolické zahájení cyklistické sezóny na trase Brno - Vídeň.
Bývalá kuchyně v suterénu
Vstupné na všechny akce, včetně přednášek a prohlídek vily, je dobrovolné a má jít na její plánovanou obnovu, stejně jako veškeré příspěvky na transparentní účet.
Ostatně ty z Loosem navržených prostor, které už se dočkaly kompletní rekonstrukce, se těší zájmu návštěvníků nejen od nás, ale z celého světa. Ti třeba i oceňují, když si mohou Loosovy prostory nejen prohlédnout, ale v některých i přenocovat.
Adolf Loos osobně dohlíží na návštěvníky alespoň z plakátu
Třeba to bude časem možné i v hrušovanské vile, kde by mělo podle plánů obce vzniknout mezinárodní Kulturní centrum Loos.
Součástí víkendu jsou i prohlídky zahrady, která se postupně vrací do své původní podoby
Pro další informace:
Mgr. Lenka Laníková: „My jakožto Němci jsme poraženými“ - Osudy šlechtické rodiny Bauerů ve 20. století, rigorózní práce Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2019
